Česko-ruské Konsorcium MIR.1200, jehož členy jsou společnosti ŠKODA JS, Atomstrojexport a Gidropress, je jedním z uchazečů o plánovanou dostavbu JE Temelín. V případě vítězství Konsorcia bude na Temelíně využita ruská technologie, která úspěšně funguje na všech českých jaderných elektrárnách. Jednou z hlavních výhod nabízeného projektu je zvýšená životnost reaktoru až na 60 let.
Projekt elektrárny s reaktorem VVER-1200 o výkonu 1200 MW navazuje na více než 1300 let bezhavarijního provozu reaktorů typu VVER v Rusku a v dalších zemích světa. V Rusku je v současné době v různých fázích výstavby 6 bloků VVER-1200. Projekt VVER-1200 slaví úspěchy po celém světě. Ruská technologie byla vybrána také pro plánovou výstavbu jaderných elektráren v Jordánsku a ve Finsku. Z čeho se skládá základní zařízení primárního okruhu s reaktorem VVER-1200?
USPOŘÁDÁNÍ HLAVNÍC H KOMPONENT Základní principy uspořádání reaktoru VVER-1200 jsou následující: » koncentrace všech budov jaderného ostrova kolem budovy reaktoru, » fyzické oddělení budov obsahující bezpečnostní prvky do 4 bezpečnostních tras, » minimální délky potrubí a kabeláže mezi budovami, » optimalizované uspořádání zajišťující lepší průběh prací a snížení nákladů.
REAKTOR
Projektovaná životnost reaktoru je 60 let. Mezi opatření vedoucí k prodloužení životnosti VVER-1200 oproti předchozím verzím technologie VVER patří snížení obsahu niklu ve svarech, omezení nečistot v základním kovu a svarech, snížení teploty přechodu od houževnatého ke křehkému lomu materiálu výstelky v oblasti nátrubků do –35 °C a snížení neutronového toku díky většímu průměru nádoby. Ke vnitřním částem reaktoru patří šachta, plášť aktivní zóny, blok ochranných trub, aktivní zóna, řídící tyče a čidla vnitroreaktorového měření neutronového toku a teploty. Víko reaktorové nádoby je konstrukčně spojeno s horním blokem. Pouzdra pohonů řídících tyčí jsou umístěna na horním bloku reaktoru. Zvedání šachty, pláště aktivní zóny a bloku ochranných trub v podmínkách normálního provozu brání jejich hmotnost a přítlačné jednotky s pružnými komponentami vyrobenými z expandovaného grafitu. Aktivní zóna se skládá ze 163 palivových souborů se 121 řídicími tyčemi s absorbérem. Řídicí tyče jsou rozděleny do skupin pro havarijní ochranu a řízení. Do měřicích kanálů v palivových souborech je umístěno 54 čidel vnitroreaktorového měření, která monitorují teplotu a hladinu chladiva (fázové rozhraní směsi vody, páry a plynů). Palivový soubor VVER-1200 obsahuje svazek 312 palivových proutků a palivových proutků s gadoliniem.
HLAVNÍ CIRKULAČNÍ POTRUBÍ
Hlavní cirkulační potrubí (primární), které spojuje reaktor, parogenerátory a hlavní cirkulační čerpadla, má jmenovitý průměr Dnom= 850 mm a životnost 60 let. Jmenovitý vnější průměr je 990 mm a jmenovitá tloušťka stěny je 70 mm. Celková délka je 146 m.
CIRKULAČNÍ ČERPADLO REAKTORU
Hlavní cirkulační čerpadlo (HCČ) reaktoru je typu GCNA-1391. Kromě cirkulace chladiva v primárním okruhu při normálním provozu má také další funkci při zajišťování doběhu cirkulace během havarijních scénářů se ztrátou napájení. To umožňuje hladký přechod k chlazení přirozenou cirkulací. Základní technické údaje tohoto čerpadla jsou: » výkon 22 000 m3.h–1, » tlak na výtlaku 0,588 MPa, » jmenovitý tlak na sání 16,02 MPa, » otáčky 1000.min–1, » příkon v horkém stavu < 5 MW, » příkon ve studeném stavu < 6,8 MW, » frekvence napájení 50 Hz, » hmotnost (bez motoru) 75,5 t, » životnost 60 let.
Při vývoji projektu čerpadla byla věnována zvláštní pozornost opravitelnosti a sníženým nárokům na údržbu. GCNA-1391 je vertikální sestava skládající se z odstředivého jednostupňového čerpadla s mechanicky utěsněnou hřídelí, sférické ulity svařované z výkovků a z asynchronního dvourychlostního elektrického motoru se setrvačníkem. Mazání ložisek je bezolejové. Projekt ucpávek zajišťuje, že v případě výpadku čerpadla nebude po dobu 24 hodin překročen nominální únik. Projekt čerpadla umožňuje výměnu hlavních komponent bez roztěsnění hlavní dělicí roviny, což výrazně usnadňuje údržbu a opravy.
PAROGENERÁTOR
Parogenerátor je typu PGV-1000MKP a jako horizontální parogenerátor používá koridorové rozmístění teplosměnných trubek v potrubním svazku. Toto společně s etanolaminovým chemickým režimem sekundárního okruhu a vyloučením komponent obsahujících měď sekundární straně umožňuje dosažení očekávané životnosti 60 let. Primární chladivo proudí potrubím o průměru Dnom 850 mm do hlavního vstupu chladiva (v dokumentaci VVER se nazývá „kolektor“), odkud se rozděluje do svazku trubek. Chladivo v trubkách předává své teplo napájecí vodě parogenerátoru a po ochlazení přechází do hlavního výstupu chladiva („kolektoru“). Parogenerátor vyrábí sytou páru. Ta prochází přes otvory v děrovaném ponořeném plechu a opouští povrch odpařováním. V parním prostoru se pára suší působením gravitace. Proudí k děrovanému rozdělovači v horní části parogenerátoru a dále přes 10 hrdel odchází do parního kolektoru, který je umístěn nad parogenerátorem. Množství vyrobené páry po délce parogenerátoru se vyrovnává pomocí děrovaných plechů. Pára zbavená vlhkosti proudí z parního kolektoru do parovodu a dále do turbíny. Napájecí voda přitéká potrubím o průměru Dnom 400 mm potrubí do rozdělovacího kolektoru napájecí vody parogenerátoru. Při havarijním dochlazování je napájecí voda zajišťována systémem havarijního napájení. Nad parogenerátorem je umístěn parní kolektor o průměru 630 mm a tloušťce stěny 25 mm. K tomuto parnímu kolektoru je připojen hlavní parovod (průměr 630 mm, tloušťka stěny 25 mm) a potrubí PHRS (systém pasivního odvodu tepla) o průměru 219 mm a tloušťce stěny 13,5 mm. Opěrná konstrukce parogenerátoru a hydraulický tlumicí systém jsou projektovány tak, aby byly schopné kompenzovat svislou a vodorovnou složku seizmického zatížení vyplývající ze zadání „zemětřesení umožňující bezpečné odstavení“. /pr/
Vyňato z časopisu Nuclear Engineering International. Autoři: D. E. Kolčinský, A. V. Molčanov, V. V. Bezlepkin, A. M. Altschuller ve spolupráci s J. Laaksonenem