Česká přenosová soustava je poměrně kvalitní a patří k nejlepším v Evropě. V současné době však musí reagovat na změny v energetice, kvůli kterým je potřeba soustavu dále rozvíjet a modernizovat. V posledních desetiletích výrazně vzrostlo množství přenášené elektřiny, jak vlivem růstu spotřeby, tak i vlivem narůstajícího mezinárodního obchodu s elektrickou energií. Nástupem obnovitelných zdrojů energie došlo ke změně energetického mixu. Mění se celková konfigurace elektrizační soustavy. Aby byla síť pořád stabilní a elektřina byla do domácností i firem stále spolehlivě dodávána, realizuje společnost ČEPS rozsáhlý investiční plán. Ten počítá s každoročními investicemi ve výši 4,5 miliardy korun až do roku 2023. Při modernizaci a rozvoji přenosové soustavy ČEPS zdvojuje a posiluje vedení v současných koridorech. U nových linek pak staví nadzemní vedení, která jsou optimální volbou. VARIANTA PODZEMNÍCH KABELŮ Vedení zvláště vysokého napětí (zvn) v kabelech uložených pod zemským povrchem je zatím i ve světě ojedinělé. Výjimečně se toto řešení používá v případech, kdy stavba nadzemního vedení je vyloučena z technických či prostorových důvodů – typickými příklady jsou propojovací (okružní) vedení zvn v husté městské zástavbě. Přitom celková délka jednotlivých úseků těchto kabelových vedení, vesměs uložených ve speciálních kolektorech, nepřekračuje jednotky kilometrů. Pokud by mělo být tohoto způsobu využito i jinde v ČR, zachování současných přenosových schopností páteřní sítě 400 kV by si vynutilo paralelní uložení kabelů. V trase každého vedení by tak bylo nutné umístit 6 jednofázových kabelů, pro dvojité vedení 12 kabelů, z bezpečnostních a provozních důvodů vzájemně oddělených. To znamená udržovat celkovou šíři kabelové trasy „jednoduchého vedení“ zhruba 10 m, s ochranným pásmem 3 metry od každého krajního kabelu. Zároveň je Energetickým zákonem zakázáno zpětné vysazování trvalých porostů v trase a ochranných pásmech podzemního vedení. POHYB STROJŮ V TRASE KABELŮ Pro výstavbu i následnou údržbu je nutná trvalá komunikace (prostor pro pohyb stavebních strojů) podél každého kabelového vedení v celé trase. S ohledem na stavební řešení výkopu (sklon stěn) pro uložení kabelů a umístění obslužných komunikací je celková šířka potřebného prostoru pro dvojité kabelové vedení 400 kV do 40 m. Dále je nutné počítat v celé trase s dalším prostorem o šířce cca 10 m na každou stranu pro opakované ukládání zeminy z výkopů. K místu uložení by se kabely přivážely navinuté na bubnu o průměru 6 metrů a hmotnosti přes 20 tun včetně kabelu. Na půl kilometru trasy by bylo zapotřebí 12 takových bubnů. To by znamenalo výstavbu speciální technologické komunikace, která by navíc kvůli údržbě, opravám, obnově a zajištění bezpečnosti kabelů musela být zachována i po dokončení stavby. BETONOVÉ OBJEKTY A STANICE Dále by musely být řešeny manipulační a skladové plochy. Jednotlivé díly kabelů (cca po 600 m trasy) se spojují kabelovými spojkami, které vyžadují kontrolu a měření. Proto by se musely v těchto místech budovat betonové objekty, zapuštěné z větší části pod zem, o rozměrech přibližně 6 × 6 × 2 m pro jedno kabelové vedení, které musí zajistit bezpečné požární oddělení jednotlivých kabelových spojek v případě poruchy. Ve srovnání s nadzemním vedením má kabelové vedení zásadní nevýhodu spočívající ve značně vyšší kapacitní reaktanci, která podstatným způsobem snižuje přenosové schopnosti kabelu. Proto by pro realizaci kabelových vedení bylo nutné na obou koncích doplnit kompenzační zařízení. Pod pojmem kompenzační zařízení se rozumí uzavřený areál pro rozvodné zařízení zvn, vlastní kompenzátory (kompenzační tlumivky o jednotkovém výkonu minimálně 100 MVAr) a budovy pro systémy řízení, chránění a vlastní spotřebu stanice, a s přístupovou komunikací pro přepravu těžkých a nadrozměrných nákladů či zařízení. DRAHÉ A KOMPLIKOVANÉ ŘEŠENÍ Vlastní výkop pro každou kabelovou trasu představuje vytěžení přibližně 13 500 m3 zeminy (nebo i skály, podle změny podloží v trase kabelu) na každý kilometr trasy. A s ohledem na problém s odvodem ztrátového tepla kabelu (asi 200 W na každý metr trasy) by bylo nutné cca 25 % tohoto objemu odvézt na skládky a nahradit speciálním materiálem na zásyp. Velkým problémem je i otázka viditelného vymezení ochranného pásma kabelového vedení v terénu, včetně zajištění jeho bezpečných přejezdů, např. pro běžně používané stroje a mechanismy v zemědělství a lesnictví. U podzemního vedení je velmi obtížné řešení poruch při provozu (vyhledání místa poruchy, oprava poškozené části kabelového vedení). Doba zásahu do opětného uvedení kabelového vedení do provozu se pohybuje nikoliv v řádu hodin až dní (jako u vzdušného vedení), ale týdnů až měsíců. Stavební a montážní rozsah prací pro opravu a pro výměnu kabelů v trase je srovnatelný s rozsahem prací pro výstavbu. To jsou jen některé nejzávažnější problémy, s nimiž by se výstavba a provoz podzemního kabelového vedení musely vyrovnávat. Těmi dalšími jsou křížení kabelové trasy se silnicemi a železnicemi, překonávání vodních toků, kotvení kabelového vedení ve svahu (v příčném i podélném spádu) aj. Je zřejmé, že i řešení kabelovým vedením by trvale poškodilo krajinu, a to mnohem závažnějším způsobem, než vedení nadzemní. Přitom průměrné náklady na výstavbu kabelového vedení jsou ve srovnání s náklady na výstavbu venkovního nadzemního vedení zhruba 10 až 20 krát vyšší (v závislosti na terénu a překonávání překážek v konkrétní trase).
