Opět uběhl nějaký čas od vydání základních částí nové řady norem pro rozváděče, která je postupně doplňována a, vzhledem k omezení platnosti předchozí normy, se vydané části stále více používají. Proto je vhodné uvést již vydané části, spolu s dobou vydání a platnosti, a vysvětlit současný postup posuzování shody rozváděčů. Uvedená tabulka ukazuje situaci, která nastala – téměř okamžitě po vydání části 1 a 2 došlo ke změnám. Důvodem bylo vydání nové normy ČSN EN 62208 ed. 2 pro prázdné rozváděčové skříně a změněné požadavky pro skříně bylo třeba zapracovat do souvisejících norem pro rozváděče. Alespoň tak také mohla být napravena chyba v názvu části 1, kde zůstal starý název Typově zkoušené a částečně typově zkoušené rozváděče, i když takové označení nové normy již nepoužívají. Nyní se hovoří o ověřování návrhu rozváděče. Možnosti ověřování návrhu jsou dány výběrem postupu pro ověření jednotlivých vlastností. Vedle zavedeného ověření zkoušením je zde v řadě případů možno provést ověření výpočtem nebo porovnáním. Porovnání však již obvykle vychází z odzkoušených typů, kdy je umožněno závěry vztáhnout na typy obdobné konstrukce. Jedná se tedy v podstatě o změnu terminologie, protože některé vlastnosti rozváděče se nemusí ověřovat zkoušením, ale jiným způsobem. Bylo by tedy matoucí mluvit i nadále o typovém zkoušení a byl proto zaveden termín ověřování návrhu. To probíhá na typu rozváděče a vzhledem k tomu, že rozsah prací je širší, nejedná se o žádné zjednodušení. Změna terminologie už vůbec neznamená, že ač byly zrušeny typové zkoušky co do názvosloví, měla by tak zavládnout nějaká anarchie a neměly by se rozváděče zkoušet vůbec. Je třeba mít na paměti, že norma je v podstatě technický předpis, který dává určitý návod, jak ověřit bezpečnost daného výrobku. Zásadní jsou vždy povinnosti dané zákonem, kterým je zde zákon č. 22/1997 Sb. Dle zákona je možné výrobek uvést na trh pouze v případě, že byla posouzena shoda výrobku. Pro jednotlivé skupiny výrobků jsou stanoveny postupy posouzení shody v příslušných nařízeních vlády, přičemž v případě rozváděčů připadá v úvahu NV č. 17/2003 Sb., které stanoví technické požadavky na elektrická zařízení nízkého napětí a NV č. 616/2006 Sb. o technických požadavcích na výrobky z hlediska jejich elektromagnetické kompatibility. Dle postupů uvedených v nařízeních vlády je třeba splnit základní požadavky uvedené v přílohách, a to je možné provést ověřením shody výrobku s požadavky harmonizovaných norem. V případě rozváděčů jsou to právě normy řady ČSN EN 61439 a shoda je prokázána, pokud se ověří všechny vlastnosti uvedené v normě. Základní ověřování vyplývající z norem řady ČSN EN 61439 se týká těchto oblastí: 1. Pevnost materiálů a částí 2. Stupeň ochrany skříní 3. Vzdušné vzdálenosti a povrchové cesty 4. Ochrana před úrazem elektrickým proudem a integrita ochranného obvodu 5. Vestavění spínacích přístrojů a součástí 6. Vnitřní elektrické obvody a spoje 7. Svorky pro vnější vodiče 8. Dielektrické vlastnosti 9. Ověření oteplení 10. Zkratová odolnost 11. Elektromagnetická kompatibilita 12. Mechanická činnost Závěrem lze tedy konstatovat, že prvotní je ověření návrhu rozváděče ve všech požadovaných položkách a teprve poté je možné vydat ES prohlášení o shodě a na výrobek umístit označení CE. To umožní uvést jej na trh. Na konkrétním vyrobeném kusu se kusovým ověřováním zkontroluje bezchybnost montáže a dílů a rozváděč lze dodat uživateli. Je již dobře známo, že EZÚ v oblasti rozváděčů působí dlouhodobě a zkoušky rozváděčů provádí jako standardní službu velice často. Těchto služeb je samozřejmě možné využít také u ověřování návrhu rozváděčů podle nových norem řady ČSN EN 61439.
