Počátkem loňského roku vstoupila v platnost nová směrnice EU 2024/3019 o čištění městských odpadních vod — dokument, který v následujících dvou dekádách zásadně promění podobu našich čistíren a přinese nemalé investiční i provozní výzvy.
ČR už dnes disponuje jednou z nejlepších sítí čistíren odpadních vod (ČOV) s převážně sekundárním čištěním odstraňujícím organické látky a základní nutrienty. Nová směrnice však reaguje na nové výzvy: eutrofizaci vodních toků, přítomnost mikropolutantů (od léčiv přes kosmetiku po pesticidy) a rostoucí tlak na udržitelné hospodaření s vodními zdroji.
Revize rozšiřuje povinnost čištění i na menší aglomerace od 1 000 „populačních ekvivalentů“ (PE), zatímco dosud platila hranice 2 000 PE. Do roku 2035 tedy bude muset být napojeno na kanalizaci a čištění více obcí, což představuje investici do infrastruktury v řádu desítek miliard Kč.
Směrnice dále zavádí přísnější požadavky na odstranění nutrientů: dusíku a fosforu. Pro aglomerace mezi 10 000 a 150 000 PE platí od roku 2039 limit 10 mg/l dusíku a 0,7 mg/l fosforu. Větší aglomerace nad 150 000 PE musí do roku 2045 dosáhnout ještě přísnějších hodnot: 8 mg/l dusíku a 0,5 mg/l fosforu. Toto takzvané terciární čištění (3T) je v Česku již částečně zavedeno, zejména u fosforu, ale bude vyžadovat další technologické upgrady.
Největší revoluci však představuje zavedení kvartérního čištění (4T) pro největší čistírny nad 150 000 PE, které musí do roku 2045 odstranit mikropolutanty — tedy farmaceutika, hormony, pesticidy či látky z kosmetiky. Jde o technologicky náročný proces vyžadující pokročilé metody jako ozonizaci, použití aktivního uhlí nebo membránové technologie.
Směrnice klade důraz také na udržitelnost provozu. ČOV od 10 000 PE budou muset provádět energetické audity a směřovat k energetické neutralitě do roku 2045. To znamená maximální využití bioplynových stanic, solární energie či jiných obnovitelných zdrojů. Čistírny se tak mají stát nejen místem čištění, ale i výrobci energie a surovin — například formou recyklace fosforu z kalů, který je strategickou surovinou pro zemědělství.
Dalším inovativním prvkem je princip rozšířené odpovědnosti producentů (EPR). Průmyslová odvětví, která mikropolutanty produkují, budou muset hradit minimálně 80 % nákladů na jejich odstraňování v čistírnách. Tento mechanismus má motivovat výrobce k ekologičtějšímu designu produktů a snížení zátěže na vodní prostředí již u zdroje.
Technologicky je ČR relativně dobře připravena. Máme funkční síť čistíren, zkušené provozovatele a silnou tradici ve vodohospodářství. Nicméně kvartérní čištění mikropolutantů je i pro vyspělé země novou disciplínou. Bude třeba vybrat vhodné technologie, proškolit personál a zajistit dlouhodobě stabilní provoz těchto pokročilých systémů. A v tomto ohledu představuje implementace směrnice obrovskou příležitost. Česká republika má šanci stát se lídrem v moderním vodohospodářství, exportovat know-how a technologie a zároveň zajistit svým občanům čistou vodu i v době klimatických změn. Proto se letos chceme na tyto technologie zaměřit více než v minulosti a představit zajímavá inovativní řešení. Víte o některých z nich, kterým doposud nebyla v médiích věnována dostatečná pozornost? Napište nám.
