Premiérové Technické noviny vyšly v Praze 15. dubna 1953 a na první straně přinesly úvodník pod názvem Na pomoc technikům. Titulek článku vedle hlásal Na mistrech záleží a hovoří o tom, že tito mistři musí najít práci pro dělníky. Oba materiály jsou plny dobové politické rétoriky, z níž vyniká především snaha autorů přesvědčit čtenáře, že teprve po roce 1948 se v Československu zhotovují výrobky světové úrovně a někdo se stará o techniky i jejich poučení. A především, že je nutné rozvíjet těžký průmysl. Ostatně, velká fotografie na stránce vykresluje symbol doby – hutníka. A kdo byl vydavatelem Technických novin? Tehdejší Ústřední rada odborů ČSR. NADĚJNÉ OKNO DO SVĚTA Dobové zdroje tvrdí, že impuls k vydávání Technických novin dal samotný prezident Antonín Zápotocký, s poukazem na jím proklamovanou podporu dělnického zlepšovatelského hnutí, jež mělo být nositelem pokroku. Faktem je, že obsahem těchto novin byla spíše politika a glorifikace znárodněných podniků, než technika a její stav. S lety však technika přece jen dostává stále více prostoru a před rozdělením Technických novin na slovenskou a českou verzi v roce 1963, kdy si Slováci ponechali původní název a Češi jej pokorně změnili na Technický týdeník (TT), najdeme už mnoho praktických rad, za něž by se často nemusel stydět ani dnešní odborný časopis. Tehdejší šéfredaktor Josef Dvořák pochopil, že čtenáře zajímá více vývoj televizního vysílání a výroba TV přístrojů v Československu než propaganda a těžký průmysl, vyčerpávající veškerou energii z elektrické sítě a společnosti. Zavedl také chytře několik stálých rubrik, například Zkuste to sami, která se posléze stala zdrojem informací o výrobě různých zařízení pro strojírenství. Vycházely však i cenné a velmi zasvěcené rady pro konstruktéry, například o složení superfinišovací hlavy k dokončení válcových povrchů hřídelí turbín, tedy velmi sofistikované zařízení, a stovky dalších technologických rad vysoké úrovně. Velká pozornost byla věnována výuce učňů, v TT vycházely příklady technologických postupů k výrobě obrobků s řešením, jež bylo otištěno až za měsíc. Mnozí technici dneška na těchto úlohách vyrostli, stejně jako učitelé, zadávající tyto příklady jako učební úlohy. Autoři úloh byli vynikající technologové z praxe. Sice nesměle, ale přece se v 60. letech objevuje v TT celá strana nazvaná Okno do světa, která se poté zaplňuje zprávami ze zahraničí. Číslo 2/63 přináší například článek o neustálém zrychlování operací při obrábění a popisuje automatické odměřovací zařízení společnosti Censor z Vaduzu. Některé zahraniční firmy se mohou pochlubit takřka půlstoletím spolupráce s TT, neboť už v té době mu zadávaly reklamu. Pozorný čtenář se tak dozvěděl ledacos o technickém vývoji ve světě. Navíc, Technický týdeník byl v těch letech propojen s ČSVTS (Československá vědeckotechnická společnost), někteří její členové se přece jenom do zahraničí podívali a byli ochotni něco napsat pro poučení druhých, zatím co jiní přetavují viděné do zlepšovacích návrhů. Hodnotitelé těchto návrhů srovnání se zahraničím nemají, a tedy o plagiáty není nouze. Přesto je třeba vidět odborné působení ČSVTS pozitivně, byla to často jediná cesta, jak technikům přiblížit realitu. Technický týdeník vymezil pro zprávy ČSVTS plochu, jejíž rozsah se měnil dle doby. Bez nadsázky lze říci, že technická úroveň TT neustále rostla, dokonce se objevují i kritické články, což odpovídá dobovému koloritu, země směřovala k nadějnému roku 1968. Jen tak se jistě mohlo stát, že v roce 1966 redaktor Vlastislav Vrkoč připomíná lepší a úspěšnější časy české techniky a dokazuje, že technickému tisku v této zemi je již 100 let. PŘEKVAPUJÍCÍ SÍLA A bylo mu v roce 1966 možná i více než 100 let, započteme-li v roce 1839 vydaný Časopis technologický Jana Svatopluka Presla z Jednoty ku povzbuzení průmyslu v Čechách, dnes až neuvěřitelný doklad o rodící se české technické obci. (Originály jsou uloženy v zahraničí.) Ale za skutečný počátek technického tisku považují badatelé spíše v roce 1865 vydané Zprávy Spolku architektů a techniků v Království českém. Tento časopis, vycházející i po roce 1918, je významným dobovým dokumentem o myšlení a úrovni špičkových českých techniků. Přináší nejenom popis dobových projektů a úvahy všech významných osobností, ale především vytváří českou nomenklaturu technických prvků a mechanismů. Některé nové výrazy ještě dlouho po roce 1918 tiskne časopis v závorce s výrazem německým, aby nedošlo k omylu a nový pojem byl přijat správně. Soudržnost technické obce tehdejší doby nemůžeme s dnešním pasivním přístupem vůbec srovnávat. Tištěné Zprávy byly jen špičkou ledovce znalostí zahrnujícího vysokoškolské učitele, badatele a slavné inženýry té doby a jejich názory při hledání společného a společnosti prospěšného technického rozvoje. V roce 1882 vydávají František a Josef Jelínkovi v Praze další technický časopis – Technické listy – a udrží je celých 10 let. Nezůstalo při Zprávách a Listech, česká technická obec zvedá hlavu a například už v roce 1910 vychází Elektrotechnický obzor, jenž je napevno spojen s prof. Vladimírem Listem, osobností, která by za normálních okolností, tedy pokud by nedošlo k válce a komunistickému převratu, musela obdržet Nobelovu cenu především za sjednocení celosvětových norem elektrotechniky. Jen o několik let později navrhne prof. List pražské metro, a to v parametrech, jež se de facto shodují se současností. A usiloval o ně už jako stařec v dobách komunismu! Brno díky tomuto vědci získává teplárnu, podle níž se ještě dlouho stavějí v Evropě její kopie. Listovy články hltají technici s nadšením. V Praze vycházejí od roku 1919 Zprávy veřejné služby technické a lze je snad dokonce považovat za skutečného předchůdce Technického týdeníku. Od roku 1927 jsou na mediál ním trhu rovněž Kuličková ložiska, odborný list pojednávající o kuličkových a válečkových ložiskách – což je nesmírně zajímavé už z toho důvodu, že dominantním a smluvně uznaným dodavatelem této komodity pro celý český průmysl s poskytnutím určitých výhod byla švédská společnost SKF. Znalosti techniků z oboru byly však využity v ČR až po válce k samostatnému vývoji a výrobě ložisek v Brně. (Článek o vývoji kuličkových ložisek po roce 1948, jejichž úspěšní řešitelé skončili „za odměnu“ v komunistickém vězení, podobně jako vynálezce tryskového stavu V. Svatý, patřil v TT k nejúspěšnějším po roce 1989.) Od roku 1927 po 10 let vydává František Wawerka z Lipníka nad Bečvou časopis Moderní obrábění kovů, a v roce 1933 představuje Tomáš Baťa Obuv-kůže-guma, časopis technický a obchodní. V roce 1929 začínají Škodovy závody v Plzni vydávat Revue Škoda, kde jsou popsány strojírenské projekty této tehdy světové firmy zabývající se více než 72 licencovanými výrobními činnostmi! To nemluvíme o firemní propagační literatuře, které bylo na trhu tolik, co českých podniků. CO SVĚDČÍ O SUVERENITĚ ČESKÝCH INŽENÝRŮ Vznik technického tisku na území Čech a Moravy ještě za monarchie jasně dokumentuje snahu tehdejší technické inteligence dosáhnout českého osamostatnění a rozhodně není prázdnou frází. Pokud se našlo tolik českých inženýrů a podnikatelů, že mohli provozovat spolkovou činnost a hlavně zanechat po sobě dodnes sloužící technická díla, je to pro historiky jasný doklad a pro laiky možná překvapivé zjištění, že suverenita českého státu nebyla pro inženýry prázdným pojmem. Technická inteligence k ní přispěla měrou dodnes nedoceněnou. I dnes je vyspělost naší země ve světě posuzována měřítkem průmyslové úspěšnosti, nikoli diplomacie. Po roce 1918 pak enormní nárůst českých technických titulů a jejich vliv na technickou veřejnost překonává všechny předpoklady a zatlačuje německou konkurenci, působící na našem území, do defenzívy. Navíc, a to je nejpodstatnější zjištění, technický tisk dokumentuje obrovský technický rozmach průmyslu. Průmyslová výroba Československa sahala v některých oborech na nejvyšší světovou úroveň a je nezodpovězenou otázkou, jak by se náš průmysl vyvíjel, nebýt válečného běsnění. Jan Baltus
