„Popularizace vědy a techniky byla mým celoživotním štěstím. Co jsem v mládí obdivoval, publikoval nebo jako kantor vyučoval, jsem v poslední třetině života vstupem do světa volného novinářského působení mohl na výstavách, veletrzích a v řadě právě otevíraných projektů na nejzajímavějších místech světa vidět svýma očima, vyfotografovat nebo i osobně vyzkoušet, a dokonce i promluvit s jejich projektanty!“
Takto se za svou kariérou popularizátora vědy a techniky ohlížel Ing. Jan Tůma, po celá desetiletí kmenový autor Technického týdeníku. Jeho životní pouť se uzavřela 16. října 2025. Dožil se úctyhodného věku 95 let a prožil obdivuhodný život.
Do vysokého věku si udržoval duševní i fyzickou svěžest a zajímal se o nejnovější technický vývoj. A informoval o něm, komentoval, analyzoval a odhaloval další trendy. Od mládí byl totiž nadán touhou poznávat zcela nové věci a schopností popularizovat vědecko-technické poznatky, čili srozumitelně s nimi seznamovat širokou veřejnost.
Již během studia strojního inženýrství na ČVUT v Praze (1948—1953) získával praxi v oboru tehdy začínající mechanizace stavebních prací v národním podniku Konstruktiva a získané zkušenosti publikoval v brožurách propagujících nové metody, které se staly základem jeho diplomové práce.
Velice ho zajímala dopravní technika, proto jako asistent nastoupil na tehdy nově založenou Vysokou školu železniční v Žilině, které pomohl s natáčením výukových filmů, jež v těch letech zcela chyběly. Zájem o moderní techniku jej provázel i po přechodu na Vysokou školu ekonomickou v Praze, kde působil jako odborný asistent do roku 1960. Přednášel zde o průmyslových technologiích a spolupracoval při zavádění prvního sálového počítače. Přeorientoval se na nastupující kybernetiku a jím podaný zlepšovací návrh uplatnila VŠE jako děrnými štítky řízenou zkouškovou a zápočtovou agendu.
Spolu s kolegou Zdeňkem Křečanem z ČVUT sestrojili a programy vybavili první československý „vyučovací stroj“ KT-1 a začali rozvíjet tzv. programovanou výuku. Ministerstvo školství je proto převedlo na lépe vybavené pracoviště na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, kde v letech 1961—1976 mohli rozvíjet nově vznikající obor: kybernetickou pedagogiku. Na čtyři roky (1968—19872) z tohoto období byli dokonce vysláni na Univerzitu v Západním Berlíně, která tehdy zaváděla vyučovací stroje.
Jan Tůma tehdy proto začal publikovat popularizační technické články také v němčině v časopise Bild der Wissenschaft.
Roku 1977 byl vyznamenán Národním technickým muzeem v Praze za autorství a scénář úspěšné celostátní putovní výstavy Verne — sny a skutečnost, čímž si vysloužil od kolegů důvěrné přízvisko „český Verne“.
Styk se „Západem“ však měl pro Ing. Tůmu osudné následky. Roku 1977 byl spolu se čtyřmi dalšími učiteli za údajné šíření a rozmnožování dopisu spisovatele Václava Havla na hodinu propuštěn z Univerzity Karlovy. Tím se mu uzavřela cesta jeho vysokoškolského působení a na delší dobu i publikování v novinách a časopisech.
Díky své pedagogické erudici se stal ředitelem podnikové školy Rudných dolů Příbram, kterou postupně vybavil moderní vyučovací technikou včetně vyučovacích strojů, s jejichž výrobou začala i česká TESLA.
Teprve po změně politických poměrů v roce 1989 a odchodu do důchodu roku 1990 se mohl naplno věnovat cestování a publicistice a stal se členem Mezinárodního svazu novinářů IFJ, jehož podpora mu pak umožňovala účast na mezinárodních kongresech, výstavách a otevírání světových megaprojektů — zejména mostů, tunelů, elektráren i například testů rychlovlaků, lodí, vznášedel, letounů a premiér CD, DVD, výroby mikroprocesorů, prvních 3D tiskáren, o kterých pak mohl zase zasvěceně referovat v našich časopisech, novinách, v rozhlase i v televizi.
Více než 60 let popularizoval nejnovější vědeckotechnické poznatky v Technickém týdeníku, ale i v dalších časopisech, jmenujme např. Technický magazín, Vesmír, ABC, Věda a technika mládeži, a také v pořadech Československé televize nebo v Československého rozhlasu.
Jan Tůma je autorem více než 5 600 odborných i novinářských článků a 62 vědeckých, odborných a popularizačních knih, z nichž 10 vyšlo v nebývale velkých vydáních i u předních německých, anglických, francouzských a ruských vydavatelství. Největší mezinárodní publicitu získal jeho Velký obrazový atlas světové dopravy, vydaný Artií v roce 1980, slovensky v nakladatelství Mladé letá (1982) a pak i v několika vydáních v angličtině (Hamlyn), v němčině (Bertelsmann) a ve francouzštině (Grund) v rekordním počtu 380 000 výtisků!
Roku 2001 vydalo nakladatelství Academia jeho knihu Katastrofy techniky analyzující velká technická neštěstí 20. století. Roku 2003 s podporou firmy NAREX vydal unikátně graficky vybavenou knihu Elektronářadí.
Ve svých 80 letech postupně napsal a v edici Kolumbus vydal tři encyklopedicky laděné knihy: 100 největších zajímavostí o železnici, letecké a lodní dopravě. Tak bohatou tvorbu mu umožnilo v době předcházející internetu a Wikipedii cestování, i vlastní, operativní dokumentační systém krabic s výstřižky a fotografiemi. Celou tuto sbírku, svou knihovnu a část pracovny roku 2020 věnoval Ostravou připravované Galerii techniků národa, aby posloužila jako příklad zejména mladým návštěvníkům, jak sbírat, dokumentovat, střádat a využít vědomosti pro jejich vlastní budoucí tvorbu.
V září 1992 mu bylo za celoživotní publikační činnost a šíření vědeckotechnických informací mezinárodní organizací International Institute for Advance Studies v Baden-Badenu uděleno vyznamenání Distinguished Service Award. Řadu příležitostných vyznamenání mu udělily společnosti a firmy, o kterých v publikacích referoval. Například společnost Siemens (v Praze 2010) při oslavě jejího 120letého působení nebo Volvo (ve Švédsku a ve Francii). Kanadská Hydro-Quebec jej pozvala na týdenní prohlídku největšího světového hydrokomplexu La Grande Riviére na území Inuitů. Švédská atomová komise mu umožnila prohlídku atomových elektráren a největšího světového úložiště atomového odpadu. Získal „diplom“ návštěvníka prvního ledového ICE-hotelu na severním polárním kruhu apod.
Jan Tůma byl mimořádnou osobností. A jak to v takových případech bývá, byl skromný, pilný, vzdělaný a manuálně zručný. A navíc to byl člověk pevného charakteru.
Čest jeho památce.
Karel Sedláček a redakce Technického týdeníku