"Vědečtí pracovníci a technici mají vysokou odpovědnost k lidstvu,"

Říká prof. Ing. Vladimír Mařík, DrSc., vedoucí katedry kybernetiky Fakulty elektrotechnické ČVUT Praha, když hovoří o budoucnosti, ale také o nevhodně koncipovaném financování vyhledávacího výzkumu na českých vysokých školách, jež nevychází vstříc investorům, kteří v ĆR rozvíjejí výrobu a hledají špičkový výzkum. Nedávno jste se zúčastnil velmi zajímavého jednání světového fóra kongresu Věda a technologie pro lidstvo v japonském Kjótu, které pojednávalo jak o odpovědnosti vědce či technika, tak o vývoji společnosti. Co vás na tomto jednání nejvíce zaujalo a o co se vlastně odborníci na technologie budoucnosti zajímali? Japonci jsou známí svojí snahou vytvořit dokonalé roboty, humanoidy, které by plnily například úlohu sociálních pracovníků nebo ošetřovatelů. Hovořilo se i o takových tématech? Ústřední myšlenkou bylo zdůraznit odpovědnost vědců, kteří mohou svojí prací ovlivnit vývoj techniky, pro lidstvo, vůči společnosti. Pocit odpovědnosti se zdůrazňoval na každém kroku. Máme odpovědnost za to, že nevyčerpáme zbytečně přírodní zdroje, máme zodpovědnost za to, že nevytvoříme něco, co by přineslo větší zkázu než užitek, máme ale i zodpovědnost za starší generace lidí, kteří už svou práci odvedli. To je v Japonsku velmi stěžejní otázka. Máme ale také odpovědnost za část lidstva, která žije v hrozných životních podmínkách. Máme odpovědnost ovšem i za to, že prostředky, které se na vědu vyčleňují ze státních i soukromých fondů, budou rozumně využity, výzkumy nebudou podvodně duplikovány nebo nebude mnohonásobně zkoumáno to, co je již vyřešeno. Máme odpovědnost za to, že nevyvineme nástroj k manipulaci lidmi a celými společenstvími, ale na druhé straně si nemůžeme nechat vzít právo zkoumat. To se dnes týká hlavně biologických věd, např. v souvislosti s výzkumem kmenových buněk atd. Co bylo dále zajímavé, i když tam byli odborníci z mnoha odvětví, všichni se shodli, že v technických oborech se největší technologický průlom v příštích 20 letech čeká v oblasti robotiky. Průlom by se mohl týkat např. zásadních změn v architektuře softwaru. Mimořádný celosvětový zájem o robotiku dokládají i obrovské částky, které vkládají velké firmy do robotického výzkumu. Třeba firma Hitachi deklaruje, že 30 % jejích prostředků jde do oblasti robotiky, i když firma vlastně roboty sama sériově nevyrábí a vyrábět nechce. Výsledky výzkumu jsou motivujícími faktory pro nová řešení, které pak Hitachi zavádí do svých výrobků jiného typu, třeba do spotřební elektroniky nebo do systémů komunikačních. Robotika tu má prostě motivující roli. Prezident společnosti Toyota H. Okuda doslova řekl, že Toyota vidí automobil budoucnosti jako vysoce inteligentní čtyřkolový robot. Nic jiného, než robot, který má trochu jiný tvar než člověk, ale který bude mít čím dál více inteligenčních schopností, předčících v mnoha směrech schopnosti člověka. Proto firma Toyota intenzivně investuje do robotiky. Samozřejmě se probíraly také informační technologie, přístup obyvatel planety k nim, možnosti manipulovat se znalostmi lidí a jejich chováním, vědomím, svědomím, a to prostřednictvím i anonymního přístupu k výpočetní technice. To byl problém, zajímající velké firmy pracující v IT, jako je Yahoo! či Microsoft, které v podstatě přislíbily, že se budou snažit o jakousi kontrolu, v dobrém slova smyslu, nikoliv omezování práv, nad tím, aby se celosvětová síť nezvrhla v takový nebezpečný nástroj. Nástroj k doslovnému ohlupování podstatné části lidstva. Viceprezident Yahoo! U. Fayad například uvedl, že každým dnem přibývají v celosvětové síti počítačů, nové a nové funkcionality, aniž kdokoliv domýšlí, jaký ta či ona funkcionalita může mít důsledek. A nové funkcionality narůstají takovou měrou, že se toho samy vedoucí firmy začínají obávat, proto část výzkumných prostředků hodlají vyčlenit výzkumu důsledků internetových služebu na lidskou společnost. Vaše slova o robotizaci a automatizaci mohou vyznít cize v zemi, kde je stále hodně nezaměstnaných. Hovořit o automatizaci je sice dost populární ve vědeckých kruzích a u velmi bohatých firem, ale pro většinu lidí představuje spíše drahou náhradu za pracovní sílu. Natož zmínka o kybernetice, to už je pojem, který zní přímo futuristicky. Navíc je zřejmé, že různé průmyslové velmoci mají na automatizaci a robotizaci velmi odlišný pohled, a tím i pojetí. Proto takové rozdíly například v nasazení robotů v Evropě a Japonsku. Jak to vidíte ze svého pohledu? Začněme kybernetikou. To je obor, který se zabývá inteligentním využíváním výpočetní techniky a strojů, ať již v průmyslu nebo i v dalších oborech. Automatizace je jednou ze součástí kybernetiky, s konkrétním zaměřením na řízení procesů v reálném čase a na regulaci těchto procesů. Výzkum inteligentních strojů se dnes ubírá především dvěma směry, nebo chcete- li trendy. Prvním je intenzivní využívání znalostí, čili výzkumem, jak zabudovat lidské znalosti do rozhodovacích a řídicích systémů. Druhým trendem je úsilí, směřující ke zvýšení autonomnosti chování decentralizovaných subsystémů, vedoucí ve svém důsledku ke zvýšení kvality rozhodovacích a řídicích procesů z globálního pohledu. Velkým krokem vpřed v kybernetice a automatizaci byl přechod k digitálním systémům. Tím byly nabídnuty mnohem větší přenosové kapacity a rychlosti přenosu informace. K samotnému sporu o automatizaci lze říci: samozřejmě, že průmyslová automatizace jde kupředu, můžeme vidět továrny, které chrlí automobily a spotřební zboží vpodstatě bez většího zásahu lidské ruky. Na druhé straně jsou na světě země, kde je levná pracovní síla a kde by o automatizaci zdánlivě neměl být zájem. Kde by se automatizace mohla dokonce zdát překážkou a zbytečně drahým řešením. Ale není tomu tak. To vidí každý, stačí pohled na průmyslové země. Automatizace je přirozeným krokem lidstva vpřed, k lepší, přesnější a dokonce účinnější výrobě bez lidské dřiny. Zavádění automatizace však vyžaduje co nejvyšší stupeň vzdělání, které lidem umožní takové systémy ovládat. Prioritním cílem lidstva by tedy mělo být, aby se vzdělávalo. Vzdělaní lidé potom mohou navrhovat, udržovat, ovládat a využívat automatizované systémy, které je mnohonásobně nahradí a odstraní jednotvárnou dřinu. Pokud budeme mít vzdělané lidi, můžeme navrhovat systémy, které pracují nakonec i levněji, přesněji a bez lidského potu, a dokonce spolehlivěji, což je v mnoha případech prostě dnes už nezbytné. Proto je krátkozrakou vizí některých vyspělých zemí vyhledávat levnou pracovní sílu v rozvojovém světě. Vzájmu celého lidstva, a tedy i dnes nejvyspělejších zemí, je všestranně a všude podporovat vzdělávání, tedy globální rozvoj lidských zdrojů. Jak se zdá, mají vzdělaní lidé pracující ve vašem oboru dost velkou šanci na úspěch, neboť k tvorbě vynikajícího softwaru potřebují sice vysoké znalosti procesu, jenž má být automatizován, ale pak už stačí jen umět programovat. Cesta jiných myšlenek, například vašich kolegů ve strojírenství, vede často přes nápad, jeho konstrukci ze železa a nekonečné zkoušky hotového výrobku. A to není tak jednoduché, vyžaduje to investice do výroby, zkušeben atd. Ptám se tím na to, jestli lidé v těchto oborech mají šanci zacelit určitou znalostní a výrobní mezeru, která vznikla v 70. a 80. letech a jejíž přeskočení bylo pro vaše obory spojené s tvorbou softwaru relativně lehčí. Podívejte se, konstruktéři, technologové i lidé z výroby se dnes opírají o výpočetní techniku ve vysoké míře. Kybernetika by měla navíc brzy dodávat podporu pro automatizaci nebo poloautomatizaci jejich tvůrčí činnosti. My se dnes na katedře kybernetiky např. zabýváme funkcemi systému, který by měly podporovat automatizované procesy návrhů nových výrobků. Tyto systémy by měly např. simulovat vlastnosti nových výrobků, jejich chování apod. Proto si myslím, že i výrobní obory mají velkou šanci za podpory výpočetní techniky a kybernetiky řešit cokoliv, pokud budou k dispozici patřičné technologické a konstruktérské znalosti. Český konstruktér zůstává kvalitním konstruktérem s velkým objemem cenných inženýrských znalostí, a když se podaří podpořit využívání znalostí zavedením automatizace inženýrských procesů, lze dospět ke kvalitativně vyšší úrovni konstrukčních a vývojových prací. Tady může, a dokonce musí, kybernetika rozhodujícím způsobem pomoci. Myslím si, že naši konstruktéři se nemusejí obávat o svůj chleba do budoucna. Protože každý systém, který bude reagovat s fyzikálním světem, potřebuje mít svého konstruktéra. Konstruktérství je znalost, a také trochu umění. Spíše si myslím, že hlavní problém je v tom, jak jim umožnit uplatňovat své znalosti, invenci a schopnosti s využitím moderních prostředků. Jde i o to, jak jejich znalosti a schopnosti v plném slova smyslu exportovat. Zmínil jste jeden z úkolů, který zde na katedře řešíte, ale těch zadání a úspěšných výsledků je mnohem více a lépe ilustrují vaše kybernetické pojetí průmyslové výroby než naše předchozí otázky. Můžete zmínit ještě nějaké další výsledky? Naše katedra je poměrně rozsáhlé pracoviště, s celou řadou pracovních skupin, které řeší mnoho zajímavých projektů. Hovořil jsem o podpoře inženýrských prací. Například pro americkou firmu Cadence zde navrhujeme systém pro rozvrhování činností návrhářů integrovaných obvodů. Víte, že ten, kdo navrhuje integrované obvody, to je velmi vzdělaný, a tím i nesmírně drahý odborník, kdy každá jeho hodina stojí obrovské peníze. Firmy, které se návrhy integrovaných obvodů zabývají, chtějí optimálně načasovat, rozvrhovat jejich práci, a k tomu používáme metodu umělé inteligence, konkrétně metodu multiagentních systémů. Stejnou technologii např. aplikujeme nejen pro uvedené rozvrhování, ale navrhli jsme například systém plánování a rozvrhování montáže motorů ve Škoda Auto (ve spolupráci s firmami Gedas a CertiCon) i systém pro řízení letového provozu. Ten je dnes řízen v podstatě centrálně ze země operátorem, my navrhujeme postup, kdy každé letadlo bude považováno za autonomní entitu, která je schopna komunikovat a vést proces dohadování s jinými entitami, tedy s letadly v okolí, vyřešit problém potenciálního konfliktu letových trajektorií. Letadla jsou tedy schopna se lokálně dohodnout, jak se vyhnout a samy se zorganizovat na přistání. Spolupracujeme s velkými firmami, jako je například Toyota, Samsung nebo Hitachi, na zpracování vizuální informace zejména pro automobily budoucnosti. Máte na mysli zpracování obrazu přijímaného z kamerových systémů... Ano, jednak systémů k rozpoznávání značek, polohy vozidla, překážek, všechno pokud možno v reálném čase. Zabýváme se ale např. i systémem technické diagnostiky, složitých systémů automobilů, neboť už současné moderní vozidlo předního výrobce má pod kapotou několik desítek počítačů a nejrůznější diagnostické systémy od mnoha výrobců. Řidič však dnes v provozu potřebuje jednoduchou a jednoznačnou informaci o tom, co se právě v jeho voze děje a kdy má očekávat potenciální závadu, co si má nechat v předstihu vyměnit nebo opravit. Nebo třeba jak lze alespoň částečně zrekonfigurovat funkční systémy tak, aby vozidlo dojelo do nejbližšího servisu. Myslím, že veřejnost zaujal váš systém ovládání počítače pohybem lidského oka a hlasem, o němž jste se zatím nezmínil... Zde jsme měli za cíl pomoci postiženým spoluobčanům. Skupina doktorandů vedená Ing. M. Fejtovou, navrhla systém řízení kurzoru počítače pohybem oka, který byl oceněn zvláštní cenou poroty Česká hlava. Řešení bylo rovněž nominováno na prestižní velkou evropskou cenu za informační technologie pro rok 2006. Na prezentaci nominovaných řešení v Bruselu, jsme byli mezi 20 pracovišti jediní z nově asociovaných zemí a jediné universitní pracoviště. Rozhodně jsme tam nepatřili k outsiderům. Ovládání počítače okem existuje a je využitelné, stejně jako mnohé z úkolů, jež jste zde na katedře vyřešili, ale stejně je vaše práce tak trochu pro budoucnost. Jak daleko před běžnou realizací svých systémů dnes jste? Dá se to odhadnout? Je pravdou, že doba, která uplyne od některých výzkumů a realizací jejich výstupů se nesmírně zkracuje. Například výsledky v testování softwaru jako metodologie testování softwaru pro životně kritické aplikace, nacházejí uplatnění v průběhu několika měsíců. Samozřejmě v průmyslové výrobě, kde řešení má ovlivnit něco složitějšího, co vyžaduje nákup strojů, technologií a novou organizaci, tam hovoříme o jednom až dvou letech. Což ale není tolik. Podívejte se třeba na systém pro plánování a rozvrhování montáže motorů ve Škodě Auto. Tam byl interval asi 20 měsíců od vývoje k realizaci. Jestliže chceme, aby se výsledky výzkumů dostávaly do celosvětových produktů, kde je obvyklé zpoždění 2 - 3 roky, je to velmi dobrý výsledek, dosvědčující, že je i u nás možné dosáhnout při dobré spolupráci výzkumných a průmyslových pracovišť rychlé realizace. Nezabýváte se tedy žádnou futurologií, ale reálnými projekty. Lze to při takové rychlosti realizace vůbec patentově chránit? Samozřejmě. Například při našich návrzích řešení pro průmyslovou automatizaci firmy Rockwell Automation, které jsou už dnes používány, byly podány i patenty s ochranou po celém světě. Vzhledem k tomu, že šlo o práce na objednávku, jsou jejich vlastníky firmy, které výzkum financovaly, jako v našem konkrétním případě Rockwell Automation. Naši pracovníci jsou spoluautory těchto patentů. Patentovat lze, ale je to na naše poměry ještě pořád poměrně hodně drahá záležitost. V odpovědi na první otázku jste řekl velmi zajímavou myšlenku, a sice o rozumném využívání prostředků na vědu. Rázem bych si tedy dovolil obrátit vaši pozornost na naše prostředí. Rok 2005 a konec roku předchozího byly právě obdobím dramatickým z hlediska pohledu na využívání prostředků na výzkum a vývoj, který byl spojen s příchodem mladého ambiciozního místopředsedy vlády. Ten určitě v dobrém úmyslu zaměřil pozornost na vyhodnocení výzkumných úkolů ve vztahu k realizaci. Vy jste především vedoucím katedry kybernetiky, tedy jednoho z oborů, které se prudce rozvíjejí. A takových oborů, dnes zvlášť interdisciplinárních, je u nás více. Je nutné postupně budovat jejich teoretickou základnu a volit inovativní přístupy k aplikacím výsledků, ale nový systém hodnocení vědy k tomu nepřihlíží. Nepřihlížel zřejmě i na skutečnost, že vysoké školy teprve v mnohém budují vlastní systém výzkumu a vývoje, protože ten se tradičně, bohužel, díky ruskému modelu, na vysokých školách nedělal. A přesto jsme najednou přijali kritický systém, který přerozděluje peníze jakoby podle okamžitých výsledků výzkumu, i když často nejde o výzkum, ale jde vysloveně o aplikační vývoj nebo pomoc aplikačnímu vývoji. Upřímně řečeno, jsou zde určité rozpaky z toho, že se vlastně naruší proces propojení průmyslu s vysokými školami, a tím i připravenost mladých odborníků na skutečně špičkové technologie a jejich řešení. Jsou to dvě roviny problémů, které musíme oddělit. První je financování výzkumu vůbec a druhá věc je výzkum na vysokých školách. Tyto dva problémy rozhodně nesmíme zaměňovat. Pokud se týče výzkumu na vysokých školách, myslím si, že celý problém spočívá v nutnosti vybrat obory a pracoviště, které budou vlajkovými loďmi výzkumu a které budou pěstovat špičkovou excelenci ve vybraných oborech. Dnešní financování školství je plošné. O tom, jak se v roce 2005 rozdělovaly prostředky na výzkum jsem v souvislosti s výzkumnými záměry vysokých škol již několikrát kriticky hovořil a nechci se k tomuto tématu vracet. Nicméně je třeba si jasně říci, že v této zemi si můžeme dovolit jenom několik špičkových universit, několik vysokých škol, které budou vychovávat odborníky na světově srovnatelné úrovni. Vedle nich budou působit další vysoké školy různé úrovně, poskytující samozřejmě vzdělání různé kvality. Musíme se prostě nebát diverzifikovat vysoké školy, ty vlajkové lodi, špičky, musí směřovat k excelenci v evropském a světovém měřítku. Na to, aby k tomu mohly směřovat, musí cíleně směřovat i financování. Dnes, když někdo něčeho dosáhne, tak v příštím kole rozdělování prostředků se řekne: ten už má dost, nebo si zajistí peníze jinak. To je špatně. V Kjótu na kongresu, o němž jsme mluvili, řekl japonský ministr pro vědu a techniku, že se rozhodli zaměřit na čtyři vybrané vědní oblasti - klustry několika oborů a nefinancovat přímo žádné ústavy. Cílem je financovat osobnosti, do kterých jsou ochotni vložit velké prostředky, a věří, že tyto osobnosti si samy zorganizují týmy i způsob využití přidělených prostředků. U nás je tomu právě naopak. Nám osobnosti chybějí, a tam, kde náhodou vyrostou, tak se hned omezí přítok peněz, aby nevyrostly moc. V tom je celý problém. Takže, diverzifikace prostředků, diverzifikace podle skutečných výkonů je jediná správná cesta. Bohužel, co řeknu, je kritika do vlastních řad. Stále ještě mnoho vysokoškolských učitelů bere školu jako zaopatřovací ústav, za 15 či 20 let se u nich nezměnil obsah a úroveň výuky, nezměnil se přístup k výzkumné činnosti. Chci zvláště upozornit na to, že se dostaneme kupředu jedině tehdy, když budeme poměřovat excelencí v evropském a světovém měřítku a když budeme hodnotit vědu aplikovatelností výsledků v praxi. To jsou jediná dvě rozhodující kritéria. Všechno ostatní jsou jen podpůrná kritéria, nemající ze strategického hlediska větší význam. Když dovolíte, tady vzniká jeden problém, který známe z praxe, ale týká se zrcadlově i špičkových pracovišť vysokých škol. Je to omezená možnost spolupráce vysokých škol s velkými firmami. Ať si namlouváme co chceme, když vezmete čísla statistického úřadu a eliminujete podniky se zahraniční účastí, které většinou vozí vlastní technology, tak nakonec v tom sítě zůstane troška českých firem reprezentujících současný tristní stav základu, jenž by bez zahraničních investic nemohl existovat. Mají velké firmy v takovém stavu věcí vůbec zájem o spolupráci? Není to zase tak složité, jak to vypadá. Zahraniční firmy můžete přesvědčit jedině špičkovými výsledky. Nemůžete je přesvědčit průměrností. Průměrné výsledky je nezajímají, ty si mohou koupit kdekoliv ve světě. Je zajímá špička. A moje zkušenost říká, že firmy, které zde investují, hledají tady také lokální podporu ve výzkumu a vývoji a mají zájem budovat lokální výzkumná, vývojová, návrhářská centra. Jako příklad mohu vyjmenovat celou řadu firem. Firma Honeywell, s níž dneska také spolupracujeme, má tady nejen výzkumné středisko, ale buduje poměrně rozsáhlé vývojové centrum v Brně. Spolupracuje přitom se školami velmi intenzivně, je to skutečně vzor takové spolupráce. Vezměte si Rockwell Automation, Computer Associates, vezměte si Toyotu, která sem přichází, s mnoha dodavateli. To, že sem přišla Toyota znamenalo, že sem přišlo posléze i Denzo, které s námi začalo též konkrétně spolupracovat a snaží se tu založit výzkumnou jednotku. Další firmy, jako Panasonic, samozřejmě nejdříve rozjely výrobu, ale už dnes je zajímá výzkum a hledají, kde jsou špičková pracoviště. Domnívám se, že příchod cizích investorů je právě nakloněn tomu, abychom dokázali prodat i výsledky výzkumu. Ale ty musí být na špičkové úrovni. Firmy se ptají: máte něco nového, co nás udrží na světové špičce? Například firma Rockwell Automation je dnes jednou z vedoucích pracovišť v oboru vysoce distribuovaného, tzv. agentového řízení, přičemž podstatnou část technologie vyvinula ve spolupráci s ČVUT. Taková firma samozřejmě přijde znovu, když bude mít další zajímavý problém. Ale to bohužel současný způsob financování našeho výzkumu nepodporuje. Financování je pořád plošné. Na druhé straně, jestliže některá vysokoškolská pracoviště jsou schopna spolupracovat se špičkovými firmami, nezbavuje to přece stát povinnosti zafinancovat je v základním výzkumu. Uvádím jako příklad naše pracoviště. Když jsme nedostali prostředky na výzkumné záměry ze státního rozpočtu, během jednoho dvou měsíců jsme získali ze světového průmyslu dvojnásobné objemy peněz. Nemáme tedy problém s financováním lidí, nebylo třeba propouštět. Máme dneska více prostředků než kdybychom získali výzkumný záměr. Problém je v tom, že naši lidé teď převážně pracují v aplikovaném výzkumu a nemáme tu dostatečně početnou skupinu těch, kteří by mohli připravovat myšlenky do budoucna. Aby bylo co nabídnout za dva, za tři roky. Z těchto prostředků vyčleňujeme tedy vlastně náhradu za ty prostředky, které měl dodat stát, abychom mohli také za dva za tři roky otevřít dveře zahraniční firmě. Čili deformuje se v podstatě způsob využívání výzkumných kapacit a jejich struktura na katedře. Není to problém nedostatku finančních prostředků, ale problém jejich struktury. Takže, v odpovědi na vaši otázku, myslím si, že každé vysokoškolské pracoviště, alespoň pokud hovořím o technice, má šanci navázat spolupráci s průmyslem. Dnes nemůžeme rozlišovat, jestli je partnerem česká, evropská nebo americká firma, služby nabízíme těm, kdož jsou schopni naše výsledky převzít. Že je mezi nimi zatím málo českých firem, to je bohužel pravda. Ale myslím si, že zahraniční firmy tak uzavřené, jak by se mohlo zdát, nejsou, jen chtějí špičkové výsledky. To je všechno. Dovolte abych se vrátil k vaší práci v kybernetice. Vrátím se znovu k problému softwaru, což je váš hlavní produkt tady v němž jsou zakódovány všechny technické znalosti. Pusťte nás na chvíli do budoucnosti, i když jak vy říkáte, docela blízké. Kterých nejvýznamnějších výsledků vašeho pracoviště si nejvíce ceníte? Řekl bych, že nejvýznamnějších výsledků, kterých si cením, jsme tady v posledních 10 letech dosáhli celou řadu. Chtěl bych se zmínit alespoň o dvou. Jedním z nich je založení školy multiagentních technologií. Naše Gerstnerova laboratoř v této oblasti dosahuje výsledků, jimiž ovlivňujeme vývoj v této oblasti, byť asi jen nějakými procenty v celosvětovém měřítku. Řešení, která tu vznikla, a to ve velmi mladé skupině pracovníků, dneska přebírají velké světové firmy. To je pro mne měřítkem přínosnosti. V podstatě jsme v multiagentních technologiích pro plánování a rozvrhování výroby jedno z nejuznávanějších pracovišť v evropském prostoru. Druhou oblastí, kterou bych chtěl zmínit, je počítačové vidění. Pod vedením prof. V. Hlaváče bylo vybudováno Centrum strojového vnímání, které je plně respektováno v evropském prostoru a jehož některá řešení pro rozpoznávání obrázků a analýzu scén patří ve svém oboru k průkopnickým a lze je počítat opět ke světové špičce. Nevím jak dalece jste seznámen s projektem tzv. kybernetické továrny společnosti Mazak, která funguje u Brna, a k mému překvapení je firma Franken s.r.o. uváděna na mezinárodních tiskových konferencích společnosti Mazak jako jeden z úplně nejlepších příkladů kybernetizace výroby, byť jde o nevelkou firmu. Klidně ji přehlédnete, ale ona dodává složité díky pro Airbus ve lhůtách, které vyrážejí konkurenci dech. Je to v podstatě plně automatizovaná výroba se vším všudy. Je toto budoucnost i malých českých firem? Podívejte se, to je jediná cesta dopředu. Tudy půjde průmyslová revoluce, opírající se o znalostně-orientované výpočetní systémy, na jejímž prahu stojíme. Samozřejmě to, co tam je, je z dnešního pohledu velmi avantgardní. Je to krok správným směrem, který nám bude za 10, 15 let připadat samozřejmý. My jdeme v našich úvahách a dokonce jednoduchých praktických aplikacích ještě o kus dál. Takovéto firmy se musejí totiž propojovat hodně dynamicky, kooperovat, byť na geografickou vzdálenost, a každá se musí specializovat na něco jiného. My tu rozvíjíme i teorii, ale i některé experimenty s virtuálními podniky, které vzniknou spojením několika výrobních jednotek pro vyřešení konkrétní zakázky a potom se zase rozpadnou. Vzniknou tak, že spolu začnou komunikovat prostřednictvím internetu, podělí si informace o potřebách zákazníků, dohodnou se o rozdělení dílčích úloh a v kooperaci realizují zakázku. V našich úvahách jdeme ještě dál: dnes se vloží do systému výkres, automaticky se připraví nástroje a inženýři dodělají programy. My chceme, aby i ty programy už byly generovány automaticky. Z výkresu a z popisu výrobního zařízení. Anení to teorie, firma Rockwell Automation vytváří pro některé automobilky systém, který automatizovaně generuje z výkresu a popisu pracoviště už i programy pro příslušné řídicí systémy. Řešení je to avantgardní, ale výzkum musí být vždy o něco vepředu. Takto samoprogramovatelných pracovišť musí být více, aby se postupně rozumně propojovala a dynamicky se rekonfigurovala ve velké výrobní celky, schopné rychle řešit rozsáhlé, technologicky náročné zakázky. Jak vidíte časově realizaci něčeho takového, skutečně kybernetického? Podle mého osobního odhadu lze u automatizace programovacích prací, což je velmi důležitá otázka, předpokládat rutinní využívání v horizontu 10-15 let. Virtuální podniky, ty možná vzniknou již dříve. /bal/