Napodobeniny už vtrhly i do stavebních materiálů. Postihlo to zejména kompozitní materiály, které jsou „křížencem“ dřeva a plastu. U nás se používají nejčastěji k vybudování teras nebo jako obložení bazénů. Množství nekvalitních napodobenin za výhodné ceny, které se vyrábějí především v Číně, na Ukrajině nebo v Polsku, mohou majiteli velmi brzy zkazit radost z nové terasy. Každý prodejce kompozitních systémů sice upozorňuje na vlastnosti materiálu, jako jsou odolnost proti vodě, ohni, nárazu, hygienická nezávadnost, ekologičnost, ale i mechanické vlastnosti, pružnost, roztažnost, nehořlavost a podobně. Jenže málokterý je schopen tato tvrzení doložit skutečnými argumenty, výsledky testů, certifikáty nebo hygienickými atesty. „Nebojte se zeptat prodejce, jak byla dotyčná vlastnost testována, jak lze deklarované vlastnosti prokázat. Seriózní výrobci vám jsou schopni vše doložit certifikáty nebo aspoň hodnotovými tabulkami,“ radí Ondřej Fridrich ze společnosti Inoutic, která vyrábí kompozitní certifikovaný materiál Twinson. Jeden ze základních parametrů je poměr dřevěné moučky, jemných pilin či celulózové kaše (ta se může získávat například z rýžových nebo jiných slupek), které se smíchají s polymerizovaným plastem. Vhodný poměr dřeva a plastu představuje v kvalitních kompozitních materiálech 50 % dřeva a 50 % plastu. Materiál s nižším poměrem dřeva mívá nepřirozený plastový vzhled a působí tak levným dojmem. Především však může poměrně snadno prasknout. Důvod? Levnější a méně kvalitní materiály mívají totiž výrazně větší tepelnou roztažnost i nasákavost vody. V případě, že jsou instalovány na terasy či jako obklad bazénu a systém nemá dobře vyřešenou dilataci, desky se působením vlhkosti nebo tepla začnou kroutit, vyskakovat ze spojek, ba dokonce praskat. ZBYTEČNÉ PROBLÉMY Kvalitnější kompozitní materiály se vyrábějí ze směsí polyvinylchloridu (PVC), který je odolnější a nabízí větší výběr barevných možností než jiné polymery, například lineární polyetylen (PE-HD), polypropylen (PP), případně polymer kyseliny mléčné (PLA), které jsou podstatně měkčí. Proto se výsledný materiál drolí, je méně pevný a odolný proti nárazu či poškrábání. Plastová složka totiž chrání lamely z kompozitu před vlivem působení vody, vysokou provozní zátěží, ale také před vznikem plísní. Důležitým faktorem, který ovlivňuje životnost terasy, je i její montážní systém. „Terasa působí jako kompaktní celek pouze tehdy, pokud se kvalitní materiál namontuje na kvalitní instalační systém, který pamatuje i na řešení detailů,“ upozorňuje Ondřej Fridrich. Z praktického hlediska bývá výhodná instalace systémem pero-drážka, který brání propadnutí drobným předmětům. „Nezapomeňte se zeptat, jak lze vyměnit prasklou lamelu. Pokud budete muset kvůli jedné desce rozebrat půl terasy, radost mít nebudete,“ poukazuje na další problém Ondřej Fridrich. Důležitý je také výběr podkladových profilů. Ne každý je vhodný pro umístění na jakékoliv ploše. Hliníkové podkladové profily jsou sice o něco dražší než běžné profily z plastu, mají však lepší nosnost. Lze je proto instalovat s rozpětím až 60 cm. Nejméně vhodné pro konstrukci terasy z kompozitních materiálů jsou dřevěné podkladové profily. Bez dostatečné impregnace a časově náročné údržby se na nich projeví neduhy dřeva, budou trouchnivět, deformovat se a podobně. Bez průběžné péče je možné, že se dřevěný podkladový profil musí vyměnit již po pár letech.
