Dánsko nedosáhne svých cílů vyplývajících
z Kjotského protokolu. Tím
poněkud klesá jeho hodnověrnost
vedoucí země na prosincovém vrcholném
summitu k otázkám klimatu.
Dánska vláda však hodlá přesto pokračovat
v systematické výstavbě svých
pobřežních větrných parků. Zatímco
analogické projekty na souši stagnují,
na otevřeném moři (off-shore) se jejich
budování daří.
Dánská vláda se ve své energetické
strategii počátkem roku 2007 zavázala
k pokrytí poloviny dánské spotřeby
proudu do roku 2025 větrnou energií.
To byla a je velká výzva pro Dong
Energy, vedoucího výrobce elektřiny
v zemi. V současné době Dong produkuje
z obnovitelných zdrojů 15 % proudu.
Zbývajících 85 % ve fosilních elektrárnách.
„Tento poměr hodláme během
jedné generace otočit,“ vysvětluje Ulrik
Stridbaek z kodaňské centrály.
Každý rok se má, zjednodušeně
řečeno, postavit větrný park off-shore
s výkonem 200 MW připojených na
síť. Letos to byl větrný park Horns Rev II
v blízkosti Esbjergu. Dalších 600 MW
je plánovano na léta 2010 – 2012. Celkem
mají být do roku 2025 na dánském
pobřeží nově postaveny větrníky
s výkonem 5 000 MW.
Provozovatel sítě je připraven na
rozsáhlou výstavbu větrných elektráren.
Přesto bude muset pružněji reagovat
na výkyvy a zároveň optimálně
využívat mezinárodní trhy s elektřinou.
Od roku 2010 budou poprvé
navzájem propojeny prostřednictvím
kabelů stejnosměrného proudu hlavní
ostrov Seeland s dalšími ostrovy
a s dánskou pevninou. Do roku 2014,
resp. 2017, budou vybudována rovněž
elektrická vedení do Skandinávie a do
Německa.
Na Baltu startuje navíc experiment:
na mělčině Kriegers Flak mezi Rujánou
a Švédskem mají být postaveny jeden
dánský, jeden švédský a jeden německý
větrný park. Toto eolické trio má být
navzájem propojeno. A pokud nastane
bezvětří, pak se bude obchodovat mezi
kontinentální Evropou a Skandinávií
prostřednictvím stejnosměrného proudu
přepravovaného kabelem. /eb/
