O závod k Severnímu pólu

V průběhu několika let vyprší lhůta nároků na využívání mořského dna. Státy sousedící s Arktidou vysílají do věčného ledu svá výzkumná plavidla v naději na nerostná bohatství. Vyhlídka na naleziště vzácných surovin láká. Země sousedící s Arktidou využívají krátké období ke sběru dat z půdy Ledového moře, které nabízí arktické léto. Prokazatelnými údaji hodlají podpořit své nároky na části mořského dna. Pohání je především vyhlídky na nález nerostného bohatství – a čas kvapí. Pouze několik let jim zbývá na vědecké zdůvodnění svých zjištění před odborným grémiem Spojených národů. Pokles polárního ledu v Arktidě vzbuzuje nové naděje v USA, Kanadě, Rusku, Norsku a také v Grónsku. Průzkumná plavidla a ledoborce brázdily do poloviny září Arktické moře a zkoumaly geologickou strukturu mořského dna. Od výsledků nyní záleží, zda a který stát může vznést nárok na jeho využívání. „Naše data plánujeme zveřejnit koncem roku 2013,“ sděluje Jakob Verhoef z Gelogical Survey of Canada příslušnému ministerstvu pro nerostná bohatství. Verhoef řídí vědecký program, který má prokázat jak daleko proniká kontinentální šelf do Ledového moře. Na tom pracují všechny země sousedící s tímto teritoriem. Vzrůstající chtivo st Kanada a USA startovaly se svými ledoborci „Louis St. Laureát“ a „Healy“ expedici do „kanadské pánve“ severně od Beaufortova moře. Obě plavidla podnikají svou třetí společnou výzkumnou cestu. „Kanada a USA při této expedici spolupracují při popisu pevninské paty,“ říká Brian Edwards, šéf vědeckého týmu na Healy. Od konce července byla na cestě od severního sibiřského pobřeží do Ledového moře také ruská výzkumná loď „Fedorov“ v doprovodu jaderného ledoborce „Jamal“. Závod o Severní pól je především vědeckou záležitostí. Seismické průzkumy musí prokázat jak a do jaké míry je mořské dno „přirozeným prodloužením“ kontinentální hrany. Tak to vyžaduje Konvence námořního práva OSN. Pouze tímto způsobem může pobřežní země hospodářský využívat mořské dno přesahující zónu 200 námořních mil. Komplikovaná formule, ve které se zohledňuje, vzhledem k hloubce moře a vzdálenosti k pobřeží, jak daleko sahají výsostná práva. Přitom se nejedná o svrchovanost nad mořem, ale o to, zda stát může těžit na mořském dně ve vzdálenosti větší než 200 námořních mil (zhruba 360 km). Tento závod se netýká námořní dopravy, rybaření či stanovení hranic v moři. Většinou se spekuluje o zásobách plynu a ropy, které neobjeveny spočívají v Arktidě. US Geological Survey (USG) odhaduje, že 13 % neobjevených globálních zásob ropy se nachází právě zde a navíc také 30 % dosud nezjištěných zásob plynu. Většina výskytu se předpokládá v blízkosti pobřeží, kde jsou ostatně výsostná práva již vyjasněná. Přesto je vidina surovin lákavá. „Nevíme ještě, co v hlubinách Arktického oceánu leží,“ míní politolog Rob Hubert z univerzity v Calgary. Zkušenost však ukazuje, že něco – když se hledá – nakonec také nalezne. Kde probíhají hranice? Ledovým mořem probíhá Lomonosovův a Alfa hřeben ze Sibiře až po okraj Grónska a kanadského jezera Ellesmere. Verhoef je přesvědčen, že „tohle jsou prodloužení severoamerického kontinentu, jak jsou definována Konvencí námořního práva.“ Rusové naopak tvrdí, že pohoří jsou pokračováním jejich pevniny. Rusové, Dáni a Kanaďané, kteří mohou dosáhnout kontinentálním šelfem Severního pólu hodlají předložit své vlastní údaje za tři až čtyři roky. Ochránci přírody žádají naproti tomu zastavení závodů souvisejících s nerostným bohatstvím Polárního moře. Greenpeace míní, že od katastrofy v Mexickém zálivu moc dobře víme, co může těžba ropy způsobit. /eb/ Zdroj: Handelsblatt