Problémy aplikace plastových polotovarů pro výrobu dílů součástí obráběním

Použití plastových polotovarů k výrobě technických dílů třískovým obráběním přichází nejčastěji v úvahu při kusové nebo malosériové výrobě součástí dopravních linek nápojového a potravinářského průmyslu, montážních linek ve strojírenství a elektrotechnice, při výrobě prototypů nebo strojních zařízení výrobně technického charakteru a rovněž při výrobě různých náhradních dílů. Ve všech uvedených případech jde o nezastupitelnou výrobní technologii, těsně vázanou na optimální výběr vhodného plastu. Na trhu se v současné době vyskytují polotovary nejčastěji ve formě desek, tyčí ev. silnostěnných trubek většiny základních technicky použitelných plastů včetně špičkových, omezeným rozsahem jejich modifikací obvyklých u sortimentní nabídky granulátů. Distributory polotovarů jsou jednak jejich výrobci, kteří je zpracovávají z chemicky definovaných plastů dodávaných chemickým průmyslem, a také řada prodejců, pro něž jsou polotovary často pouze součástí jejich sortimentní nabídky. Avšak vzhledem k tomu, že standardizace plastů není dosud na takové úrovni jako je tomu u kovových materiálů, kde číselné označení např. 11600, 14260, 17042 aj. jednoznačně definuje jejich složení, vlastnosti a oblast použití, dochází absencí těchto údajů v prodejním řetězci polotovarů, určených k třískovému obrábění, ke ztíženému výběru vhodných především zahraničních plastů pro aplikační účely. Situaci dále komplikuje i výskyt řady firemních obchodních názvů výrobců a prodejců polotovarů bez uvedení polymerních zkratek. Pro konstrukční účely se také technikům nedostává potřebných materiálových dat, respektujících zvláštnosti teplotně a časově závislého chování plastů. Jejich zjišťování je experimentálně, časově i finančně náročné, a tak při současné absenci tuzemského aplikovaného výzkumu jsou odkázáni na sporadické údaje prospektů ekonomicky silných zahraničních chemických výrobců plastů nebo na publikované údaje odborných zahraničních výzkumných pracovišť. Přínosem v tomto směru by do budoucna mohla být oboustranně výhodná těsnější spolupráce s pracovišti vysokých škol. Problémy aplikace plastových polotovarů přicházejí i ze strany zákazníků při specifikace konkrétních aplikací. Doposud všeobecně nízká úroveň znalostí o plastech oproti kovům, daná relativně krátkou dobou jejich existence a nedostatečnou školní výukou, vede často k nereálným aplikačním požadavkům na tyto materiály. Vpřípadech vhodných pro realizaci vznikají pak potíže získat důležité vstupní údaje, týkající se provozních podmínek zamýšlené aplikace (teploty, tlaky, rychlosti, vlivy prostředí, exploatační doby aj.). V řadě případů zákazník přesouvá konstrukční řešení aplikace včetně výpočtu na dodavatele polotovarů, který ve většině případů není pro tyto služby vybaven. Velké riziko podstupuje řada zákazníků dávajících přednost co nejlevnějšímu řešení volbou profilů z plastů nejasného původu a kvality. Tato volba se ke škodě zákazníka zpravidla projeví buď selháním součásti v provozu nebo alespoň výrazným snížením její životnosti a zvyšuje tak zbytečně nedůvěru k plastům jako konstrukčním materiálům. Z uvedeného vyplývá, že aplikace z plastových polotovarů by měly být svěřovány především specializovaným firmám, které mají se zpracováním plastů již dlouhodobé zkušenosti, disponují ověřeným kvalitním sortimentem materiálů, zajišťují kvalifikované technické poradenství a mají na úrovni strojně technické zázemí. ING. LIBOR GALATÍK ING. MILAN VANĚK MURTFELDT PLASTY S.R.O.