Liší se vakcíny proti SARS-CoV-2 výrazně od jiných, dnes používaných vakcín? Ty u nás (a tedy v EU) zatím schválené ano. Princip je samozřejmě stejný: všechny vakcíny mají tělo naučit bojovat proti nějakému původci nemoci, aniž by se člověk musel skutečně nakazit se všemi riziky, které infekce obnáší. Proti viru SARS-CoV-2 jsou však zatím schváleny pouze vakcíny nové kategorie, tzv. mRNA vakcíny. Na této, v praxi předtím nikdy nenasazené technologii pracují jak vakcína Comirnaty (od firem Pfizer a BioNTech), tak COVID-19 Vaccine Moderna (od firmy Moderna). Obě tyto podmínečně schválené vakcíny využívají k vytvoření imunitní reakce „triku“, na jehož zdokonalení vědci pracovali několik desítek let. Vakcína nově neobsahuje vůbec žádnou část viru. Nese v sobě pouze „návod“, jak malou část viru postavit. mRNA je v těle extrémně běžnou molekulou, která v buňkách slouží jako posel (mRNA je „messenger“ RNA) mezi jednotlivými „orgány“ buňky. Je to tedy molekula určená k přenosu informace, v tomto konkrétním případě informace, jak postavit kousek viru. Dostat takovou molekulu až do buňky je technicky velmi obtížné (proto ty desítky let vývoje), ale když se to povede, dává to vědcům skvělou možnost využít biologické mašinérie těla k jejich vlastním cílům. V tomto případě buňky, do kterých se vakcína dostane, přečtou instrukce obsažené v mRNA a dočasně produkují malé části viru. Ty nemohou nositele nakazit, protože na to nejsou dost kompletní. Je to, jako by buňka vyráběla z nějakého stroje jen jednu součástku, třeba pouze přední masku automobilu. Jde sice o plnohodnotnou součástku, ale sama o sobě funkci vozu plnit nemůže. Dá se z ní ovšem bezpečně poznat, z jakého vozu pochází – a právě to je důležité. Buňka, do které vakcína pronikne, totiž „díly“ viru začne vyrábět ve velkém množství tak, aby byly „vidět“. Částečky se doslova vystaví na povrchu buňky, takže si imunitní systém všimne, že v buňce se děje něco zvláštního. Od této chvíle jde o proces prakticky totožný s reakcí na běžnou infekci. Díky tomu by mRNA vakcíny měly poskytnout ochranu velmi podobnou té, kterou poskytne prodělání infekce. Jen bez rizik s infekcí.
Může i naočkovaný člověk nemoc přenášet a nakazit někoho jiného? Mělo by se s tím, navzdory prohlášení ministra zdravotnictví Jana Blatného z tiskové konference 5. ledna, počítat. „Když jste naočkovaní, nedostanete chorobu, a tudíž nemůžete nakazit nikoho jiného,“ řekl tehdy Blatný. To však nemusí být pravda. Výsledky klinických zkoušek vakcín proti novému koronaviru zatím nebyly většinou stavěny tak, aby dokázaly přesně odpovědět na otázku, zda očkovaní lidé koronavirus šíří, či nikoliv. Bohužel, studovat průběh nemoci (tj. sledovat, zda někdo onemocní a jak vážně) je mnohem jednodušší, než trpělivě a pravidelně sledovat a testovat, zda účastníci studie jsou, či nejsou bezpříznakově nakažení a mohou předávat nákazu dále. Na jasné závěry si tedy budeme muset počkat. Studie přenosu viru buď probíhají (u vakcíny firmy AstraZeneca), nebo se plánují. Z důvodů, do kterých nemá smysl nyní zacházet, odborníci příliš nečekají, že by mRNA vakcíny měly patřit mezi nejlepší nástroje v zamezování přenosu. Jde však o novou technologii a naše znalosti fungování imunitního systému nejsou úplně bezchybné, tak nejlepší bude počkat si na ověřené výsledky. Zvláště, když se objevily alespoň nějaké náznaky, že i mRNA vakcinace (konkrétně ve zprávě americké FDA o výsledcích vakcíny firmy Moderna) pomáhá snižovat množství asymptomatických infekcí. Před obdržením druhé dávky (28 dní po první) účastníkům lékaři udělali test na přítomnost viru. A ve skupině očkovaných bylo o 67 % méně lidí, kteří měli na svých sliznicích stopy viru, než ve skupině neočkovaných. Je tedy možné, že vakcína skutečně bude ztěžovat i šíření viru. Navzdory ujišťování českého ministra zdravotnictví je však tvrzení, že lze po očkování odložit roušku, aniž by vzrostla rizika šíření nákazy, přinejmenším předčasné.
V čem tedy vakcína pomáhá? Hlavním cílem vakcíny není zabránit přenosu, ale vážnému průběhu nemoci. A tady jsou dosavadní výsledky velmi dobré. Obě vakcíny snížily množství dopadů nemoci. Tedy lidé se sice nakazili, ale přítomnost viru jim nic nezpůsobila. Rozvoji skutečně vážných případů nemoci zabránily s účinností dokonce ještě o něco málo vyšší. V tuto chvíli nemůžeme přesně říci, o kolik vakcína může reálně snížit počet úmrtí na covid-19, protože případů úmrtí bylo ve zkouškách málo, ale dosavadní výsledky jsou velmi slibné.
Jak dlouho ochrana poskytovaná vakcínou vydrží? Ani to, bohužel, nevíme přesně. Vakcíny jsou poměrně mladé, dat je málo – ale jsou poměrně slibná. Z klinických zkoušek vakcíny společnosti Moderna například vzešly výsledky, které ukazují, že tato konkrétní vakcína poskytuje účinnou ochranu po dobu nejméně čtyř měsíců (zpráva vyšla v odborném časopise New England Journal of Medicine). Sledování ukázalo, že nejvyšší hladina zkoumaných protilátek (neutralizačních a vazebných) je podle očekávání zhruba jeden dva týdny po druhé dávce vakcíny. Pak množství protilátek klesá, ale i po čtyřech měsících (přesně 119 dnech) byla jejich hladina dostatečně vysoká. Některé tyto další ochranné systémy vakcína podle autorů práce „nabudila“ (T-buňky konkrétně) cca 40 dní po očkování, ale na data z dalších fází si budeme muset počkat. Bohužel analýza protilátek je řádově jednodušší než zkoumání například aktivity T-buněk proti danému patogenu. Očekává se ovšem, že ochrana vydrží nejméně podobně jako u běžné infekce (spíše déle). A ta poskytuje velké většině nakažených ochranu na dobu několika měsíců. Čísla pocházejí z nedávné studie, která sledovala celou řadu složek imunitního systému u zhruba 180 pacientů s většinově mírným průběhem nemoci. Autoři zjistili, že aktivita jednotlivých složek imunitního systému se v průběhu času mění. Jak klesá množství některých protilátek, stoupá množství tzv. „paměťových buněk“ (B-lymfocyty čili B-buňky). V čase kolísá i množství T-buněk. Mezi jednotlivci jsou výrazné rozdíly, je těžké vše „zprůměrovat“, ale obecně byl výsledek vnímán odborníky jako poměrně pozitivní zpráva i pro vývoj vakcíny.
Bude mít očkování v dohledné době znatelný vliv na průběh pandemie? První skutečně znatelnou změnu ve vývoji epidemie přinese naočkování velkého počtu zranitelných osob. To výrazně sníží jak množství hospitalizací, tak úmrtí. Shrnul to například imunolog Václav Hořejší v rozhovoru pro Seznam Zprávy: „Kdybychom si představili, že by celé tři miliony lidí, kteří do těch více či méně rizikových skupin patří, byly proočkovány zítra, tak změnu můžeme čekat tak do jednoho měsíce.“ Celkový počet případů nákazy by neklesl tolik (a možná vůbec, pokud by se lidé přestali chránit), ovšem výrazně by mělo ubýt těch nejhorších. Lidé ve věku 65+ sice tvořili v průběhu podzimní vlny pandemie jen malou část odhalených případů (cca do 15 %), ale jejich podíl na celkovém počtu hospitalizací byl od října nad 70 %. Pokud by se tedy většinu seniorů podařilo naočkovat, míra utrpení, kterou pandemie způsobuje, by výrazně klesla. A s tím se samozřejmě změní nepochybně i míra přijímaných opatření. V jaké fázi je očkování v Česku? Když stát 7. ledna poprvé zveřejnil informaci o celkovém počtu očkovaných na informačním portálu ke koronaviru, bylo očkováno 19 918 osob. Je to číslo nejspíše neúplné. Česká republika v tuto chvíli již dostala dávky pro více než dvakrát tolik lidí (alespoň na první očkování), ale ne všechny byly ještě využity, jiné pak zřejmě využity byly, ale příslušné instituce (v tuto chvíli nemocnice) to v daný okamžik ještě nevykázaly. V každém případě očkování se u nás rozběhlo podobně jako ve většině států Evropské unie 27. prosince. Do konce roku jsme dostali dávky pro cca 30 tisíc lidí. Během ledna by mělo být k dispozici cca 300 tisíc dávek. Ale čísla se měnila ještě v den přípravy článku.
Kdy bude řada na mně? Národní plán očkování v tuto chvíli neobsahuje spolehlivý harmonogram. Verze z prosince počítala s tím, že více než polovina Čechů by mohla být proočkována během léta. Server Seznam Zprávy ovšem zmínil verzi dokumentu, která harmonogram posouvá o několik týdnů – očkování skutečně široké veřejnosti se tedy zřejmě protáhne až do podzimu. První na řadě jsou zdravotníci, personál a klienti domovů pro seniory – ti by měli být naočkováni mimo registrační systém. Od 15. ledna by se měl rozběhnout rezervační systém, v němž budou upřednostněny rizikové skupiny včetně občanů starších 80 let. Podle dosavadních informací bude třeba přihlásit se na očkování přes internet. Na mladší ročníky bez rizikových zdravotních potíží v jiných než klíčových profesích dojde tedy opravdu nejspíše až v létě. V řadě před nimi je téměř tři miliony členů čítající skupina lidí, kteří jsou virem SARS-CoV-2 ohroženi podstatně více.
Jaké jsou vedlejší účinky? Většinou lehké. Vakcíny již dostaly po celém světě miliony lidí a zatím se neobjevil systematický problém. Seriózně nelze vyloučit, že se neobjeví, ale bylo by to dosti nečekané. Cca 80 % vážnějších vedlejších účinků se objevuje v prvních dvou měsících po očkování, takže varovných signálů by mělo být v této chvíli dost. Méně vážné vedlejší účinky se samozřejmě objevují, většinu pacientů ovšem nijak neobtěžují – alespoň ne natolik, aby je hlásili. „Naočkováno bylo minimálně 15 tisíc lidí a pouze sedm ohlásilo nežádoucí účinky,“ řekla na začátku ledna 2021 Novinkám mluvčí SÚKL Klára Brunclíková. Nežádoucí účinky byly tedy zaznamenány zhruba u půl promile případů (tj. 0,05 %). Většinou mělo jít o bolest hlavy, svalů a kloubů, zimnici nebo bolestivost v místě vpichu. Všechny příznaky však během několika hodin odezněly. Zajímavé je, že obecně podle dat z klinických zkoušek platí, že čím starší očkovaný je, tím menší je pravděpodobnost výskytu vedlejších účinků (nebo tím menší je pravděpodobnost, že je dotyčný bude uvádět). Když jsme u vedlejších účinků, neměli bychom zapomenout na jednu opomíjenou skutečnost: nechat se píchnout jehlou samo o sobě není nic příjemného. Únavu a další vedlejší účinky hlásí v klinických zkouškách i velká část lidí, kteří vakcínu vůbec nedostanou, tedy lidé z kontrolní skupiny dostávající pouze placebo. To neznamená, že vakcíny nemohou způsobovat žádné nepříjemné vedlejší účinky, chceme jen upozornit na to, že ty drobné (únava, bolest či zarudnutí pokožky v místě atp.) nemusejí nijak souviset s obsahem stříkačky. Může to být jen příznak toho, že tělo přirozeně (a zdravě) reaguje na to, že do něj pronikl cizorodý předmět. /jj/
