Sněmovna přehlasovala veto prezidenta Václava Klause a stvrdila zákon, který zavádí označování budov energetickými štítky. Zájemce o koupi nebo pronájem mají informovat o spotřebě energií a vést k jejich úsporám. Nová povinnost vyplývá ze směrnice EU. Norma také určuje pravidla pro postupné zvyšování energetických standardů pro budovy. Zákon podpořilo 105 poslanců, zapotřebí jich bylo 101. JdE skutEčně o pitomost? Předseda hospodářského výboru Milan Urban (ČSSD) souhlasil s prezidentem Klausem a zopakoval svá dřívější slova, že zákon „je tak trochu nadbytečný a tak trochu pitomost.“ I další levicoví poslanci zákon kritizovali. Ministr průmyslu Martin Kuba (ODS) však varoval, že pokud sněmovna zákon nepřijme, bude Česku hrozit pokuta od Evropského soudního dvora až 530 000 korun denně. Poslancům řekl, že proti evropské směrnici obsahuje novela jen jednu věc navíc, a to jsou audity energetické účinnosti pro bytové domy. To má podle něj zabránit tomu, aby majitelé bytů v těchto domech, kterých mohou být v jednom domě třeba desítky, museli nechat vypracovat audit pro každý byt zvlášť. „Jinak se jedná pouze o implementaci evropské směrnice,“ ujišťoval poslance. Prezident Klaus novelu zákona o hospodaření energií vetoval, protože podle něj ukládá na základě nejasné terminologie řadu zákonem vynutitelných povinností. Evropská směrnice, kterou novela do české legislativy zavádí, podle Klause nutí k zateplování i soukromé subjekty, jako kdyby stát a EU lépe než majitelé domů věděly, co je pro ně dobré. Podle příslušné evropské směrnice musí do 31. prosince 2018 členské státy EU zajistit, aby všechny nové budovy užívané a vlastněné orgány veřejné správy měly téměř nulovou spotřebu energie. Od konce roku 2020 se tomuto standardu budou muset podřídit všechny nové objekty, tedy například i rodinné domy. Hlasování poslanců přivítala iniciativa Šance pro budovy, která sdružuje 180 firem z oblasti energeticky šetrného stavebnictví. „Stavební sektor zaměstnává zhruba 260 000 lidí a má nejlepší prorůstový potenciál pro českou ekonomiku. Sněmovna ho přehlasováním prezidentského veta zachránila před nejistotou,“ uvedl koordinátor iniciativy Petr Holub, kterého jsme požádali o rozhovor. mýty a skutEčnost Novela zákona nenařizuje rekonstruo vat, i když majitel nebude mít peníze. To je mýtus. Zákon pouze specifikuje, jak provést energeticky úspornou renovaci (např. zateplení) na nákladově optimální úrovni, když už se vlastník rozhodne. A to právě proto, aby předešel zbytečným ztrátám energie, kterým může zabránit za velmi malých vícenákladů. Zákon v žádném případě neobsahuje ani požadavek na rozsah rekonstrukce. Pokud se rozhodnete zateplit pouze jednu stěnu a v ní vyměnit okna, nikdo vás nebude nutit k tomu, abyste třeba zateplovali ještě strop. Často se říká, že průkaz zdraží nemovitosti a bydlení… V porovnání s cenami nemovitostí nebo platbami za energie budou náklady na průkazy zanedbatelné. Průkazy povedou k jasnému rozlišení hodnotných a méněhodnotných budov. V cenách nemovitostí bude tento náklad tvořit desetiny procenta. Také ve srovnání s náklady na energie, které mohu uspořit za dobu užívání budovy, pokud se rozhodnu pro úsporný dům, půjde řádově o stokrát nižší částku. Samozřejmě do budoucna povede informace o energetické náročnosti budov k rozčlenění ceny nemovitostí i podle tohoto faktoru. Nebude to nejdůležitější faktor, ale roli hrát bude. Ve Švýcarsku např. průkazy vedly k tomu, že budovy v pasivním standardu se prodávají zhruba o 7 % dráže, než jinak srovnatelné, energeticky horší budovy. To bude samozřejmě výhodné pro majitele energeticky kvalitních budov, nevýhodné pak pro majitele energeticky nekvalitních budov. Je logické a přirozené, že druhá skupina se proti rozšíření průkazů bude ozývat. Průkaz prý bude drahý. Průkaz je důležitým nástrojem pro přechod k úspornějším budovám. Je nutné jej držet jednoduchý, jednoznačný a levný. Každá budova je ale jiná, cenu tedy nelze „automatizovat“ jako u spotřebičů. U běžného rodinného domu, který má stavební dokumentaci, se cena odhaduje na zhruba pět tisíc korun. Pokud stavební dokumentaci nemáte, musí nemovitost navštívit odborník a provést zaměření na místě, což průkaz zdraží. U bytových domů pak česká úprava zvolila mírnější variantu a pro byty vyžaduje pouze průkaz pro celou budovu, aby si nemusely jednotlivé byty pořizovat každý svůj. U bytových domů půjde o desítky tisíc korun podle velikosti a členitosti budovy. Je důležité dodat, že průkaz může přispět ke zlevnění případné rekonstrukce, protože pohled a doporučení odborníka může znamenat optimální řešení. Nestačí předložit faktury za energie? Spotřeba energie výrazně závisí na způsobu využívání domu (např. na kolik si vytápíte, jak moc větráte, kolik lidí v bytě či domě žije atd.). Pokud má mít spotřebitel k dispozici nějakou relevantní informaci pro své rozhodování, tak potřebuje ověřené a zejména srovnatelné číslo, které není jen přibližně odvozeno, ale spočítáno odborníkem podle jasné metodiky. Proto tyto odborníky autorizuje státní správa, konkrétně ministerstvo průmyslu a obchodu. Je to obdoba standardizované spotřeby u auta nebo štítků na elektrospotřebičích. Tu také měří pouze certifikované zkušebny. Stejně jako údaje o spotřebě auta, které jsou normované – tedy víme, že to je nějaká teoretická hodnota, která může být odlišná od reálné spotřeby, ale na druhou stranu umožňuje srovnávat údaje od různých výrobců mezi sebou. Smyslem průkazů je zlepšit orientaci kupců a nájemníků v nákladech na energie v budově. Musí si pořídit průkaz všichni majitelé rodinných domků? Povinnost mít průkaz energetické náročnosti je navržena pouze pro bytové domy, a to podle jejich velkosti (s energeticky vztažnou plochou nad 1500 m² od 2015, nad 1000 m² od 2017 a menší od 2019). Pro rodinné domy tato povinnost neplatí. Budovy pro rekreaci jsou z této povinnosti vyjmuty. Vedle objektů pro rodinnou rekreaci jsou to například také kostely či objekty jako garáže do 50 m² Jde prý jen o byznys… Ano, přijetí zákona je v zájmu určitého odvětví průmyslu nabízejícího úsporné technologie (nejen zateplování). Ovšem úplně stejně tak nepřijetí zákona nahrává zase jinému odvětví průmyslu – dodavatelům energie. Zjednodušeně řečeno, spotřebitel bude platit ať tak anebo tak, buďto za průkazy a úsporná opatření, anebo vyšší platby za energie. Podpořit průmysl úsporných technologií je navíc výhodnější i pro stát, protože se jedná na rozdíl od energetiky o výrazně kompetitivní odvětví zejména malých a středních firem oproti obřím dominantním energetickým gigantům. Ve stavebnictví je také za dané peníze zaměstnáno více lidí, než v energetice. Úspory energie navíc chrání životní prostředí. Je k dispozici dost zpracovatelů průkazů? Odborníci z realitního trhu odhadují, že se roční poptávka po průkazech bude pohybovat mezi 50 až 60 tisíci kusů. To vychází při současném počtu specialistů, kteří jsou na základě osvědčení MPO průkazy oprávněni vydávat, na 50 průkazů ročně na zpracovatele, což je zvládnutelné. poslanci také otEvřEli cEstu ZElEné úsporám ii Poslanecká sněmovna též schválila rozdělení výnosů z prodeje emisních povolenek. Cena povolenek na trhu se mění, ale ve hře je odhadem 50 až 110 miliard korun. Poslanci potvrdili, že polovina těchto peněz půjde do státní pokladny, další část teplárnám a zpracovatelskému průmyslu a pouze asi jedna třetina Státnímu fondu životního prostředí ČR. Ta by měla jít na podporu energeticky úsporných staveb a renovací domů. Iniciativa Šance pro budovy podporuje využití alespoň třetiny prostředků, které získá ministerstvo životního prostředí prostřednictvím státního fondu životního prostředí na program typu Zelená úsporám. Poukazuje ale na to, že efektivně by mohly být využity veškeré zisky z povolenek. Podle analýzy, kterou pro iniciativu vypracoval tým známého ekonoma a člena NERV Miroslava Zámečníka, se státu nový program na podporu energeticky úsporných domů a renovací mnohonásobně vyplatí. Může výrazně oživit českou ekonomiku, pomoci lidem úsporněji bydlet a pozitivně ovlivnit zaměstnanost napříč regiony. Koordinátor iniciativy Šance pro budovy Petr Holub k tomu dodává: „Absorpční kapacita programu typu Zelená úsporám činí 10 až 12 miliard ročně. Pokud bude vložena do podpory úsporných budov pouze jedna třetina výnosů z povolenek, je nutné předpokládanou kapacitu sektoru doplnit z Evropských fondů. Takto nastavený program pak může zaměstnat zhruba 30 tisíc lidí rovnoměrně napříč celou republikou a znamenal by výrazný stimul zatím stále klesajícímu stavebnímu sektoru a tím i české ekonomice.“ Zámečníkova analýza ukazuje výrazný prorůstový potenciál, který by dobře nastavený program měl pro českou ekonomiku. Když stát vynaloží 1 milion korun na energeticky úsporná opatření, lze očekávat kladný dopad na HDP ve výši 2,13 až 3,59 milionu korun. A to díky vysokému multiplikačnímu faktoru stavebnictví budov a také tzv. finanční páce – tedy podílu soukromého kapitálu, který se nabalí na každou korunu státní investice. Státu se navíc samotná investice téměř celá vrátí už během jednoho roku. Jeho příjmy z jednoho milionu investovaného v dobře nastaveném programu činí 0,97 až 1,21 milionu korun na daních z příjmu stavebních firem a jejich pracovníků, ze sociálního a zdravotního pojištění zaměstnaných lidí a na nevyplacených sociálních dávkách, které by jinak bylo nutné vyplatit všem, kteří by bez tohoto programu neměli práci. Zákon nyní musí schválit senátoři a prezident. Karel Sedláček
