Američtí vědci objevili nové materiály a proces, které by společně mohly zajistit výrobu ještě menších, rychlejších a cenově dostupnějších mikročipů, používaných v moderní elektronice, od mobilních telefonů až po automobily nebo letadla.
Mikročipy jsou ploché kusy křemíku (silicon wafer) s „natištěnými“ obvody, které vykonávají nespočet funkcí. Během jejich výroby se křemíkové destičky potahují materiálem citlivým na záření, čímž vzniká velmi tenká vrstva zvaná „rezist“, která po ozáření paprskem reaguje tak, že lze tímto procesem vytvářet miniaturní polovodivé struktury tvořící požadovaný mikročip. Jinými slovy lze paprskem do připraveného waferu vypálit struktury mikročipů. Problém je, že při výrobě extrémně malých mikročipů je nutné používat paprsky o vyšších energiích, které však hůře reagují s tradičními rezisty, což omezuje další miniaturizaci potřebnou mimo jiné ke zvyšováním výkonů a schopností čipů, snižovaní jejich spotřeby i miniaturizaci výsledných zařízení Michael Tsapatsis a jeho kolegové z americké Univerzity Johnse Hopkinse však dokázali vytvořit materiály a postupy, s jejichž pomocí lze vyrobit mikročipy tak malé, že nejsou pouhým okem viditelné. Tsapatsis s kolegy zjistili, že rezisty vyrobené z nového typu organokovových látek (imadizolů) reagují na záření B-EUV (beyond extreme ultraviolet radiation — tedy „za hranicemi extrémního ultrafialového záření“), které má přitom potenciál zmenšit detaily na mikročipech pod současných 10 nm. Kovy jako zinek absorbují záření B-EUV a vytvářejí elektrony spouštějící chemické přeměny nezbytné k vepsání obvodů mikročipu do organického materiálu založeného na imidazolu. Tsapatsisův tým nedávno dokázal potáhnout křemíkové destičky imidazolovým materiálem s nanometrovou přesností, která je pro další miniaturizaci klíčová. Jejich nová metoda chemické kapalné depozice (CLD, chemical liquid deposition) by se mohla stát základem dalšího vývoje extrémně malých mikročipů. „Hrou s těmito dvěma složkami [kovem a imidazolem — pozn. red.] lze změnit účinnost absorpce světla a chemii následujících reakcí. A to nám otevírá cestu k vytváření nových párů kov — organická látka,“ řekl Tsapatsis. „Vzrušující je, že pro tuto chemii lze použít nejméně 10 různých kovů a stovky organických látek.“ Vědci začali experimentovat s různými kombinacemi, aby vytvořili párování specificky pro záření B-EUV, které bude podle nich pravděpodobně použito ve výrobě v příštích 10 letech. „Pokročilé lasery potřebné pro tisk na miniaturní formáty již existují, ale svět potřeboval nové materiály a nové procesy, které umožnily je využít a které pomohly k dalšímu zmenšování mikročipů,“ dodal Tsapatsis. /sm/
