Ačkoliv se ČR v návaznosti na směrnici o energetické účinnosti (EED) zavázala mezi lety 2014-2020 uspořit 50PJ energie v konečné spotřebě, za uplynulé 2 roky nebyla schopna vykázat žádné významnější úspory. Bezprostředně tak hrozí, že pro plnění závazku bude ČR nucena přijmout povinné schéma úspor. Důsledkem bude citelný růst cen energií pro domácnosti i firmy a zároveň ČR přijde o možnost čerpání zhruba 80 mld. Kč z Evropských strukturálních a investičních fondů na plnění svých závazků. Celková zátěž tohoto krizového scénáře pro národní ekonomiku by podle analýz dosáhla nejméně 700 mld. Kč, pravé se v prohlášení, které podepsali Jaroslav Hanák, prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR, Vladimír Dlouhý, prezident Hospodářské komory ČR a Jan Wiesner, prezident Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů.
„My, reprezentanti subjektů tvořících více než polovinu české ekonomiky, tímto veřejně deklarujeme, že vláda ČR nečiní nezbytné systémové ani procesní kroky potřebné k naplňování závazků ČR plynoucích ze Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU o energetické účinnosti (EED). Jelikož naše oficiálně vznášená varování i výzvy na toto téma jsou již 2 roky setrvale ignorovány, nezbývá nám jiná možnost, než tímto způsobem veřejně upozornit, že bez okamžité nápravy a výrazně zvýšeného úsilí ze strany odpovědných státních úřadů může být závazek státu již za rok přenesen na bedra firem a domácností a ČR ztratí možnost využít k plnění závazku energetických úspor evropské fondy."
Ještě v letošním roce EK začne ve 24 členských státech s alternativním schématem energetických úspor kontrolovat naplňování vytyčených závazků. V případě neplnění hrozí uvalení sankcí a vymáhání povinnosti dosažení pravidelné meziroční úspory energie o 1,5 % z koncové spotřeby. I přes realizované úspory energie v soukromém a veřejném sektoru ČR vykázala za první 2 roky plnění pouze 3,5% celkového závazku do roku 2020 (přičemž dosáhnout měla minimálně 25%), a to pouze kvůli neschopnosti nastavit správné fungování a administraci schématu.
Navzdory této hrozbě vláda i nadále pokračuje ve svém pasivním přístupu, zdůrazňují citovaní činitelé. Nástroje energetických úspor jsou předmětem nekončících mezirezortních diskusí a sporů. Fungování operačních programů, z nichž mají být úspory naplňovány, paralyzuje všudypřítomná úzká rezortní orientace, zbytečné lpění na byrokratické formě a uměle vytvořené nadbytečné administrativní úkony. Navíc k zajištění přehledu o úsporách z podpořených projektů, nezbytně nutného pro vykazování, je stávající monitorovací systém MS2014+ stále nevyužitelný. V důsledku toho první projekty energetických úspor z evropských fondů nebudou realizovány dříve než na sklonku letošního roku, a to jen za předpokladu, že se jim nepostaví do cesty enormně dlouhá povolovací řízení, jejichž zjednodušení vláda již 2 roky bezvýsledně slibuje.
O tom, že by stát při zvyšování energetické efektivity šel příkladem prostřednictvím renovace svých budov, jak k tomu zavazuje směrnice, pak v ČR nemůže být vůbec řeč.
Situace je o to tristnější, že ČR má (především díky úsilí občanů a firem, a nikoliv kvůli cílevědomému a systematickému postupu státu) reálnou šanci splnit ostatní závazky z energeticko-klimatické politiky do roku 2020 (úsporu emisí skleníkových plynů, podíl AZE na koncové spotřebě i snížení emisí tuhých znečišťujících látek na národní úrovni) bez hrozby dodatečné extrémní zátěže podnikatelů a spotřebitelů a mohla by při dobrém plnění závazků energetických úspor na ně získávat dodatečné zdroje financování z centrálních evropských zdrojů.
„Jsme přesvědčeni, že je v bytostném zájmu České republiky i jejich občanů a firem tuto možnost využít a vyhnout se zbytečně nákladnému řešení energetických úspor."
(ot)