Jaký bude rok 2018? Křišťálovou redakční kouli jsme někam založili, ale z hlediska energetiky si přesto troufáme jedno tvrdit spolehlivě: bude zajímavý. Dnes je těžko popiratelné, že celý obor zažívá změny a otřesy, které se daly dopředu těžko odhadnout. Není to samozřejmě pouze k lepšímu, rozhodně je to ovšem minimálně zajímavější. Příliš mnoho změn nepochybně škodí, ale zároveň nemůžeme přehlédnout, že současná „energetická revoluce“ (byť to je asi přehnaný výraz) s sebou přináší celou řadu novot, které mají velmi slibný potenciál. Jistě, bude trvat nějakou dobu, než dozrají, a váš autor skromně a s vědomím vlastní omylnosti pochybuje o tom, že bateriová úložiště budou za deset let na „každém rohu“. Je velmi dobře možné, že podoba energetiky ve vyspělých zemích bude mnohem podobnější té dnešní, než by si „revolucionáři“ přáli. Příští roky – a tedy i ten nastávající – nepochybně nebudou patřit jen fotovoltaice či větru, ale také jádru a uhlí. V USA na samém začátku roku federální energetická regulační komise otevřela zřejmě cestu významnému nástupu fotovoltaiky. Zamítla totiž ministerský návrh na kompenzační poplatky pro elektrárny, které dokážou garantovat dodávky na 90 dní provozu (tj. ty, které mohou uskladnit palivo na 90 dní). Velmi zjednodušeně řečeno šlo o dotaci především pro uhelné a jaderné zdroje. Ovšem komisaři opatření na zasedání zkraje ledna 2018 neschválili, a především uhelné zdroje tak v USA budou i nadále z trhu rychle mizet. Do značné míry díky zemnímu plynu – ale v pouštních a slunných oblastech USA možná také na úkor stále levnější fotovoltaiky, která je i díky daňovému zvýhodnění v některých částech USA už dnes nejekonomičtějším zdrojem pro vykrytí denních špiček. Zatímco Trumpem jmenovaní úředníci de facto uhlazují (pokud se ještě situace nezmění) cestu solárním velkoparkům, Německo se vzdává svých klimatických cílů a posouvá jejich plnění tam, kde je jejich plnění nejsnadnější: do budoucnosti. Německo podle všeho konečně realisticky uzná, že se mu nepodaří v roce 2020 snížit emise CO2 o 40 % proti úrovni z roku 1990. Ovšem nezmění se plán na snížení těchto emisí o 55 % v roce 2030, o jehož reálnosti také máme pochybnosti. Bez uhlí by se dnes kola německého průmyslu nemohla točit s tak záviděníhodnou rychlostí. Energetika prožívá zajímavou dobu plnou zajímavých příběhů. A nemyslete hned přitom na známou čínskou kletbu. Přicházejí nové příležitosti i problémy, o kterých je radost přemýšlet, na kterých bude radost pracovat – a o kterých bude potěšením psát. Těšíme se, snad i s našimi čtenáři, na zajímavý rok 2018.
