Je možné, že až budete číst tyto řádky, bude už o osudu posádky kosmické lodě Starliner, astronautů NASA Butche Wilmora a Suni Williamsové, rozhodnuto. Dovoluji si však předpovídat, že ze zkušebního letu na Mezinárodní kosmické stanici (ISS) plánovaného na cca 10 dní se už nyní vyklubala vesmírná anabáze plná nervozity trvající více než devět měsíců. A Starliner přistane prázdný...
Jak se ukazuje, nešťastná loď jménem Calypso (jak Starliner pojmenovala Suni Williamsová) není jedinou koulí, která táhne slovutnou společnost Boeing ke dnu. O havarovaných letadlech a vypadlých dveřích v případě dopravních letounů Boeing 737 MAX-8 (událostech vedoucích až k výměně generálního ředitele společnosti) jsme už psali v minulém čísle. Jak se sešel měsíc s měsícem, zavařil Boeing agentuře NASA na další problém. Týká se dalšího projektu s nejvyšší prioritou: superrakety SLS, jinak to nosiče lunárních lodí Orion. A to už neohrožuje jen lety na orbitální dráhy, ale přímo plynulost plánů návratu na Měsíc, tedy programu Artemis. V pozadí problémů je, jak se ukazuje, nekvalitní práce lidí ve výrobě či montáži, nedbalost kontrolních orgánů a laxnost nabubřelého managementu.
Trosečníci, nebo ne?
Netuším, co se odehrává v hlavách astronautů Wilmora a Williamsové, ale v zásadě se zřejmě ocitli v obdobné situaci jako hypotetická expedice námořní lodi na opomíjený exotický řídce obydlený ostrůvek vzdálený od běžných tras, kde lehce ztroskotáte. Zdá se, že by se na zpáteční cestě mohla i s vámi potopit. Navíc vás od světa odřízne období silných bouří a mecenáši výpravy vám vzkážou, že záchranná výprava sice může připlout, ovšem musíte na možnou zpáteční cestu vyčkat zhruba půl roku. Jaká by asi byla vaše reakce? Většina lidí by byla ze zrušeného návratu nebo několikatýdenního zpoždění rozčilená nebo frustrovaná. Astronauti ale patří mezi jedny z nejlépe vycvičených profesionálů a jsou připraveni téměř na všechno. I psychicky. „Ti dva jsou tam nahoře šťastní jako blechy,“ tvrdí Ken Kremer, zakladatel a redaktor webu SpaceUpClose (nabízející nezávislou analýzu vesmírných témat). „Spousta lidí si myslí, že jsou trosečníci — nejsou,“ dodal. „Nechci ty problémy nijak zlehčovat, ale v první řadě to nikdy neměla být zkušební mise, plánovaná jen na 8—10 dnů. Vždyť Williamsová a Wilmore předtím absolvovali i šestiměsíční kosmické lety, a proto měli být vysláni na let delší,“ konstatuje Kremer. Pravda, NASA od počátku letu Starlineru (5. června) prohlašovala, že se s variantou prodloužení letu CFT počítalo. Že to zřejmě bude 10 měsíců místo 10 dnů, ale pravděpodobně nepředpokládal nikdo. Williamsová a Wilmore sice trvale uvězněni ve vesmíru nejsou, ale jak se dostanou domů, je pořád nejisté. Nicméně věděli, k čemu se upisují. Navíc byli pověřeni dalšími aktivitami na ISS. Důležité je totiž hlavně takové lidi zaměstnat, aby nežili jen problémy. „Před startem diskutujeme o nominální a potenciální mimořádné délce trvání mise. Jsou vždy připraveni,“ řekl novinářům během telefonického brífinku 14. srpna Joe Acaba, šéfastronaut NASA, který vede výběr posádek. „Všichni máme o naši posádku, která je na oběžné dráze, starost, a ostatní jsou ochotni udělat cokoliv, aby ty dva podpořili,“ řekl Joe Acaba. „Existují ale i horší místa, kde by člověk mohl uváznout. Kosmická stanice má teď k dispozici sedm ložnic, a dokonce tři koupelny,“ komentoval situaci astronaut Victor Glover, mimochodem pilot prvního operačního letu SpaceX Crew Dragon, který v letech 2020—2021 strávil na orbitě šest měsíců. „Vody je tam dostatek a nedávná zásobovací mise zaručila, že i jídla bude na ISS víc než dost.“ To ale nyní nepředstavuje pro NASA hlavní starost. Vedle úniků helia, sloužícího k natlakování paliva do korekčních motorů, se totiž objevil nečekaný a zdá se, že složitější problém: když se kosmická loď během spojovacího manévru přiblížila k ISS, došlo u ní k poruchám z přehřátí u pěti z 28 trysek RCS (reaction control system) a ty vypověděly poslušnost. A tzv. Programová řídicí rada NASA se ani po týdnech neshodla na tom, zda byly nalezeny základní příčiny jejich selhání — navzdory měsícům analýz a pozemním testům na chystaných motorech pro příští lety.
Kde je tedy zakopaný pes?
Problematickým bodem je porozumění tomu, zda a jak zjevné selhání trysek na Starlineru ovlivní jeho odpojení a návrat na Zemi. Sestup zpět na naši planetu by podle některých činitelů NASA mohl opět přetížit systém RCS. Někteří odborníci se dokonce obávají, že by Starliner při pokusu o návrat na Zemi mohl i narazit do ISS. Upozornil na to Business Insider.com. Tento černý scénář výslovně nevyloučil ani mluvčí NASA, s nímž redaktoři výše jmenovaného magazínu mluvili a který se k němu odmítl vyjádřit. Známý harvardský astronom Jonathan McDowell proto objasnil, jak by k něčemu takovému mohlo dojít: „Pokud se odpojujete od ISS a přijdete o určitý kritický počet svých korekčních trysek, existuje možnost, že uvíznete v procesu driftování, při němž do vesmírné stanice můžete narazit,“ konstatoval. Není jistě od věci, že z toho mají strach i jisté dobře informované zdroje, které pod podmínkou zachování anonymity minulý týden poskytly vyjádření serveru Ars Technica. A ne všichni se zatím shodují na zjevné příčině, kterou má být podle techniků CFT přehřátí v krytech zvaných „psí boudy“ nad shluky trysek RCS. To navíc způsobuje odlupování izolace trysek. Pozemní testy chystaného nového motoru pro další misi Starliner, který byl 100× zažehnut za podmínek, které napodobovaly to, co se odehrávalo na palubě kosmické lodi, replikovaly projev přehřátí, pravděpodobně způsobený několikanásobnými zážehy během testů ručního řídicího systému lodě za dlouhodobého vystavení přímému slunečnímu svitu. Vyšší než očekávané zahřívání pravděpodobně způsobilo deformaci a roztažení malých teflonových těsnění v „talířích“ ventilu trysky, což snížilo průtok pohonné látky. Trysky na palubě Starlineru byly opětovně zažehnuty ve vesmíru za normálnějších podmínek a všechny údajně fungovaly správně. Což by naznačovalo, že těsnění se snad vrátilo do funkčního tvaru. Boeing, který se snaží zabránit totální ostudě, ve svém prohlášení ze 7. srpna uvádí, že zavedl nové postupy bránící přehřátí, ke kterému došlo během setkání se stanicí. Vyloučil údajně i další ruční zkušební zážehy, neplánuje delší pobyt na slunci a při odletu od stanice budou prý zapotřebí méně časté zážehy motorů než při spojovacím manévru. „Stále věříme ve schopnosti Starlineru a jeho letovou způsobilost. Pokud se však NASA rozhodne misi změnit, podnikneme kroky nezbytné k tomu, abychom jej nastavili pro návrat bez posádky,“ konstatuje výrobce. Jisté však už je, že tento konkrétní program pro Boeing představuje nejen další katastrofu z hlediska důvěry veřejnosti. Ale též katastrofu finanční. Jen s odkazem na zpoždění v probíhající misi Crew Flight Test Starliner činí ztráta dalších 125 milionů USD. A Boeingu navíc hrozí „z ostudy kabát“ ještě větší. Poslední zprávy, potvrzené mluvčím NASA během brífinku s novináři 14. srpna, hovoří o tom, že agentura přizve další odborníky na pohon, aby problémy Starlineru dále posoudili. Emily Nelsonová, šéfka ředitelství letových operací NASA, zdůraznila, že je důležité přizvat „odborníky, kteří mají zcela odlišný pohled, aby se podívali na data, která jsme shromáždili, když se snažíme pochopit to, čemu možná nerozumíme“. „Přizvali jsme lidi z komunity robotických kosmických letů v Glennově výzkumném středisku a JPL v Goddardově středisku kosmických letů. Jsou zvyklí analyzovat pohonné systémy kosmických sond vzdálených miliony mil daleko a poskytli nám některé užitečné informace,“ řekl Ken Bowersox, přidružený administrátor NASA pro Space Operations Mission Directorate.
Jak z kola ven
Jisté je jedno: konečné rozhodnutí je v rukou šéfů NASA. A bude to pro ně rozhodování těžké, protože by jen neradi poškodili tak slovutnou společnost, jakou Boeing je. Na druhé straně si případnou havárii lodi a ztrátu posádky nemohou dovolit. Konečný verdikt však musí padnout do konce srpna. Odkládaný odlet Starlineru od kosmické stanice totiž donutil NASA přesunout další plánované lety na orbitální laboratoř. Minimálně start Falconu 9 s expedicí SpaceX Crew-9, který byl původně plánován na 18. srpna, se (snad) uskuteční nejdříve 24. září. A nadcházející zásobovací let SpaceX Cargo Dragon pro NASA byl odložen až na polovinu října. V současné době jsou totiž u ISS zaparkovány dvě nákladní lodě (Progress MS-28 a Cygnus NG-21) a tři lodě s posádkou (ruský Sojuz MS-25, Crew Dragon Endeavour společnosti SpaceX a nešťastný Starliner společnosti Boeing). K tomu má aktuální střídání posádek na ISS v plánu také Roskosmos, neboť start Sojuzu MS-26 dlouhodobé Expedice 72 je plánován na 11. září. Aby se předešlo dopravní zácpě přilétajících kosmických lodí, musí se Starliner odpojit od stanice ještě před příletem Crew-9 — ať s posádkou, nebo bez ní. Otazník však kvůli komplikacím vi-sí i nad složením osazenstva Crew-9 velitelky Zeny Cadmanové, specialisty Stephanie Wilsonové, pilota Nicka Haguea (za Space Command) a Alexandra Gorbunova z Roskosmosu. Steve Stich, programový manažer pilotovaných komerčních misí k ISS, však odmítl specifikovat, kteří dva členové posádky by v případě realizace varianty, kdy se Starliner bude vracet bez posádky, zůstali na Zemi. V sázce je i reciproční let ruského kosmonauta Alexandra Gorbunova, a návazně tudíž i Donalda Pettita z NASA, palubního inženýra Sojuzu MS-26. V případě rozhodnutí bezpilotního návratu Starlineru by to nakonec znamenalo, že Wilmore a Williamsová budou zařazeni do Expedice 71 a 72 jako oficiální členové posádky. Mimochodem, zvažovala se i varianta, že NASA pověří SpaceX, aby přidalo další dvě sedadla do nákladového prostoru lodi Crew-8 Dragon, která je v současné době připojena k ISS, aby mohla tuto kosmickou loď použít pro návrat „trosečníků“. Dragony jsou totiž, podobně jako Starliner, původně až pro sedm astronautů dimenzovány, ovšem otázkou je, kdo by sedadla na stanici dopravil. Joel Montalbano, který je dnes náměstkem přidruženého administrátora pro NASA Space Operations Mission Directorate a dříve působil jako programový manažer ISS, navíc zmínil variantu, že by se „Butch a Suni“ mohli v případě nouze vrátit v Crew-8 i bez skafandru! Preferovanou možností však zřejmě je vypuštění poloprázdné lodi SpaceX Crew-9 v září pouze se dvěma astronauty na palubě. Na palubě Crew Dragon by přiletěly další letové kombinézy kompatibilní se SpaceX a Butch a Suni by se na Zem na konci rotace mise Expedice 72 v únoru 2025 vrátili v nich. O tom, že nejde o momentální zlom v rozhodování Starliner / Crew Dragon, svědčí rovněž fakt, že skafandry SpaceX pro Barryho a Sunitu jsou stejně jako anatomická křesla připraveny.
Trosečníci ve vesmíru
Současná situace však není bezprecedentní a mohla by být mnohem horší, píše například ve svém komentáři BBC. Připomíná, že když sovětský kosmonaut Sergej Krikaljov (nyní šéf pilotovaných letů Roskosmosu) v květnu 1991 odcestoval na orbitální stanici Mir, předpokládal, že na oběžné dráze stráví několik měsíců. První týdny mise šly podle plánu, pak se ale na Zemi začala rozpadat Krikaljova vlast. V srpnu se v ulicích Moskvy objevily tanky, když se komunističtí zastánci tvrdé linie pokusili o puč proti sovětskému vůdci Michailu Gorbačovovi. „Moje žena tehdy pracovala v řídicím středisku, kde se o nás báli, a my jsme se báli o ně,“ vzpomněl Krikaljov. O čtyři měsíce později se Sovětský svaz zhroutil, a přestože zásobovací mise neustaly, panovaly pochybnosti o tom, zda se Krikaljov a jeho kolega Alexandr Volkov budou moci vrátit. Sovětský kosmodrom a oblast přistání se totiž nacházely v nově nezávislém Kazachstánu a ruská vláda musela vyjednat dohodu o zachování svého kosmického programu. Až po téměř ročním pobytu na oběžné dráze se nakonec kosmonauti „vrátili“ do své nové vlasti, do Ruska. Situace sovětsko-ruských astronautů jasně ukazuje, že ohledně osudu Williamsové a Wilmora není třeba panikařit. Podobné situace navíc budou téměř jistě nastávat i v budoucnu — zejména s tím, jak se budou kosmické lodě zdokonalovat a mise budou směřovat k Měsíci a dál, konstatuje BBC.
Boeing: Artemis v ohrožení
Vraťme se ještě k dodavateli Starlineru, ke společnosti Boeing. Tento aerokosmický gigant si prostě říká o další „kosmický malér“. Interní dozorčí orgán NASA totiž v prohlášení z 8. srpna ostře kritizoval práci, kterou Boeing odvádí na příští verzi systému supernosiče SLS (space launch system) Block 1B — odhalil závažné nedostatky v kontrole kvality (podobné jako u výroby letounů Boeing 737 MAX-8). Ve zprávě Úřad generálního inspektora NASA (NASA’s Office of Inspector General — OIG) uvedl, že nedostatky byly zjištěny v rámci prací Boeingu na verzi Block 1B SLS, která se provádí v montážním závodě Michoud v New Orleans. NASA využila systém Defense Contract Management Agency (DCMA) k monitorování práce Boeingu na jádru SLS a horních stupních rakety včetně urychlovacího stupně Exploration Upper Stage (EUS) v závodech v Michoud. „Podle představitelů DCMA byl proces Boeingu pro nedodržování smluv neefektivní a společnost obecně nereagovala na přijetí nápravných opatření, když se opakovaně objevily stejné problémy s kontrolou kvality,“ uvádí zpráva OIG. Což se mimo jiné připisuje nedostatku přijatelného systému řízení kvality a vyškolené pracovní síly. Zpráva zjistila, že od září 2021 do září 2023 bylo ze strany DCMA vydáno 71 žádostí o nápravná opatření (CAR), které se týkaly práce společnosti Boeing na SLS v Michoud. CAR identifikuje konkrétní smluvní neshodu týkající se díla. Ze 71 bylo 24 CAR úrovně 2, což je závažnější stupeň označující problémy, které nelze okamžitě opravit nebo týkající se kritického bezpečnostního hardwaru. Tento počet CAR je podle DCMA pro program kosmických letů v této fázi vývoje neobvykle vysoký. Prohlídek prací nazývaných „razítková záruka“ (stamp warranty) bylo tolik, že NASA doporučila, aby DCMA navrhla CAR úrovně 3, vyhrazený pro závažné neshody. Pravda, tato tvrdá opatření nakonec nerealizovala, protože se rozhodla použít to, co zpráva nazvala „alternativními metodami nápravných opatření“. Zpráva dává do souvislosti vysoký počet problémů s kvalitou a s nedostatkem vyškolené pracovní síly. „Představitelé společnosti Michoud uvedli, že bylo obtížné přilákat a udržet si pracovní sílu se zkušenostmi s výrobou v leteckém průmyslu. Částečně kvůli geografické poloze společnosti v New Orleans v Louisianě, především ale (podobně jako u dopravních Boeingů) kvůli nižším odměnám zaměstnanců ve srovnání s ostatními konkurenty v leteckém průmyslu,“ konstatuje zpráva. Je to mimo jiné tím, že management začal šetřit na mzdách a místo rodilých Američanů raději naverboval přistěhovalce či „dovezl“ inženýry z Indie, kteří byli ochotni pracovat za nižší mzdy. OIG ve zprávě uvedla, že má přímé důkazy o problémech způsobených nedostatečně vyškolenou pracovní silou. Ostatně varovné signály se objevují už delší dobu. Například během návštěvy v dubnu 2023 si pracovníci OIG prohlédli část nádrže na kapalný kyslík, určené pro základní stupeň SLS pro let Artemis 3 (první přistání na Měsíci cca v roce 2026), která byla „odstavena a čekala na likvidaci“ kvůli lajdáckým svarům, které pochopitelně nesplňovaly požadavky. Představitelé NASA řekli OIG, že „problémy se svařováním vznikly kvůli nezkušeným technikům Boeingu a nedostatečnému plánování a dohledu nad pracovními příkazy“. Vzhledem k tomu, jak pomalu se rodí jednotlivé komponenty této rakety, která má být tažným koněm lunárních expedic NASA, je s podivem, že se něco takového může stát výrobci vojenských raket a letounů. Zpráva také kritizovala řízení klíčové části SLS bloku 1B, Exploration Upper Stage (EUS), který nahradí Interim Cryogenic Upper Stage (IUS) používaný na původním Block 1 SLS. EUS představuje více než polovinu nákladů na vývoj bloku 1B ve výši 5,7 miliardy USD, které stouply jen od loňského prosince o 700 milionů USD oproti rozpočtu dohodnutého s NASA. Zpráva dále konstatuje, že rozpočtové projekce NASA nezahrnují dodatečné finanční prostředky potřebné pro práci na EUS do roku 2027, což by mohlo vést ke zpoždění startu Artemis 4 plánovaného na konec roku 2028. „Podle smluvních úředníků NASA nemůže Boeing předložit realistické základní datum dodání EUS kvůli přetrvávajícím nedostatkům v jeho EVMS — systému řízení dosažené hodnoty,“ uvádí OIG. „Vzhledem k řízení kvality ve společnosti Boeing a k souvisejícím výzvám v oblasti pracovní síly se obáváme, že by tyto faktory mohly potenciálně ovlivnit bezpečnost kosmické lodi SLS a Orion, včetně její posádky a nákladu,“ uzavírá zpráva. NASA přesto odmítla doporučení, které požadovalo finanční sankce za nedodržení kvalitativních kontrol ze strany Boeingu. „NASA toto doporučení interpretuje tak, že nařizuje, aby NASA zavedla sankce mimo hranice smlouvy,“ napsala Cathy Koernerová, přidružená administrátorka agentury pro vývoj průzkumných systémů, v reakci na zprávu. Nabízí se tedy otázka, jak dlouho ještě bude NASA hrát s Boeingem šachy, aby se „vlk nažral a koza zůstala celá“? Kosmickou techniku totiž, jak ukazuje i případ Starliner, nelze „bastlit“. Ve vesmírném prostoru se totiž nedá jen tak opravit. Snad jen ve sci-fi vezmou astronauti šroubovák a kosmickou loď si dají dohromady i po zásahu meteoritem. Termíny návratu lidí na Měsíc (a následně i cesty na Mars) v programu Artemis se tak postupně ztrácejí v mlze. Už i Elon Musk mluví o tom, že za současného systému ekonomiky a vedení kosmického výzkumu v USA se ani on, bohužel, zřejmě osídlení Marsu nedočká. I když právě kvůli tomu začal vyvíjet Starship. /Stanislav Kužel/
