Iniciátor malé kogenerace, neochvějně přesvědčený o tom, že zákazníci časem musí ocenit účinnější využití paliva, tak je znám Ing. Josef Jeleček. V roce 1991 přivezl na MSV v Brně svůj první agregát a zákazníky musel přesvědčovat, že to skutečně funguje. Založil firmu TEDOM. Na čas ji ale musel utlumit, neboť si nechtěl půjčovat od bank velké peníze a doba kogeneraci nepřála. Byl to ostatně začátek doby, kdy slova o volném trhu platila více než cena paliva a fakta i termodynamické zákony.
TT jste poskytl interview několikrát. Naposledy v opuštěné továrně Liaz, kterou jste koupil a na „zamrzlé“ montážní lince tam s několika spolupracovníky zkoušel motory na plyn. Co se od té doby se společností TEDOM odehrálo? To už je 10 let, co jsme koupili motorárnu Liaz. Až do té doby jsme montovali kogenerační jednotky na bázi zakoupených sériových motorů Škoda, Zetor, Liaz a některých zahraničních značek. V roce 2003 jsme se stali výrobci motorů. To je (a nejenom v našem oboru) docela jiná liga. Jsem hrdý na to, že se nám daří pokračovat v tradici českých motorářů a že po značných investicích do vývoje je náš motor zcela konkurenceschopný. Stal se základním kamenem kogeneračních jednotek typové řady CENTO a pro tento účel se trvale inovuje. A co je zásadní: výroba motorů TEDOM je v posledních letech zisková a významně napomáhá tvorbě zisku v prodeji kogeneračních jednotek.
Projekt vlastního motoru vás ale zavedl i do slepých uliček... Chtěli jsme motor v plynové verzi vrátit do autobusů. Zahájili jsme proto výrobu plynových autobusů s našimi motory. Nejenom čistými z hlediska emisí, ale i úspornými. V Třebíči jsme v roce 2007 proto postavili i zcela novou továrnu, kde nyní sedíme. Bohužel, tato výroba se neujala. Projekt zastavila především krize. Za normálních okolností mohl mít reálnou šanci se prosadit. Možnost nezdaru autobusového byznysu jsme museli zvažovat už při koncipování nové továrny. Byla budována tak, aby zde po případném konci výroby autobusů mohla pokračovat produkce kogeneračních jednotek. Ty jsme vyvíjeli a vyráběli (na rozdíl od autobusů) v pronajatých a celkově daleko horších prostorách. Prodej kogenerace se mezitím velmi dobře rozvíjel, takže ztráta z výroby autobusů byla postupně vykompenzována převedením výroby kogeneračních jednotek do uvolněných moderních prostorů. Zde je vyrábíme mnohem levněji a efektivněji. Ukončení výroby autobusů ovlivnilo i výrobu motorů, která nyní běží pouze pro kogenerační jednotky. A to jak pro TEDOM, tak pro cizí zákazníky. Motory se sice vyrábějí v menších počtech, zato s vyšší přidanou hodnotou. A hala po autobusech je, jak vidíte, plná kogeneračních jednotek.
Jaká je současná produkce kogeneračních jednotek? Všechny jsou na bázi pístových motorů? Ano, a jsou strukturovány do tří základních řad. Pro první řadu Micro (s výkonem 7 a 30 kW) používáme motory z velkosériových produkcí. Jsou levné, s dostupným servisem, nabízejí vysokou účinnost a jejich poměr ceny k výkonu je dobrý. Pro citované jednotky kupujeme především motory Kubota a přestavujeme je ze vznětových na zážehové. V našem případě na plynné palivo. Do řady Micro patří i výkon 50 kW, kde používáme německé motory MAN. Jednotek typu Micro vyrábíme asi 150 ročně a poptávka trvale roste. Další typovou řadou je Cento (italsky: sto) výkonově od 100 kW do 200 kW. Pro ni používáme převážně naše motory. I těchto jednotek se vyrobí cca 150 ročně. Nejvyšší řadou je Quanto s výkony od 400 kW výše. Používáme pro ni motory renomovaných světových výrobců. V minulosti to byl převážně Caterpillar, dnes více MWM (dříve Deutz). Nejvyšší výkon, který v této kategorii nabízíme, činí 4,3 MW. Palivem je zemní plyn, bioplyn a LPG. Téměř 100 % všech jednotek je dnes na plynná paliva – zemní plyn a bioplyny, zhruba půl na půl.
Kdo jsou vaši hlavní zákazníci? Kde se kogenerační jednotky instalují? Poté, co byla zavedena nová kategorie podpory kogenerace s výkonem do 200 kW, očekáváme, že naše jednotky Micro se budou více prosazovat i na domácím trhu. Zatím největší trh pro řadu Micro je Německo. Tam směřuje více než polovina vyrobených jednotek TEDOM této kategorie. Instalují se do tzv. malého byznysu. Tedy pro hotely, bazény, potravinářské provozy a podobná zařízení, kde je velká spotřeba tepla. Dalšími významnými odbytišti pro řadu Micro jsou Itálie, Slovinsko a některé země západní Evropy. Do západní Evropy směřují taktéž jednotky Cento. Nejvíce do Belgie, V. Británie a Francie. V ČR je naši zákazníci poptávají pro menší systémy CZT s kotelnami na zemní plyn, střední průmyslové provozy, větší hotely, bazény apod. Klienti oceňují, že jim dodáme jednotku ze sériové výroby, nachystanou ke spuštění, takže s instalací nemají prakticky žádný problém. Prostě připojí plynové potrubí, vývod elektřiny, tepla a spalinovod a – zmáčknou zelené tlačítko. U řady Quanto téměř 50 % naší produkce směřuje do bioplynových stanic na výrobu elektrické energie doma, ale i do Polska a na Slovensko. Další jednotky jdou do naší dceřiné firmy ČEZ Energo, kterou jsme založili společně s ČEZ. Tam bychom měli dodávat letos asi 30 strojů s průměrným výkonem 1 MW, především do systémů CZT. Velkým a tradičním zákazníkem je Rusko. Největší stroje jsme dodali do Austrálie, kde máme další dceřinou firmu. Pravidelně dodáváme i do Turecka a mnoha jiných zemí.
To jsou jednotky na bázi pístových motorů. Na energetických výstavách se objevují malé kogenerační jednotky s malými plynovými turbínkami. Zkoušeli jste i tuto technologii? Diskuse motor versus turbína vedeme od doby, co jsem s podnikáním v tomto oboru začal. Pro vaši informaci: jsem původem turbinář. Vystudoval jsem parní a spalovací turbíny a v tomto oboru jsem začínal v tehdejší První brněnské v Brně jako konstruktér spalovacích turbín. Motory si koncem minulého století vydobyly své místo v energetice a turbíny porážejí díky vyšší elektrické účinnosti a nižší ceně. V parametrech, kde dříve plynové turbíny vedly, jako jsou cena servisu či spolehlivost, se motory turbínám vyrovnaly. Mnohde je i předčily. Klíčová je právě účinnost a cena, která je rozhodující pro návratnost investice. Tu zatím turbínky v porovnání s pístovými motory nedosáhly a obávám se, že tak jednoduše nedosáhnou. Plynovým turbínám ovšem zůstaly dvě přednosti: především jejich vhodnost pro technologie, kde se vyrábí pára, neboť odpadní teplo ze spalovacích turbín je ve formě spalin, které mají vysokou teplotu a jsou vhodné pro výrobu páry. A za druhé jsou to stroje vysokých výkonů (podle mě nad 30 MW), kde jsou turbíny cenově konkurenceschopné a lze z nich poskládat zajímavé kombinované cykly s vysokou účinností.
Po léta byla kogenerace na bázi pístových motorů na našem trhu nepopulární. Proto jste také vyráběli především pro zahraniční trhy. Kde je bod obratu, který způsobil vyšší zájem o kogenerační jednotky v ČR? Dnes činí náš poměr exportu a domácího trhu asi 50 : 50. Trh pro kogeneraci na bázi pístových spalovacích motorů s výkonem do 5 MW tu byl i dříve. Nicméně: byla tu jiná, výnosnější energetická odvětví, která více lákala investory. Třeba fotovoltaika. Kogeneraci se daří posledních 10 let plus minus pořád stejně. Mám na mysli podmínky pro investory do kogenerace. Ubylo zajímavějších investičních příležitostí v energetice. Proto se dnes pouštějí do kogenerace i větší investoři. Celkově pozitivnímu prostředí napomohla rovněž legislativa EU. Tím se kogenerace od roku 2004, kdy direktiva EU vyšla, lépe zafixovala i v povědomí investorů. Dobré je i to, že jakákoliv podpora kogenerace až dodnes nikdy nebyla nastavena tak, aby tvořila pro investora mimořádný zisk bez větší námahy. Navíc, podpora nikdy nebyla zafixována na nějakou delší dobu, aby pro investora vytvářela jistotu investice. Investice do kogenerace je vždy svým způsobem riziko. Podpora je nastavena velmi střídmě. Vyžaduje důkladné zvážení a propočet. Vydělávají jenom velmi dobré a efektivní projekty. Kogenerace zkrátka není fotovoltaika, kde člověk zainvestuje a 20 let se těší nárůstu ceny za elektřinu, kterou má garantovanou a ví, že Slunce si pár set hodin ročně tak jako onak odsvítí. Až teď a po důkladném zvážení se do tohoto byznysu pouštějí i velcí hráči, jako ČEZ, E.ON a jiné energetické firmy. Dávají impuls dalším investorům, a to je odpověď na vaši otázku, proč teď pozorujeme vyšší zájem o kogeneraci v Čechách. Nějaký boom podobný fotovoltaice, kdy investovali všichni, co chtěli být rychle bohatí, podle mého názoru nehrozí. A pokud by tomu tak přeci jenom bylo, regulátor má zcela volné ruce a může tento byznys kdykoliv „zregulovat“. Garance ceny je pouze na jeden rok a co bude další rok, to (bohužel) nikdo s jistotou neví. Po alespoň nějaké stabilitě investoři do kogenerace velmi silně volají.
Může v zájmu o kogeneraci sehrát určitou roli snaha po energetické soběstačnosti, kupř. v regionálním měřítku, jak ji vidíme v Německu? Nevím, nejsem zastáncem energetických ostrovů a nezávislosti na centrálním energetickém systému. Smyslem kogenerace je využití tepla při výrobě elektřiny pro provozy, kde je to vhodné. To znamená vyrábět elektřinu v místě spotřeby tepla. To logicky znamená elektřinu co nejefektivněji využít. Kupříkladu vyrábět elektřinu v době, kdy jí je v síti nedostatek, a teplo zatím akumulovat. A naopak: nevyrábět elektřinu v době, kdy je jí v síti přebytek, a brát teplo z akumulace. Osamostatnění, o němž hovoříte, je stejně jen na papíře. Vzhledem k připojení každé jednotky ke zdroji plynu (a zejména k distribuční elektrické síti) je výrobce stejně povinen se podílet formou různých poplatků na provozu těchto sítí. Samostatný je pouze čistý ostrov, který není napojen na distribuční síť vůbec. A to si myslím, že není perspektivní řešení pro zasíťovanou zemi, jakou je Česká republika. I když: ekonomické už by byly některé ostrovy i bez příspěvků na kogeneraci. A to je také důkaz, že by kogenerace ve férovém tržním prostředí mohla být ekonomická i bez podpory. Pokud by byl trh s elektřinou postaven jinak. V Evropě je dnes trh s elektřinou zdeformovaný různými dotacemi. Soutěží se o různé příspěvky a dotace, což tlačí cenu silové elektřiny stále dolů a naopak šroubuje vzhůru regulované složky ceny elektřiny. V tomto prostředí proto musí být podporována rovněž kogenerace, třebaže řádově méně než AZE. Na rozdíl od většiny z nich i od klasických kondenzačních elektráren je schopna prodat další produkt – teplo. Má svou přirozenou logiku. Proto jí investoři začínají věřit. Takže není to o decentralizaci, ale o reálných úsporách. Dnes už je (bohužel) pro laika obtížné orientovat se v celém systému.
To je pozoruhodné vyjádření od podnikatele, který na osamostatnění zákazníka od centralizovaných systémů vydělává… Pozor, my nevyděláváme na osamostatnění zákazníka. My vyděláváme na účinnějším využití paliva a energie. To je rozdíl. Dokážeme projekty navrhnout a propočítat tak, abychom zákazníkovi ušetřili náklady. A děláme to s hlubokou znalostí věci a s dlouholetou zkušeností. Kogenerace není pro naivní podnikatele, kteří chtějí být brzy bohatí. Kogenerace je dobrý sluha, ale může být i zlý pán. I u nás existuje řada přeinvestovaných projektů, kde investor nezvážil dobře výchozí situaci – zejména reálnou potřebu tepla. Kogenerace efektivně pracuje pouze při plném využití tepla a projekt, kde se teplo plně nevyužije, logicky nemůže být ekonomicky výhodný. Kogeneraci musí dělat odborníci. Dnes jsme bohužel svědky toho, že elektřinu vyrábí kdekdo. Představte si situaci, kdy by podobně kdekdo léčil či operoval lidi. Jan Baltus (Dokončení v příštím vydání TT)
