Podle nové zprávy Mezinárodní energetické agentury (IEA) v příštích třech letech pokryjí většinu nové poptávky po elektřině obnovitelné zdroje. Další část nové poptávky uspokojí nové jaderné elektrárny. Výrazný nárůst uhlíkových emisí v energetice je tedy nepravděpodobný.
Z nedávno zveřejněné studie European Electricity Review 2023 společnosti Ember vyplývá, že OZE čím dál více dominují na trhu s elektřinou v Evropské unii. Výroba elektřiny ze slunečního záření vzrostla v roce 2022 o rekordních 39 TWh, což představuje nárůst o 24 %.
Produkce elektř iny ze slunce vzrostla meziročně na 203 TWh. Celkem tak solární elektrárny vyprodukovaly 7,3 % veškeré elektřiny v EU. Největším producentem elektřiny ze slunečního záření bylo Německo s 59 TWh, následované Španělskem s 33 TWh.
Z větru EU v roce 2022 vygenerovala 420 TWh elektřiny, čímž dosáhla 15% podílu na výrobě elektřiny z tohoto zdroje. Největšími producenty větrné energie bylo opět Německo se 126 TWh, následované Španělskem s 62 TWh. Nadpoloviční podíl větrné energie v elektroenergetickém mixu mělo Dánsko, které jí vyrobilo 19 TWh, což odpovídá 55 % vyrobené elektřiny.
Na trhu s elektřinou se přitom projevilo několik protichůdných vlivů. V Evropě v důsledku rozsáhlých odstávek francouzských jaderných elektráren a pětisetletého sucha došlo ke znatelnému poklesu výroby elektřiny z jádra a vodních elektráren. Podíl elektřiny vyrobené z fosilních paliv se tak zvýšil o 3 %, aby se tento propad alespoň částečně vyrovnal. Podíl uhlí na výrobě elektřiny v EU zvýšil o 1,5 procentního bodu.
Zároveň ovšem pokračoval dlouhodobý trend poklesu vlivu tradičních zdrojů (v rámci Evropy, ve zbytku světa to neplatí). Ve srovnání s rokem 2015 uhlí v roce 2022 vyrobilo o 37 % méně elektřiny. V posledních čtyřech měsících navíc využívání uhlí kleslo. Zpráva tak nárůst z roku 2022 označuje jen za drobný hrbolek a „uhelnou renesanci“ neočekává.
Na druhou stranu, jak jsme se přesvědčili v minulém roce, vnější šoky (tedy ruská invaze na Ukrajinu) mohou trh velmi výrazně změnit a energetická bezpečnost bude do budoucna asi důležitější než dnes. A uhlí je stále v Evropě dostupné palivo, takže další, byť nejspíše jen krátkodobé výkyvy v jeho využívání nelze dopředu vyloučit.
Zpráva Emberu ovšem očekává, že v roce 2023 dojde k oživení výroby vodní energie, návratu francouzské jaderné energetiky a dalšímu zrychlení zavádění větrné a solární energie, což povede k „obrovskému poklesu“ spotřeby fosilních paliv.
ČESKO STÁLE ZAOSTÁVÁ
česká republika není pro rozvoj obnovitelných zdrojů nejvhodnější lokalitou, zároveň pak velká část veřejnosti a také politické reprezentace byla k jejich protežování velmi skeptická. Výroba elektřiny z OZE v Česku tedy zaostává za zbytkem Evropské unie.
V loňském roce podíl solárních a větrných elektráren na celkovém objemu vyrobené elektřiny loni v České republice činil 3,7 %. Větrné a solární elektrárny v Česku vloni za prvních devět měsíců roku vyrobily přes 2,52 TWh elektřiny. Celkem bylo v Česku za stejné období vyrobeno více než 62,24 TWh, nejvíce z uhelných a jaderných elektráren.
Výroba z OZE v Česku v porovnání se zbytkem Evropy prakticky stagnuje. Za posledních pět let se objem elektřiny vyrobené ze solárních či větrných elektráren v tuzemsku podle Síkely zvýšil o 13,6 %. V celé EU pak nárůst činí téměř 88 %.
Rok 2022 byl ovšem z několika důvodů pro obnovitelné zdroje v Česku i tak rekordní. Zprovozněno bylo 33 760 fotovoltaických elektráren s celkovým výkonem 288,8 MW, což zvedlo meziroční růst o 366 %. Postupně se zvyšuje i průměrná velikost elektráren. Růst bude podle oborových svazů pokračovat i letos.
Svou roli v tom hraje jak rozjezd nových dotačních programů na rozvoj obnovitelných zdrojů, tak především ruská invaze na Ukrajinu. V kombinaci s nízkým tempem investic do energetiky v posledních dvou desetiletích (způsobeném do značné míry nízkými cenami elektřiny) vedl ruský útok ke skokovému zvýšení cen elektřiny, které výrazně zvýšilo rentabilitu OZE.