Vzpomínáme na geniálního vědce a skvělého člověka: Otto Wichterle

Před 10 lety, 18. srpna 1998, zemřel ve věku nedožitých 85 let Otto Wichterle, jedna z nejvýraznějších osobností české vědy 20. století. Byl průkopníkem makromolekulární chemie, moderní chemické disciplíny ve světovém měřítku a zakladatelem tohoto oboru u nás. Jako skvělý vysokoškolský učitel vychoval mnoho významných českých chemiků. Založil Ústav makromolekulární chemie Československé akademie věd, který je dodnes jedním z renomovaných center základního výzkumu v této oblasti. Mezi jeho nejvýznamnější objevy patří vynález mimořádně významné umělé hmoty známé pod komerčním názvem silon a vynález měkkých hydrofilních kontaktních čoček. Silon, chemickým názvem polykaprolaktam, Wichterle vyvinul v době 2. světové války v laboratořích firmy Baťa ve Zlíně. Podařilo se mu to, co Carothers, jeden z nejrenomovanějších amerických chemiků první poloviny 20. století a vynálezce nylonu, prohlásil za nemožné. Koncem 50. let minulého století se Wichterlemu podařilo vyrobit z polymerního hydrofilního gelu měkké kontaktní čočky, které měly řadu předností oproti tvrdým kontaktním čočkám, používaným do té doby. Vyvinul originální technologii jejich výroby, jež se stala pro Československo významným zdrojem příjmů ve volně směnitelných, tehdy velmi těžko dostupných konvertibilních měnách. Otto Wichterle nebyl jen vědcem světového významu, ale i velkým občanem této země. Celý život vytrvale bránil zdravý lidský rozum, slušnost a toleranci proti totalitní moci. Za tyto své postoje byl pronásledován. Za války jej věznilo Gestapo, koncem 50. let byl donucen k odchodu z vysoké školy, za normalizace odvolán z funkce ředitele ústavu, měl zakázaný výjezd do zahraničí a byl šikanován ze strany Státní bezpečnosti a normalizačních představitelů Akademie. V době Pražského jara 1968 se občan Wichterle, jako poslanec České národní rady a později i poslanec Federálního shromáždění, zasazoval o demokratizační reformy. Byl jedním z iniciátorů známé výzvy 2000 slov. Po sovětské invazi v srpnu 1968 protestoval proti takzvané „bratrské pomoci“ doma i na mezinárodním fóru. Jako známá a velmi populární osobnost musel počítat s tvrdými represemi. Přesto odmítl četné nabídky odchodu do emigrace.