Státní podnik LOM PRAHA s.p. dokončil další etapu modernizace vrtulníků Mi-171 ŠM určených pro jednotku speciálních vzdušných operací (SOATU - Special Operation Air Task Unit). Po prototypové zástavbě na stroji p. z. 9781 byly Armádě České republiky předány další sériové kusy. Realizace úprav a zástaveb bude probíhat i v následujícím období.
Projekt pojmenovaný SOATU II byl prováděn na „stosedmdesátjedničkách", které již prošly několika modernizačními programy. Z hlediska avioniky jsou tyto vrtulníky plně interoperabilní s aliančními jednotkami, a ne neprávem jsou označovány jako nejlépe vybavené Mi-171Š na světě.
Z hlediska letové bezpečnosti došlo v první části projektu k úpravě indikace letových přístrojů z metrických na imperiální jednotky. V druhé, rozsahem podstatně větší části projektu, se jednalo primárně o dovybavení drakovými prvky, které významným způsobem rozšíří portfolio misí vrtulníku, dále zjednoduší manipulaci s nákladem a zvýší pasivní bezpečnost posádky, zejména palubního inženýra.
V reálu se jedná o náhradu palubního jeřábu LPG-150 (s nosností 150 kg) za jeřáb Breeze-Eastern 29900-59 s nosností 600 liber (272 kg) a podstatně vyšší rychlostí navíjení. Tento jeřáb nahradí i druhý původní jeřáb SLG-300 s nosností 300 kg, ovšem s hmotností téměř 180 kg a zabírající velkou část nákladní kabiny. V nosníku nového jeřábu je navíc integrován i hák Tyler sloužící k zavěšení lana fast-rope nebo horolezeckého lana určených pro výsadky. Součástí montáže jeřábu je i stupačka pod levé dveře, která zjednoduší vtažení nákladu nebo zachraňovaného do kabiny.
Do nákladní kabiny byl instalován systém kolejni určených k upínání nákladu, válečkových drah a dalšího vybavení, včetně pancéřování. Tento systém výrazně zjednoduší práci s nákladem a umožní upevnění standardizovaným způsobem využívaným v NATO včetně možnosti jednoduché práce s používanými paletami. Do tohoto systému jsou také upínány nově zkonstruované desky palubních zbraní M-134DH „Minigun", které jsou lehčí a díky novému upínání umožňují jednoduší instalace než předchozí.
Posledním prvkem, avšak ne nejméně důležitým, je unikátní poutací systém palubního inženýra, který mu umožňuje práci v kokpitu, ale v případě havárie neumožní volný pohyb palubního inženýra po kabině, což v minulosti vedlo ke zranění jeho, ale i ostatních členů posádky. Původní poutací systém byl používán velmi omezeně, protože znemožňoval pohyb palubního inženýra a tím i výkon jeho úkolů. Nyní jsou použité samonavíjecí pásy od firmy Schroth, která je renomovaným výrobcem leteckých bezpečnostních prvků.
Text: Jan Kalita
Ilustrační foto: Alan Warnes a archiv závodu modernizací a modifikací LOM PRAHA s.p.