Na další, kdys chloubu českého
průmyslu, výrobu barevných obrazovek
v Rožnově pod Radhoštěm,
je vyhlášen konkurz. Od roku 1948
se zde vyráběly elektronky, od roku
1953 pak TV obrazovky. V tehdejší
době nebylo mnoho zemí, kde
zvládli výrobu obrazovek. Ostatně
Rožnov, krásné městečko pod Beskydami,
se stalo velmi brzy synonymem
elektrotechnického průmyslu,
jenž přinesl do vsetínského okresu
práci a odborníky.
Můžete se vysmívat marné snaze
komunistického bloku dohnat ve
výrobě mikroprocesorů západ, ale
musíme mít v úctě lidi, kteří se naučili
totéž co nejlepší továrny v zahraničí
a jen stupidita režimu jim bránila
podílet se na světovém vývoji tohoto
oboru. Konec prvního dějství.
Pak přišla nová doba, k níž zvláště
technická inteligence vzhlížela
s nadějí, aby byla vzápětí krutě
potrestána za svoji naivitu. Kdo
někdy prošel jen část provozů superčisté
výroby v rožnovském areálu,
kde byly investovány miliardy do
strojů a výchovy mladých lidí, nikdy
nepochopí jak mohl někdo jen prostě
říci: to není k ničemu. Hledejte si
práci jinde.
Ano, někteří si ji našli, jiní dokonce
sami našli investory pro joint venture,
aby zachránili, co se dalo. Jenže
tehdy byla doba rozmáchlých gest
budování kapitalismu, kdy nezáleželo
na jedinci, znalostech, tradici,
hodnotě strojů, budov, záleželo jen
na rychlé privatizaci do nejbližších
voleb. Pro Rožnov to byla katastrofa,
a jen ten nejdrzejší
politik si může k takové
destrukci dnes zatleskat.
Konec druhého jednání.
Dnes se hraje o budoucnost
TCT Rožnov pod Radhoštěm.
Možná, že by samotný TCT
vypadal jinak, kdyby neprošel
peklem nepromyšlené
privatizace, možná také ne.
Představa autorů kupónovky
byla: "však oni si ti odborníci
práci najdou." Někteří
našli, většina ne. Stačí se
podívat na seznam oborů,
které tento nápor geniálních
myšlenek autorů privatizace
nepřežili. Zcela paradoxně
je kauza TCT spojena s další
etapou českého průmyslu,
s kontraprivatizací, se zahraničními
investory. Politické
divadlo se mění ve frašku.
Konec jednání třetího, při
čtvrtém bude konec. Kabáty
máte v šatně. JAN BALTUS
