„Neexistuje žádná národní věda, tak jako neexistuje národní násobilka.“ (Anton Pavlovič Čechov) Na přelomu 16. a 17. století nastala v Evropě historická éra, která se nazývá vědeckou revolucí. Učenci postupně odmítali pouze diskutovat o myšlenkách starověkých řeckých filozofů a církevních autorit. Jakoby se uvolnila pomyslná lavina, propukla objevitelská a vynálezecká smršť, nastal nevídaný rozvoj přístrojové a měřicí techniky, došlo k posunu v lidském myšlení. Jako hlavní věda se ustanovila matematika. V dějinách matematiky se často vyskytují případy, kdy jednu věc objevilo několik lidí nezávisle na sobě téměř zároveň. Zřejmě proto, že pro ně dozrál čas a lidstvo v dané době nahromadilo dostatečnou sumu znalostí. Patří sem také epochální objev logaritmů (matematické funkce, která je inverzní k funkci exponenciální), časově spadající do úzkého rozmezí let 1614 až 1620 a spojený se třemi jmény matematiků: John Napier, Joost Bürgi a Henry Briggs. Byl vyvolán potřebami tehdejší společnosti: byla to doba dálkové mořeplavby, velkých zeměpisných objevů, rozvoje zeměměřictví, přírodních věd, techniky a řemesel, obchodu, stavby lodí. Roku 1614 uveřejnil skotský matematik, fyzik, astronom a astrolog John Napier, Laird of Merchiston (1550 až 1617), proslulé pojednání nazvané Mirifici logarthmorum canonis descriptio (Popsání podivuhodného zákona logaritmů). Obsahovala teorii přirozených logaritmů (logaritmus naturalis, ln x) a jejich tabulky, které měly usnadnit především astronavigaci. Prvním významným astronomem, který s logaritmy pracoval, byl Johannes Kepler. Napierova rozprava se mu dostala do rukou při jeho dvouměsíční návštěvě Prahy u císaře Matyáše začátkem roku 1617. Od roku 1600 žil v Praze švýcarský matematik, astronom, dvorní hodinář a mechanik u císaře Rudolfa II. Joost Bürgi. Ještě předtím pracoval jako jemný mechanik a hodinář u lankraběte Viléma IV. v Kasselu. V roce 1592 odjel do Prahy a přivezl císaři Rudolfu II. stříbrný hvězdný glóbus (vlastnoručně vyrobené astronomické hodiny s pohyblivými planetami). Zhotovil řadu dokonalých a složitých astronomických a matematických přístrojů (mimo jiné kyvadlové hodiny) a pro usnadnění práce s nimi sobě a svým kolegům (zejména Keplerovi, se kterým po několik let společně pracoval) sestavil pro usnadnění matematických výpočtů osmi a vícemístné početní tabulky hodnot goniometrických funkcí. Snažil se jejich používáním nahradit násobení a dělení sčítáním a odčítáním a podobně umocňování a odmocňování násobením a dělením. Ačkoliv v nich pojem „logaritmus“ nepoužíval, byly to podle současných hledisek tabulky logaritmické. Práci dokončil po 8 letech v roce 1611, ale díky svému podivínství se v historii matematiky připravil o prvenství, protože svoji knihu pod názvem Arithmetische und geometrische Progress Tabullen (Pokrokové aritmetické a geometrické tabulky) uveřejnil v Praze až v roce 1620 – tudíž o 6 let později než Napier. Kepler, který byl jeho osobním přítelem, dosvědčuje, že Bürgi měl tabulky hotovy mnohem dřív. Svědčí o tom jeho poznámka v Rudolfinských tabulkách z roku 1627: „Bürgi, člověk váhavec a strážce svých tajemství opustil plod při porodu a nevychoval jej k veřejnému užitku... jeho tabulky vznikly mnoho let před Napierovým vydáním. Nejužívanějším typem jsou logaritmy dekadické (desítkové) se základem rovným deseti, které zavedl kolem roku 1620 Napierův vrstevník a přítel Henry Briggs (zřejmě 1556 až 1630), profesor geometrie na nově založené Gresham College v Londýně a později v Oxfordu. V tomto systému je logaritmus určitého čísla exponent, jímž se umocní základ 10, aby výsledkem bylo právě toto číslo. Například log základu 10 pro číslo 100 je 2. Briggs se s Napierem znal; poprvé se setkali v roce 1615 a pak ještě o rok později. V roce 1617 chtěl Briggs Napiera znovu navštívit ke společné práci, ale ten na jaře tohoto roku zemřel. Proto již sám vydal v roce 1618 dílo s názvem Logarithmorum chilias prima, stručně shrnující jeho úvahy o logaritmech. Roku 1624 publikoval svou práci Arithmetica Logarithmica, která obsahuje logaritmy třiceti tisíc čísel. Staly se vynikající pracovní pomůckou, kterou používali vědci a inženýři asi 250 let, vlastně až do vynálezu kapesní kalkulačky v 70. letech minulého století. A konečně, kdo ze čtenářů navštěvoval gymnázium nebo jinou střední školu před 50 a více lety, určitě si pamatuje z hodin více nebo méně oblíbené matematiky na často již ošumělé – protože předávané či prodávané mezi jednotlivými ročníky – příručky Valouchovy tabulky logaritmické, Tabulky logarithmické či Sedmimístné logaritmy čísel od 1 do 120 000, sestavené a mnohokrát v různých úpravách opakovaně vydávané dílo středoškolského profesora matematiky a fyziky PhDr. Miloslava Valoucha (1878 až 1962). Ve spojení s fyzikálními a jinými tabulkami se používají dodnes. Bohumil Tesařík
