Vyzkoušeli jsme základní provedení Nissanu Ariya, finalisty letošní volby evropského Vozu roku (COTY). Jak se liší od dříve testovaného špičkového modelu e-4orce? Nissan Ariya vychází z platformy CMF-EV aliance Renault-Nissan, takže jeho nejbližším příbuzným je Renault Megane E-Tech 100% Elektrický. Měl se stát prvním vozem postaveným na tomto základě, ale Renault jej nakonec předběhl. Přišel sice také značně opožděn, ale zkrátka dříve než Nissan. Ariya je proti Megane E-Tech výrazně větším vozem, a to ve všech ohledech. S kolegy volícími evropský Vůz roku (Car of the Year) jsme typ Nissan Ariya důkladně zkoušeli již loni v září (TT 2023/3), ovšem na tradičních Tannistesten v Dánsku jsme měli k dispozici výhradně vozy ve špičkové verzi s větším akumulátorem, motorem i na zadní nápravě a kompletní paletou příplatkové výbavy včetně čalounění jemnou kůží Nappa. Solidní výbava Na přelomu loňského a letošního roku jsme proto využili příležitosti a v běžném tuzemském provozu vyzkoušeli základní provedení, tedy s akumulátorem 63 kWh a elektromotorem 160 kW vpředu. A to v lepší ze dvou dostupných výbav Evolve, zahrnující vše myslitelné od pokročilého infotainmentu s hlasovým ovládáním, bezdrátovými aktualizacemi a spoustou on-line funkcí přes vnější kamerový systém s panoramatickým zobrazováním až po širokoúhlý barevný head-up displej. Za pozornost stojí také digitální vnitřní zpětné zrcátko přenášející obraz samostatné kamery umístěné v horní hraně zadního skla, kvalitně obhospodařované stěračem. Dobře poslouží třeba při plném obsazení zadních sedadel, ale je pochopitelně zkreslený. Prostým ručním překlopením zrcátka je však možné vrátit se ke konvenčnímu odrazu. Standardem všech modelů je tepelné čerpadlo, jež by mělo zlepšovat hospodaření s elektrickou energií v chladném a horkém počasí. Prostor řidiče působí přehledným, a třeba i díky čalounění palubní desky broušenou kůží až luxusním dojmem. K němu přispívají i dotykové ovladače integrované přímo v dřevěné dýze, poskytující alespoň haptickou odezvu. Vzdušnost podtrhuje absence středového tunelu, na druhou stranu v kombinaci se střešním oknem není nad předními sedadly možná až tolik místa, kolik byste čekali. V prostoru pro cestující najdeme řadu zajímavostí. Například středová konzola je posuvná, a to elektricky. Elektricky se vysouvá také rozměrná schránka pod středem palubní desky a části dveří a podlahy jsou efektně osvětleny skrz zvláštní mřížky. Vysoce jsme v chladném počasí ocenili samočinně regulované vyhřívání volantu a předních sedadel, zajištující optimální tepelný komfort bez nutnosti zásahu řidiče. Na druhou stranu třeba středová loketní opěra je citelně výše než ve dveřích, což je nepříjemné zvláště při jízdách na delší vzdálenosti. Ale na ty vůz Ariya beztak až tak stavěný není.
Ale trochu jiná realita
Jakkoliv jsme ve výše odkazovaném testu špičkového modelu oceňovali dojezd suverénně překračující 400 km, „předokolka“ s menším akumulátorem na tom byla hůře. Vliv na to mělo jistě i velmi chladné počasí, ale při nabití na 83 % dojezd činil jen 210 km, přičemž ani při 100 % nabití to zdaleka nebylo výrobcem uváděných 398 km. Je však třeba jedním dechem dodat, že deklarovaný dojezd v městském a příměstském provozu klesal ve srovnání s realitou mírně pomaleji a že na dálnici se se skutečnou spotřebou vyrovnal kolem 120 km/h, zatímco po překročení této hranice doslova mizel před očima. Také nabíjení nás přesvědčilo o neblahém vlivu chladných teplot na elektromobil. Ačkoli vůz měl být standardně vybaven přípravou akumulátoru v situacích, kdy jako destinaci v navigaci zadáte nabíjecí stanici, nabíjecí výkon byl slabý, a i na rychlonabíjecích stanicích jen zřídkakdy překračoval 60 kW. K tomu je třeba připočíst kolísání v průběhu procesu, takže z 50kW stanice jsme při teplotě těsně pod nulou za hodinu doplnili jen mírně přes 40 kWh. Nissan Ariya ve svém základním provedení ukázal, že jde o mimořádně zajímavou kombinaci moderní elektrické platformy s japonským cítěním komfortu. Trpí samozřejmě většinou neduhů soudobých elektromobilů, spojených s dojezdem a rychlostí nabíjení v závislosti na provozních podmínkách, navíc jsme nezaznamenali nijak hmatatelně přínos tepelného čerpadla ani teplotní přípravy akumulátoru na nabíjení. Nicméně jde o moderní, impozantně působící, znamenitě vybavený a prostorný automobil, jenž dobře poslouží těm, kteří nejezdí z Brna do Prahy každý den. /Jiří Duchoň/
