Evropský průmysl se nachází v bodě zlomu. Globální hospodářská soutěž se dávno přesunula z roviny čisté cenové konkurence do sféry technologické suverenity. V kontextu kritických technologií — od mikročipů a umělé inteligence až po pokročilé materiály a dekarbonizační řešení — je zřejmé, že naše budoucí prosperita a bezpečnost již nejsou garantovány setrvačností. Je načase přiznat, že bez masivního posílení průmyslového výzkumu a experimentálního vývoje se Evropská unie, Českou republiku nevyjímaje, stane pouze technologicky závislým subdodavatelem.
Slabiny jsou patrné na první pohled a často souvisejí s evropskou byrokratickou zátěží a roztříštěností ekosystému. Evropa exceluje v základním výzkumu, ale fatálně selhává v jeho přenosu do průmyslové praxe — tzv. údolí smrti mezi laboratoří a výrobní linkou zůstává pro mnohé inovátory nepřekonatelnou propastí. V České republice se k těmto systémovým problémům přidává stále ještě nedořešená otázka nízké přidané hodnoty v řadě odvětví, která nás drží v pasti „montovny“ střední Evropy. Ačkoliv jsme už v mnoha oblastech prokázali, že máme i výrazně na víc. Naše investice do vývoje sice rostou, ale často směřují do inkrementálních zlepšení, nikoliv do disruptivních technologií, které by dokázaly definovat trh zítřka.
Na druhé straně disponujeme silnými přednostmi, které jsou v globálním měřítku unikátní. Český průmysl má hluboké kořeny, obrovskou technickou tradici a vysoce kvalifikovanou pracovní sílu, která je schopna řešit komplexní inženýrské problémy. Disponujeme špičkovými výzkumnými infrastrukturami a centry excelence, které snesou srovnání se západní Evropou. Naše schopnost rychle adaptovat technologie a vysoká flexibilita menších českých firem představují potenciál, který by při správné podpoře mohl generovat vysoce inovativní řešení globálního významu.
Nutností je změna paradigmatu. Průmyslový výzkum a experimentální vývoj nesmí být vnímány jako pouhá nákladová položka, ale jako základní prvek národní a evropské bezpečnosti. Potřebujeme cílenou podporu, která nebude roztříštěna mezi tisíce nepodstatných projektů, ale zaměří se na kritické technologické řetězce. Musíme omezit regulace, které brzdí inovace v reálných podmínkách, a zrychlit proces certifikace a testování novinek přímo v průmyslovém provozu.
Pro Českou republiku to znamená jediné: využít svoji tradiční silnou základnu a propojit ji s novými ambicemi v oblasti digitalizace a energetiky. Musíme vytvořit prostředí, kde se inženýrská nápaditost setká s odvahou investorů a podporou státu, který chápe, že průmyslová politika není přežitkem, ale nezbytným nástrojem přežití. Investice do vlastního vývoje není volbou, je to jediná cesta, jak zajistit, aby si Evropa a Česko udržely svůj hlas v globální technologické debatě. Pokud tuto šanci propásneme, budeme v budoucnu pouze konzumenty technologií, jejichž pravidla hry budou diktovat ti, kteří dnes do výzkumu a vývoje investují bez váhání.
