Vypadá to jako kámen, ale není to kámen. Co je to? Stejně
si můžete hrát u předmětů viditelně ze skla, mramoru,
kovu či dřeva. Váš zrak však šálí nové materiály.
Nástup umělých materiálů nezačal včera, ale od první
vlny expanze různých hmot se výrazně proměnila technologie
zpracování. Dnes jsou pro nás umělý kámen a kompozity,
které mají nevídané vlastnosti, přirozenou součástí příbytků.
ČÍM TO ZAČALO
Přelomem byl vynález Corianu. Značka DuPont představila
světu v 60. letech minulého století homogenní a masivní
hmotu, vyrobenou z přírodních materiálů (asi 75 %)
a polymethylmethakrylátu. Do Československa se začala
dovážet až v roce 1991.
Výroba směsi připomíná alchymistické laboratoře. Pryskyřice
v roli pojiva a prášek – plnivo – se smísí, vznikne polotovar,
který připomíná špagety. Ten se znovu rozemele, po přidání
dalších složek opět lisuje do „špaget“ a tak stále dokola, až
je finální poměr cca jedna třetina pojiva a dvě třetiny plniva.
Nakonec se vylisují trvanlivé, dlouhodobě stálé a tvrdé desky,
u nichž předchozí proces zaručuje homogennost materiálu
a další vynikající vlastnosti.
Corian můžete řezat zastudena, brousit, frézovat, lepit,
kombinovat se sklem, dřevem, kovy apod. Při teplotách kolem
160 °C se dá snadno ohýbat a tvarovat, je také v podstatě
stoprocentně opravitelný. Jeho hlavní složkou je Aluminium
Tri Hydrate – v podstatě hydroxid hlinitý, běžná přísada zubních
past.
Recyklace začíná podle výrobce již při zpracovacím procesu,
to, co odpadne, se vrací ihned zpět do výroby, využití je téměř
stoprocentní. Samozřejmě, že při řezání a dalších úkonech
v průběhu úpravy vznikají jemňoučké piliny a prach, tento odpad
však mohou dílny s příslušným osvědčením pálit.
Svoje vítězné tažení začínal Corian ve zdravotnictví, bezespárově
tvarovaná hladká sanita bez škvír byla pro udržení
dokonalé čistoty ideální. Následně expandoval do interiérů,
usadil se v kuchyních, koupelnách a pak už v celém bytě. Samozřejmostí
je široká barevná škála, jediným mínusem dost
vysoká pořizovací cena. Kdo se ale pro tuto investici rozhodne,
má vystaráno na celý život.
CELÁ ŘADA BRATŘÍČKŮ
Prestižní značky samozřejmě od té doby vyvinuly vlastní materiály
s téměř identickými vlastnostmi. Například u Hi-Macs (LG)
činí přírodní minerály 70 % + polymethymetakrylát a barviva, Villeroy&
Boch má Quaryl, je tu italský cristalplant atd.
Španělé jsou právem hrdí na Silestone, jehož základem je přírodní
kámen, podobně jako u Caesar Stone (letos předvedl kuchyni s povrchem
„bílé krokodýlí kůže“), který se skládá cca z 95 % z křemene,
5 % tvoří směs pryskyřic polymeru a barviva. Jsou odolné proti
škrábancům i skvrnám a od přírodního kamene jsou k nerozeznání.
V Miláně jsme viděli produkt Eco značky Cosentino, který vyvinuli
dva bratři, brazilští designéři Humberto a Fernando Campana.
Eco obsahuje 75 % recyklovaných materiálů včetně skla, porcelánu
či zrcadel, 25 % tvoří přírodní kámen a pryskyřice. Výsledkem je
materiál v 10 barvách různého vzhledu a textur. Vypadá jako kůže,
nebo se hodně leskne, především však respektuje udržitelný vývoj
a životní prostředí.
Kompozity, vlákno obklopené polymerovou strukturou, to je budoucnost.
Terence Woodgate a John Barnard vytvořili stůl z vrstvených
kompozitních uhlíkových vláken, tloušťka desky je pouhé
2 mm, tedy 5krát méně, než je u stolů obvyklé. Přesto je neobyčejně
pevný – na veletrhu to dokazoval závodní vůz Formule 1, který byl
na stole posazen… Na první pohled stůl vypadá jako kovový. Ale
oči už dneska na nové materiály nestačí.
