Mikroplasty se dnes nacházejí prakticky po celém světě od vrcholků hor a polárních ledovců po hlubiny oceánů. Pro organismy představují riziko, kterému navíc doposud detailně nerozumíme. Zároveň se ukazuje, že mikroplasty, které se již dostaly do životního prostředí, není snadné odstranit. Týká se to například mikroplastů zapadlých na dně vodního toku. Jak takové mikroplasty dostat z prostředí? Jednou z možností je použít malé a měkké roboty, které mohou k mikroplastům v prostředí proniknout a odstranit je. Problém je v tom, že se tradiční měkké roboty vyrábějí z hydrogelů a podobných materiálů, které se mohou v přírodním vodním prostředí snadno poškodit. Tým čínských odborníků se nedávno inspiroval perletí, pozoruhodným biologickým materiálem s organickou a anorganickou složkou. Perleť je uspořádaná ve vrstvách, které představují gradient od tvrdých vrstev kompozitu polymeru s uhličitanem vápenatým po měkké proteinové vrstvy. Badatelé navázali molekuly β-cyklodextrinu na sulfonovaný grafen, čímž vznikly kompozitní nanovrstvy. Ty smíchali s polyuretanovým latexem do směsí o různých koncentracích, z nichž vytvořili výsledný kompozitní materiál. Z něj vytvarovali mikroboty do tvaru 15mm rybek, které je možné pohánět blikáním infračerveného laseru. Rybky se pohybují rychlostí 2,67 délky svého těla za sekundu, zhruba stejnou rychlostí jako plankton ve vodě. Experimenty doložily, že mikroboty mohou absorbovat polystyrenové částice mikroplastů a přepravovat je jinam. Mají také schopnost se samy opravit, pokud dojde k jejich poškození, aniž ustanou ve svém lovu mikroplastů. /sm/
