Už 6. října se otevřou brány brněnského výstaviště, aby se uskutečnil již 67. ročník Mezinárodního strojírenského veletrhu, který je mimo jiné bezpochyby i jakousi výkladní skříní českého průmyslu. Děje se tak za situace, která na první pohled vypadá jako konjunktura. Průmyslová produkce v červnu meziročně vzrostla o 4,0 %, nejvíc od loňského prosince. Hodnota nových zakázek se zvýšila o 13,1 %. Kdybych tento text psal jen podle tabulek ČSÚ, mohl bych skončit gratulací.
Problém je v tom, z čeho ta čísla plynou. Ze zahraničí přibylo zakázek téměř o pětinu, z tuzemska jen o 2,2 %. To není rovnoměrný rozjezd a lze jej přirovnat k jednomotorovému letu vícemotorového letounu. Domácí poptávka se nezvedá a růst českého průmyslu drží export — do značné míry export meziproduktů, tedy dílů, odlitků, nástrojů a strojních skupin, které si někdo jiný zamontuje do svého výrobku a do svého obchodního výsledku.
A právě v tom se skrývají značná rizika. Bundesbanka počítá pro letošní rok s růstem německého HDP 0,5 % a pro příští rok 0,8 %, přičemž otevřeně říká, že poklesu zabraňují především vládní výdaje na obranu a infrastrukturu. Německý průmysl zaměstnával na konci loňského roku 5,38 milionu lidí, o 124 tisíc méně než rok předtím. Průmyslové tržby tam klesají 10. kvartál v řadě. To není cyklické zakolísání odběratele, na jaké jsme zvyklí. To je změna struktury.
Naše dobrá čísla tedy nemusí být nutně důkazem dobré kondice, ale zpožděním vlivu německé ekonomiky, s níž je ta naše až příliš svázaná. Dlouhodobé kontrakty ve výrobě dopravních prostředků, elektroniky a elektrických zařízení, které letos táhnou statistiku, byly uzavřeny v jiné konstelaci. Zakázková náplň umí schovat pravdu o aktuální poptávce klidně na čtyři nebo pět kvartálů. A výroba strojů a zařízení — tedy jádro toho, co se v Brně vystavuje — patřila letos v některých měsících mezi odvětví, kde zakázky naopak ubývaly.
Veletrh je jedno z mála míst, kde se to dá poznat dříve než ze statistiky. Ne z tiskových konferencí, ne z počtu humanoidních robotů v halách, ale z toho, jestli se v Brně podepíší nové objednávky na obráběcí centra, nebo se jen posbírají katalogy pro případnou budoucí potřebu. Investice do výrobní techniky je nejspolehlivějším indikátorem důvěry, jaký firma dává k dispozici: podepsat kontrakt na stroj s dodáním za 18 měsíců znamená věřit, že za 18 měsíců bude co obrábět.
Otázka, kterou si letos v Brně vyplatí klást, proto nezní, jaká technologie je nejnovější. Zní: Kdo z vystavovatelů má zákazníka, který si tu technologii objedná a v jaké zemi ten zákazník sídlí? Odpověď řekne o stavu českého strojírenství víc než kterákoli prognóza.
Tento text nemá být negativním vyjádřením pesimisty, ale apelem k obezřetnosti. Hlavní příčiny těžkostí, které už několik let těžce zkoušejí odolnost a schopnosti našeho průmyslu, nepominuly. Budu rád, pokud se mé obavy nenaplní a vystavovatelé po skončení MSV potvrdí, že je český průmysl z nejhoršího venku a že i v příštích měsících a letech budou moci vyvíjet, vyrábět a růst.
