Základním stavebním materiálem
naší civilizace je zcela určitě beton.
I když si to neuvědomujeme,
všude kolem nás nacházíme betonové
části: mostní nosníky, kanalizační
trubky, schody nebo třeba
železniční pražce. Veškeré stavební
díly z betonu prošly před uložením
na místo určení průmyslovým předzpracováním.
Právě v průmyslové
výrobě přišla chemická společnost
BASF s takřka revoluční novinkou
– s nanokrystaly X-SEED®. Význam
tohoto urychlovače betonu spočívá
v řádově rychlejším čase ztvrdnutí
a v radikálním snížení spotřeby
energie nutné k výrobě, což s sebou
logicky přináší nižší emise CO2.
Každý asi ví, že k betonu potřebujeme
především cement. K jeho
výrobě musíme nejdříve z vápence,
hlíny a některých minerálů
za vysokých teplot získat tzv. cementovou
škváru. Hrubá škvára
je následně rozmělněna na známý
šedý cementový poprašek, který
smíchán s vodou ztvrdne. Chcemeli
to vyjádřit chemickou mluvou,
můžeme zjednodušeně říci, že
z cementu při zmíněném procesu
vykrystalizují hydráty křemičitanu
vápenatého, spolu s dalšími prvky,
v koherentní umělou kamennou
hmotu, ve které jsou uloženy
i další přísady betonu, jako písek
a štěrk.
UMĚLÉ ZAHŘÍVÁNÍ
JE NEEFEKTIVNÍ
Při produkci dílů je dále třeba
bednění ze dřeva, kovu nebo plastu,
kam beton nejprve nalijeme.
Až po ztvrdnutí můžeme bednění
odstranit. Při běžné okolní teplotě
kolem 20 ??C trvá doba ztvrdnutí
cca 12 h – čas, po který nemůžeme
s betonem nijak nakládat. Časová
prodleva se často řeší umělým zahříváním
vodní párou, což ale mimo
urychlení znamená také zvýšení
energetické náročnosti výroby.
Navíc uměle zahřátý beton vykazuje
některé horší vlastnosti – především
je výsledný produkt hrubší
na povrchu a může obsahovat vnitřní
termické napětí.
NA OKOLNÍ TEPLOTĚ NEZÁLEŽÍ
„X-SEED dělá veškeré umělé zahřívání
naprosto zbytečným,“ vysvětluje
dr. Michael Kompatscher, který nese
odpovědnost za výrobu betonových
stavebních dílů u BASF v Evropě.
„Při použití X-SEEDu je lhostejné,
jestli je okolní teplota 20 nebo
60 ??C. Princip je jednoduchý a geniální
– pouze přidáváme to, co je v betonu
tak jako tak obsaženo: hydráty
křemičitanu vápenatého,“ dodává
Kompatscher. Přesněji řečeno, jsou
to miliony nepatrných (v průměru
nanometry) krystalů zmíněného hydrátu,
na nichž je princip X-SEEDu
postaven. Právě na jádra hydrátů
o nanometrické velikosti se totiž navazují
molekuly z cementu a tímto
způsobem vzniklé krystaly zpevní
výsledný materiál v kompaktní cementový
kámen.
Mechanismus urychlovače tvrdnutí
vysvětluje prof. Horst-Michael
Ludwig z Výmarské univerzity:
„Přítomnost krystalických jader
rozhoduje právě tak jako teplota
o rychlosti krystalizace, a tím pádem
i o procesu tvrdnutí. Bez vnějších zásahů
se nejprve musela jádra hydrátů
křemičitanu vápenatého utvořit spontánně
a náhodně z uvolněných molekul
cementu. X-SEED tuto první těžkost
krystalizace obchází elegantně
tím, že jádra hydrátů přímo dodá už
hotová.“ Navíc bez umělého přidání
jader hydrátů se utvářejí krystaly
nerovnoměrně, nejdříve na povrchu
cementových jadérek, která jsou následně
rychle obalena krystalickou
vrstvou, což ztěžuje výměnu vody
s uvolněnými molekulami cementu,
a tím pak brání rychlejšímu ztvrdnutí.
Efekt syntetických krystalických
jader zkracuje při teplotě 20 ??C
čas ztvrdnutí na polovinu, tj. z 12
na pouhých 6 h, a co je důležité:
vlastnosti výsledného produktu
jsou identické jako toho, který byl
vyroben klasicky.
„V teorii to zní jednoduše, nicméně
bylo velkou výzvou udržet syntetické
a jen několik málo nanometrů
velké krystaly hydrátu křemičitanu
vápenatého po delší čas v kapalném
stavu, aniž by se shlukly a ztratily
účinnost,“ doplnil dr. Luc Nicoleau,
vědec, který se podílel na výzkumu.
Objev se podařil expertům BASF
až po mnohaleté výzkumné práci.
Příspěvek pro stavební průmysl, ale
i pro vyšší kvalitu života lidí, je nepřehlédnutelný:
zkracuje se čas stavby
silnic a tunelů a je možno stavět
třeba i v zimě a neušetří se pouze náklady,
ale také na výrobu vynaložená
energie.