Američtí těžaři nedávno překonali hranici 10 mil. barelů za den, což je nejvíce za téměř 50 let. Ve čtvrtek IEA navíc oznámila, že Spojené státy minulý týden navýšily i zásoby černého zlata, a to o téměř 2 mil. barelů. Potvrzuje se tak prognóza Mezinárodní energetické agentury (IEA), podle které by se Spojené státy mohly stát světovým ropným lídrem a vystřídat tak Rusko. To loni těžilo téměř 11 mil. barelů denně. To, že se američtí těžaři s růstem cen budou vracet na trh, předpovídají analytici už řadu měsíců. Pro návrat si těžaři vybrali minulý týden, kdy se ceny dostaly na více než tříleté maximum. IEA podle nové prognózy očekává, že se americká produkce do konce roku dostane na úroveň 10,6 mil. barelů. V roce 2019 má růst produkce navíc pokračovat. To může narušit snahu OPEC o oživení cen. Efektem dohody členů kartelu, díky níž se daří utlumovat celkovou těžbu této organizace, tak podle IEA bude pouze pokles jejího podílu na trhu. Pokud se USA vrátí na pozici světového lídra v těžbě ropy, z historického pohledu to bude návrat k dlouhodobému normálu. Spojené státy byly jedničkou v těžbě ropy až do 70. let 20. století, kdy je poprvé předehnala Saudská Arábie, aby ji po roce 2005 zase překonalo Rusko. USA zatím prožily ohromný propad produkce až na hodnoty kolem poloviny dnešních, tedy zhruba na 5 mil. barelů denně. Zvrat ve vývoji přinesl především rozvoj technologie hydraulického štěpení (tzv. frakování), především ve spojení s technikou horizontální vrtů. Jejich kombinace otevřela těžařům možnost sáhnout na zásoby tzv. břidličné ropy (a plynu), jejichž těžba je běžnou ložiskovou technologií nerentabilní. V břidlicích se totiž nenacházejí klasická ložiska, tedy formace, ve kterých došlo shodou okolností ke koncentraci uhlovodíků. V břidlicích jsou uhlovodíky v menších koncentracích, navíc jsou pevně uvězněny ve štěrbinách uprostřed poměrně pevné skály. Těžaři musí tedy nejprve skálu „roztrhat“ s pomocí tlaku do vrtu natlačené kapaliny (tj. hydraulického štěpení). Díky horizontálním vrtům je pak z jediného místa – a tedy levněji – možné vytěžit ropu z dostatečně velké plochy relativně chudého břidličného naleziště. Obě technologie se používají samozřejmě i na klasických nalezištích, protože mohou zvýšit výnos. Z hlediska americké produkce je ovšem klíčové otevření zcela nových nalezišť (Marcellus, Permian, Eagle Ford). Složitější postup s sebou nese také vyšší ceny, a tak není divu, že skeptikové předpovídali americkým břidličným těžařům při nízkých cenách ropy v posledních letech krušné časy (pod 100 dolary za barel je od roku 2014). Obor skutečně prošel velkými změnami, skončila řada menších společností a řada z nich se „konsolidovala“, ale jako celek evidentně přežil a dál výrazně zvyšuje svou produkci. Ostatně, má na své straně i některé výhody; severoameričtí těžaři mají velmi blízko ke svým odběratelům, používané postupy dozrály a těžaři (a také finančníci) získali lepší představu o tom, jak těžba z břidlic probíhá a jaké může reálně přinést výnosy. V současné době se tak zdá, že bez větších potíží se dokážou vyrovnat i s cenami v pásmu mezi 60–70 dolary. I proto prognóza IEA předpovídá, že růst produkce v USA bude nadále pokračovat.
