Otazník nad univerzitami

Evropské univerzity byly po staletí hybatelem kultury našeho kontinentu. V uplynulých 20 letech se však začaly množit pokusy o oslabení jejich akademické svobody a autonomie, a také o omezování jejich financování z veřejných zdrojů. Východiskem těchto snah je vliv neoliberální ideologie, která považuje za veřejný zájem pouze vzdělání obyvatelstva na úrovni trivia. To je znalost čtení, psaní a základních početních úkonů. Střední a vyšší vzdělání je pro libertaniány záležitost individuální volby a vlastních nebo rodinných investic. Přitom mylně předpokládají, že studium na soukromých školách je kvalitnější než na školách financovaných z veřejných rozpočtů. Školství v kritickém stavu To vyvolalo přemnožení soukromých středních a vysokých škol. S množstvím studentů však klesá kvalita výuky. Kvůli inkasu školného jsou přijímáni i posluchači, kteří nemají mentální předpoklady k řádnému absolvování studia. Třetina absolventů amerických středních škol odchází do praxe pologramotná. Skandální případy jsou vydávání maturitních vysvědčení na některých našich soukromých středních školách a poměry na právnické fakultě Západočeské university v Plzni naznačují, že reforma přivedla náš systém školství do kritického stavu. S obdobnými problémy se setkávají i ostatní státy v Evropě. I tam dochází ke změnám a sílí tendence snižovat veřejné výdaje na školství. Ve Francii a v Řecku vyvolaly tyto snahy nedávno velmi ostré protesty široké veřejnosti. Akademické společenství si uvědomilo nebezpečí dalšího vývoje v tomto směru a začalo se nekvalifikovaným, politicky motivovaným zásahům do systému školství bránit. Aby bylo možné oddělit polovzdělance od řádných držitelů titulů, vyšla v roce 1999 vydaná Bologneská deklarace, která iniciovala proces harmonizace hodnocení a uznávání akademických titulů v Evropské unii. Program Erasmus dal impulz k přeshraniční mobilitě studujících. Univerzity jsou významnou kapacitou ve výzkumu. V jejich laboratořích probíhá přes 80 % základního výzkumu a jsou centry kritického myšlení. Proto tvoří významnou skupinu účastníků rámcových programů (RP) vědeckotechnického rozvoje EU. Pro univerzity je spolupráce na projektech RP jednak vítaným zdrojem finančních prostředků, jednak vynikající příležitostí k výměně poznatků a získávání zkušeností i navazování mezinárodních kontaktů. V tomto směru jsou také hlavním hráčem v programu Marie Curie zaměřeném na mobilitu mladých vědců. Program umožnil již desítkám tisíc absolventů vysokých škol absolvovat doktorandskou a postdoktorandskou praxi na renomovaných universitách a institucích celé Evropy. Znalostní ekonomika Od roku 2000 je souběžně s organizováním Evropského výzkumného prostoru (ERA), jenž má být základním kamenem Lisabonské strategie převodu evropské ekonomiky na znalostní ekonomiku, hledán způsob reformy univerzit při zachování tří základních funkcí, a to vysokoškolské výuky, výzkumu a spolupůsobení při inovacích. V roce 2006 bylo definováno zaměření reformy na diverzifikaci učebních programů, posilování výjimečnosti tam, kde existuje, povzbuzování mobility studentů, personálu a vědců, a také posilování vazeb na průmysl a společnost. Realizace v praxi se projevila narušením tradičního vertikálního uspořádáním akademického vzdělávání. Diverzifikace se totiž chápe jako nadměrná specializace. (V Americe se na univerzitě učí i pletení košů – končí vysokoškolským diplomem.) Jaká je vlastně univerzita? V uplynulých 20 letech se prosazoval politický názor, že hlavní rolí univerzit (a akademiků všeobecně) je podpora inovací. Paul David a Stan Metsalfe, experti ve výzkumné skupině „vědění pro růst“ zdůrazňují, že politici a univerzitní úředníci by si neměli plést výzkum a vynálezy s inovacemi. Univerzitní výzkum může být, a obvykle je, důležitým zdrojem inovací, ale je otázkou, zda rolí univerzit má být vytváření startovacích nebo spin-of firem či vedení patentového portfolia. Tento model je importem z USA, kde je v současné době velmi vážně zpochybňován. Možná, že to někdy pochopí i členové naší rady pro výzkum, vývoj a inovace, kteří zatím jednají podle hesla „Amerika náš vzor“. Snižují finanční prostředky pro základní výzkum v Akademii věd ČR protože bezprostředně inovacím nic nepřináší a přesouvají je ve prospěch aplikovaného výzkumu. To sice může zlepšit situaci fakult technických věd, ale jen v případě, že pro ně něco zbyde po dotaci aplikovaného výzkumu prováděného přímo v průmyslu. Podle názoru jmenovaných expertů univerzity nemohou přejímat roli podnikatelů. To je falešná cesta, která narušuje základní poslání universit rozšiřovat sféru poznání a otevřené výměny informací s podnikatelským světem.