Česká fotovoltaika prožívá druhý rozkvět, tentokrát ovšem na jiných základech než před 15 lety. Nepohánějí ji štědré provozní tarify jako v letech 2009 a 2010, ale investiční dotace z Modernizačního fondu, který čerpá peníze z prodeje emisních povolenek.
Stát už z Modernizačního fondu podpořil výstavbu solárních elektráren o výkonu 4 675 MW, jež by ročně měly vyrobit kolem 4,5 TWh zelené elektřiny. Kolik z nich ovšem doopravdy vznikne, si zatím netroufá odhadnout ani Státní fond životního prostředí (SFŽP), který rozdělování peněz spravuje. Dosavadní bilanci shrnul pro Ekonomický deník ředitel sekce strategie SFŽP Ivo Marcin na konferenci Solární energie a akumulace. Hotových je zatím 1 330 MW podpořeného výkonu, pod tímto úhrnem se však skrývá výmluvný rozpor. Fotovoltaiky na střechách obytných domů, průmyslových hal a dalších budov jsou už ze dvou třetin na světě, konkrétně 1 022 z 1 470 podpořených MW. Z pozemních solárních parků naproti tomu zatím vyrostla sotva desetina, pouhých 307,5 z plánovaných 3 204 MW. Drobní investoři na střechách tedy svou část odvádějí spolehlivě, zatímco velké parky na zemi, od nichž si stát sliboval hlavní objem nové výroby, zůstávají z velké části jen na papíře. Právě o jejich osudu se rozhodne, zda se ambiciózní čísla promění ve skutečné megawatty. Rozdíl mezi střechou a polem přitom není náhodný. Střešní instalace má jasného vlastníka pozemku, většinou ji nebrzdí územní spory a vyrobenou elektřinu navíc často spotřebuje budova přímo pod panely, takže nezatěžuje distribuční síť. Pozemní park naopak potřebuje rozsáhlou plochu, územní souhlas, posouzení vlivů na okolí a především volnou kapacitu pro připojení do soustavy. Každý z těchto kroků dokáže projekt protáhnout o měsíce i roky a u pětileté lhůty, kterou pravidla fondu stanovují, se každé takové zdržení počítá. Tikající pětiletá lhůta Investor musí stihnout výstavbu do pěti let od přiznání dotace, jinak o podporu přijde. Výsledky prvního kola soutěže o dotace na velké pozemní parky stát vyhlásil v březnu 2022, na jejich dokončení tedy zbývá necelý rok. Marcin odhaduje, že z projektů podpořených v roce 2022 se podaří včas dotáhnout zhruba polovinu. Srovnání tehdy podpořených záměrů se současnou realitou ukazuje nerovnoměrný obraz. ČEZ má hotových devět ze sedmnácti dotovaných fotovoltaik, dokončeno mají i Pražská energetika, MND, Global Energy Investments či Solar Stříbro. Vázne naopak realizace projektů sokolovské skupiny SUAS Group a také velkých záměrů menších a začínajících firem, které narážejí na limity financování i zkušeností. Část oboru přitom samotnou formu podpory za šťastnou nepovažuje. Mnozí manažeři vnímají jednorázové investiční dotace z Modernizačního fondu jako nevhodný nástroj a volají po návratu provozní podpory, například formou rozdílových smluv (contract for difference), které investorovi garantují stabilní výkupní cenu a snižují riziko. Velcí mezinárodní developeři solárních parků jako Enery či Rezolv Energy mezitím raději stavějí v Rumunsku a v Bulharsku než v Česku. Také ti, kdo v tuzemsku stavějí, jako třeba skupina Decci, si stěžují na řadu brzd, mezi něž patří dlouhá povolovací řízení, vyšší náklady financování oproti zemím eurozóny i blokování volných kapacit pro připojení k síti spekulanty, kteří si rezervují místo v rozvodně, aniž by reálně stavěli. Výkonný ředitel Solární asociace Jan Krčmář pro nápravu z nejhoršího vyhlíží nový stavební zákon, který má schvalování zkrátit. Strašák z časů prvního boomu Proč se vlastně stát osvědčené provozní podpoře brání a sází na komplikovanější dotace? Důvodem je dodnes živé trauma z prvního solárního boomu. Vláda ani parlament tehdy nedokázaly včas seškrtat příliš štědře nastavené výkupní ceny a výsledkem jsou mimořádné náklady na financování obnovitelných zdrojů. Podle dat operátora trhu OTE jde o 35 až 40 mld. Kč ročně, z nichž zhruba 28 mld. připadá právě na fotovoltaiky postavené v letech 2007 až 2013. Reálný dopad na rozpočet je sice nižší, protože stát u panelů z let 2009 a 2010 uplatňuje srážkovou daň a inkasuje i daň ze zisku, který dnes mnohé z těchto výdělečných elektráren po splacení úvěrů vykazují. Otazník nicméně visí nad obdobím po roce 2030, kdy provozní podpora těchto zdrojů skončí a teprve se ukáže, kolik z nich zůstane v provozu. Druhý solární boom tak stojí před nelehkým úkolem: rozhýbat výstavbu velkých parků, a přitom se vyhnout chybám, které český energetický rozpočet zatěžují dodnes. /jj/
