Po důkladné rozvaze a provedených
studiích se elektrárenská
společnost ČEZ rozhodla
k razantní rekonstrukci zařízení
svých uhelných elektráren. V roce 2006
začala rekonstrukcí strojovny bloku č. 4
s výkonem 110 MW v elektrárně Ledvice.
První velký projekt však následoval v témže
roce podpisem kontraktů na kompletní
rekonstrukci bloků 4x 200 MW
elektrárny Tušimice II. Hlavním důvodem
rekonstrukce bylo zvýšení účinnosti
bloků na současnou požadovanou úroveň,
snížení ekologického zatížení, prodloužení
životnosti zařízení o dalších cca
25 let, zvýšení provozní pružnosti bloků
v souladu se současnými požadavky sítě
a v neposlední řadě i snížení nákladů
na údržbu.
Hlavním projektantem a koordinátorem
rekonstrukce byla stanovena vlastní
dceřiná společnost ČEZ Škoda Praha Invest
a.s. Jako hlavní dodavatelé byly vybrány
Vítkovice pro kotelní část a ŠKODA
POWER pro strojovny parních
turbín. Celý rozsah projektu se rozdělil
na poměrně velké množství obchodních
balíčků, což kladlo vysoké nároky na koordinaci
ze strany Škoda Praha.
Základní podmínkou pro rekonstrukci
turbíny bylo využití původního základu
třítělesové turbíny ze 70. let. Tím byla
dána základní konstrukční koncepce
turbíny na opakování původního uspořádání.
Nutno poznamenat, že moderní
200MW turbína ŠKODA by byla dvoutělesová
s kombinovaným vysokotlakovým
a středotlakovým dílem v jednom
tělese a dvouproudovým nízkotlakovým
tělesem. Zákazník dále požadoval zachovat
původní dispoziční koncepci strojovny
včetně počtu regeneračních ohříváků
a použití malé parní turbínky pro pohon
napájecího čerpadla v souladu s originální
koncepcí.
Parametry vstupní páry nových turbín
se však výrazně liší od původních. Původní
tzv. standardní „dvoustovkové“
parametry páry 165 barů a 535 °C pro
ostrou páru a 535 °C pro přehřátou páru
byly zvýšeny na tlak 175 barů a teplotu
570 °C, respektive 575 °C pro přihřátou
páru. Důvodem pro navýšení hodnoty
parametrů páry bylo zlepšení tepelné
účinnosti ze 40 % projektovaných u původních
turbín na současných 46 %. Aplikace
těchto vysokých teplot si vyžádala
použití odolnějších materiálů pro některé
exponované díly. Jednalo se zejména
o široké uplatnění materiálu P 91 pro
tělesa turbíny, ventilové komory a část
dodávky potrubí. Řada zkušeností získaných
při konstruování a uvádění do provozu
turbín 4x 200 MW v Tušimicích se
využily i při následném návrhu a realizaci
turbíny 660 MW pro nový nadkritický
blok v elektrárně Ledvice.
Zvýšené vstupní parametry znamenají
pro konstrukci turbíny zvětšení entalpických
spádů na vysokotlakový (VT)
a středotlakový (ST) díl. Nový VT díl
turbíny je proto navržen s 15 rovnotlakovými
stupni místo původních 11
turbínových stupňů. Jeho konstrukce je
dvouplášťová s vnitřním tělesem přes celou
průtočnou část. Nebylo použito obracení
proudu páry v tělese, aplikované
v 70. letech. Přesto se ložisková vzdálenost
oproti původní koncepci prodloužila
pouze o cca 630 mm. Pro dosažení vysoké
účinnosti (respektive snížené spotřeby
tepla) bylo použito nového profilování
lopatek. ŠKODA POWER na základě
vlastních proudových simulačních výpočtů
a experimentů připravila nový typ
tzv. 3D lopatkování. Tento typ lopatkování
se vyznačuje podstatným snížením
ztrát v jednotlivých turbínových stupních.
Turbíny pro elektrárnu Tušimice
jsou první, kde se tento nový typ lopatek
aplikoval. Zásadní konstrukční změnou
prošly také nadbandážové a hřídelové
ucpávky v průtočné části turbíny. Každá
nadbandážová ucpávka má vždy dva
ucpávkové břity vycházející přímo z integrované
bandáže oběžných lopatek.
Ve statorové části se použil jako „protikus“
voštinový pásek. Montážní vůle
(ve studeném stavu a bez rotace) se pohybuje
řádově okolo 0,4 mm, za provozu
se pak nastaví na hodnotu cca 0,25 mm.
Pro vnější ucpávky se použily kroužky
s tzv. abradeble materiálem, který dovoluje
bez ohrožení spolehlivosti provozu
použít vůle v labyrintech jen cca 0,3 mm.
Konstrukčně to znamená, že na labyrintový
kroužek ucpávky je nastříkána vrstva
měkkého materiálu, který se v případě
dotyku břitu mezi rotorovou a statorovou
částí do měkkého materiálu „zařízne“
a nezpůsobí žádné škody.
Nový ST díl je navržen jako jednoproudový,
opatřený opět 3D lopatkováním
a použitím meridiálního tvarování
kanálu rozváděcí lopatky u prvního ST
stupně. Středotlakový díl je tvořen 15
rovnotlakovými stupni místo původních
12 stupňů. Ucpávky využívají stejné
konstrukce jako u VT dílu. Tento nový
ST díl dosahuje 94 % termodynamické
účinnosti.
Rozměry původního základu limitovaly
použití optimální konstrukce
nízkotlakového (NT) dílu turbíny. Z pohledu
optimálního řešení by konstrukce
NT dílu vyžadovala větší výstupní plochu
– což představuje výhodnější řešení
z pohledu posledního stupně a výstupní
ztráty. Optimální poslední stupeň však
nebylo možno vtěsnat do rozměrů původního
základu. Kompromisem je NT
díl navržený s osvědčenou robustní poslední
lopatkou o délce 840 mm, která
je po stránce dynamiky i účinnosti plně
ověřena. NT rotor oproti původní koncepci
je proveden jako celokovaný, tedy
z jednoho kusu bez osového vývrtu. Původní
koncepce rotoru byla tzv. skládaná,
kdy rotor tvořil hřídel a jednotlivé disky
turbínových stupňů byly natažené na rotor
zatepla.
Původní vodíkem chlazené elektrické
generátory ŠKODA 200 MW byly kompletně
vyměněny generátory se vzduchovým
chlazením.
Uvažovaná jednoduchá úprava horní
základové desky turbíny, zamýšlená
z důvodu větších ložiskových vzdáleností
VT a ST dílu (tedy posunutí dvou
příčníků) se na základě detailních podkladů
původního základu stala poměrně
složitým problémem. Původní základ
je koncipován jako kombinace betonové
horní základové desky a ocelových
sloupů. Předpokládané posunutí příčníků
pod předním ložiskovým stojanem
a ložiskovým stojanem mezi VT a ST
dílem nebylo možno spolehlivě spojit se
stávající částí, protože napojení vycházela
do prostoru ocelových svorníků, které
spojují horní desku s ocelovými sloupy.
Dále bylo nutno v rámci detailního návrhu
provést kontrolu tvarování desky
po zatížení. Původní návrh dával neuspokojivé
výsledky. Podle nich by dotvarování
základu vyžadovalo s největší
pravděpodobností už cca po dvou letech
provozu provést kompletní přerovnání
turbíny ve spojkách. Tento fakt rozhodl
o tom, že se měnila celá třetina horní
základové desky (pod VT a ST dílem).
Současné poznatky z provozu ukazují, že
toto rozhodnutí bylo správné a chování
základu je bezchybné.
Zvláštní kapitolu rekonstrukce tvořila
požadovaná modernizace napájecích
čerpadel včetně pohonu. Rekonstrukce
se skládala z dodávky nové parní turbínky
o výkonu 6,4 MW, pracující v rozsahu
otáček 3000 až 4906 ot/min. Tato nová
turbína byla umístěna do původních
stojanů a spojena s rovněž původním
napájecím a podávacím čerpadlem. Tato
čerpadla prošla pouze generální opravou.
Při rekonstrukci parních kondenzátorů
byly využity původní pláště, do kterých
jsou zasunuty nové trubkové moduly
s vodními komorami. Kompletně se měnily
všechny regenerační ohříváky, ať už
se jednalo o nízkotlakové nebo vysokotlakové.
Do cyklu byl jako poslední doplněn
(v místě nejvyšší teploty napájecí
vody) srážeč přehřátí. Vertikální koncepce
ohříváků zůstala zachována stejně tak
jako jejich umístění ve strojovně. Byly
kompletně vyměněny veškeré armatury
a potrubí jak v parních systémech,
tak v kondenzátní části, v části napájecí
vody, chladicí vody, mazacího oleje, odvodnění,
ucpávkové páry atd.
V rámci rekonstrukce bloků byly kompletně
vyměněny řídicí systémy - tzv.
nadřazený řídicí systém (DCS), kde zvolil
zákazník systém SPP 3000 od firmy
Siemens. ŠKODA POWER dodávala
modul řízení turbínového ostrova. Hardware
tohoto modulu na bázi Simaticu S 7
zajišťuje kompletní řízení vlastní turbíny.
Komplexní obnova elektrárny probíhala
ve dvou etapách. První etapa byla
úspěšně završena v březnu 2010 podpisem
protokolu o předběžném převzetí
zařízení – bloků TG 23 a TG 24 – mezi
generálním dodavatelem Škoda Praha
Invest a ŠKODA POWER. V červnu
a červenci téhož roku bylo provedeno
garanční měření a certifikační zkoušky.
Všechny garantované parametry – dosažení
maximálního výkonu 200 MWe
za daných podmínek, splnění tepelného
výkonu 80 MWt a požadované
účinnosti zařízení potvrzené měřením
měrné spotřeby tepla – veškeré tyto
veličiny byly splněny. Po dvou letech
provozu se garanční měření u bloků
23 a 24 opakovalo, opět s výsledkem
„splněno“. Druhá etapa, představující
rekonstrukci bloků TG 21 a TG 22,
startovala koncem roku 2009 a úspěšně
byla završena podepsáním protokolů
o předběžném převzetí mezi zákazníkem
a dodavatelem ŠKODA POWER
v říjnu 2011 (blok 22), resp. v dubnu
letošního roku u bloku TG 21. Garanční
měření potvrdilo dosažení požadovaných
hodnot.
Ing. Jiří Fiala,
ředitel Technického úseku
ŠKODA POWER,
a Doosan company