S Jiřím Boudou (nejen) o železnici a lidech kolem ní

Jeho obrázky znají zcela určitě všichni příznivci a fandové železnice a kolejových vozidel nejen u nás, ale i v zahraničí. Pochází ze známé malířské rodiny; jeho otcem totiž nebyl nikdo jiný, než slavný malíř, grafik a ilustrátor Cyril Bouda. Žije a pracuje ve funkcionalistické vile na pražské Babě, kterou nechal počátkem 30. let minulého století vystavět právě jeho otec. Tady se narodil, tady prožil své dětství, tady vydržel jako malý hodiny sedět a pozorovat tatínka při práci. Vystudoval střední grafickou školu v Praze, vysokou školu končil diplomovou prací s názvem Praha a dopravní tematika. Má za sebou řadu samostatných výstav (jedna z posledních se konala v loňském roce v prostorách Národního technického muzea v Praze), ilustroval desítky nejrůznějších publikací s dopravní tematikou nejen u nás, ale i v zahraničí. Zpočátku se věnoval ilustracím dětské literatury (např. Svět na kolejích, nebo Dějiny městské dopravy), později ilustroval i populárně naučnou literaturu, a to českou i zahraniční. Z jeho obrázků vyzařuje zvláštní kouzlo a romantika zašlých časů. ¦ Vaše obrázky vlaků a lidí kolem nich si už desítky let získávají srdce a přízeň železničních nadšenců. Co vás na nich zaujalo, vzpomínáte si ještě na své začátky? Já jsem vlastně nevyrostl ze svých dětských zájmů a zálib. Odmalička jsem zůstal věrný kolejím a lidem a technice kolem nich. To už mi zůstalo. Někoho zajímají auta či letadla, mne přitahovaly a mohu říci že dodnes lákají vlaky. ¦ Vaše obrázky jsou neobyčejně autentické. Znamená to, že jste prostředí, v kterých ilustrace vznikaly, dobře znal? Určitou dobu jsem vskutku pracoval na železnici. Když jsem studoval na střední grafické škole, chodil jsem často na brigády do Národního technického muzea v Praze. Pomáhal jsem tehdy stěhovat sbírky muzea z karlínské Invalidovny, kde byly exponáty během 2. světové války umístěné, do budovy muzea na Letné. Uspořádávali jsme archívy, pracovali jsme s modely, a tak jsem dostal jedinečnou příležitost podrobně se seznámit s historií železnice. Bylo by jistě škoda této šance nevyužít. Současně jsem ale chtěl poznat mnohem víc; totiž skutečný život na dráze, se vším co tato práce obnáší. Láska k železnici mi vydržela i během studií na vysoké škole, kdy jsem chodil na brigády na dráhu. Začínal jsem u překládky kusových zásilek v železniční stanici Praha - Bubny. Pak jsem o prázdninách působil v železniční stanici v Českých Budějovicích, pracoval jsem i jako staniční dělník na Moravě, ve Vranovicích a v Šakvicích. Po skončení vysoké školy jsem chtěl poznat život na železnici skutečně na vlastní kůži, včetně turnusových služeb, režijní jízdenky a dalších výhod, které na železnici byly. Jediné co se mi nepodařilo získat bylo režijní uhlí, protože jsem neměl vlastní domácnost. ¦ Z čeho jste čerpal podklady k obrázkům? Konzultoval jste některé otázky s odborníky? Samozřejmě, mám řadu známých, s nimiž jsem se radil. Pomáhali mi například při výběru, kterou lokomotivu a jak nejlépe znázornit, jaký technický detail zvýraznit. Přirozeně vždy jsem chtěl znázorňovat stroje, které se mi líbily. Vždy snažil maximálně využívat svých zkušeností a znalostí historie železniční dopravy, ale i zkušeností, které jsem získal během své takříkajíc "nádražácké praxe". To se mi pokaždé osvědčilo. ¦ V několika posledních letech prošla železnice, stejně jako mnohé další technické obory, prudkým vývojem. Na zrekonstruovaných železničních tratích můžeme potkávat zcela novou techniku, v rámci projektu Živá nádraží se mění i vzhled jednotlivých stanic. Nakolik se odrážejí tyto trendy ve vaší práci? Přiznávám, že mám raději své vzpomínky na mládí. Ale vývoj techniky jde neustále kupředu, u železnice to platí dvojnásob. Snažím se tedy odrážet i současný stav věcí a nejnovější vývojové trendy na železnici. Podívám-li se s odstupem času na dnešní železnici, myslím si, že se snažíme dohnat některé věci, které jsme během uplynulých desetiletí zanedbali. Podporovala se spíše výstavba silnic a dálnic, železnice zůstávala tak trochu stranou. Ani dnes výstavba často nepokračuje takovým tempem jaké by bylo třeba, mnohé zásadní rozhodnutí se stále odkládají a myslím že tyto odklady a nejrůznější odvolání věci příliš nepomohou. Spíše naopak. Bohužel vývoj směřoval i k tomu, že se mnohá nádraží, i když byla cennými památkovými objekty, zbourala. Příkladem by mohlo být bývalé nádraží Praha - Těšnov, které muselo, i přes protesty památkářů a dalších odborníků, ustoupit silniční dopravě. Často si myslím - hodně záleží na dobré vůli a na pochopení. Podobná situace je i u Masarykova nádraží, i když zde zatím naštěstí zbourání nehrozí. Bylo by jistě nevyčíslitelná škoda tento nádherný památkově chráněný objekt zlikvidovat. ¦ Nedávno jste měl výstavu svých obrazů v pražském Národním technickém muzeu. Můžeme se již dnes těšit na další výstavy? Jsem rád, že se mé obrázky a ilustrace líbí a samozřejmě chtěl bych v této práci pokračovat i nadále. Vystavoval jsem v rámci akce Jak se včera cestovalo, samostatná výstava byla věnována historii lokomotiv, či dějinám Koněspřežné dráhy České Budějovice - Linec. Společně s filatelisty jsme nedávno připravili výstavu v Trutnově, kde jsem představil svou tvorbu na poštovních známkách.