Prvním impulsem, který vede obyvatele bytových domů k úvahám o odpojení od soustav zásobování teplem, je mylná představa o rostoucím podílu nákladů na vytápění v rodinném rozpočtu, neznalost základních ekonomických pravidel při tvorbě ceny tepla a zavádějící nabídky dodavatelů alternativních způsobů vytápění.
Podíváme-li se do ročenek Českého statistického úřadu, zjistíme, že v posledním desetiletí 20. století pravidelně rostl podíl výdajů na bydlení v rodinných rozpočtech. Podíl nákladů na bydlení a energie se však od roku 2002 drží kolem hranice 21 %, což je stále pod hranicí evropského průměru. Cena tepla sice pravidelně stoupá, ale zdražují se i ostatní služby a výrobky a úměrně tomu se zvyšují i platy. Náklady na vytápění se však snižují, a to zejména, díky úsporám.
Podíl nákladů na vytápění klesá
Ještě před 20 lety byla průměrná roční spotřeba tepla na vytápění a ohřev vody 60 GJ na byt. Změnou chování a zavedením regulační techniky klesla do roku 2003 spotřeba tepla na roční průměr 45 GJ. Výměna oken a komplexní zateplení obytných budov přispělo v minulých deseti letech k dalšímu skokovému poklesu spotřeby tepla, která se dnes pohybuje průměrně kolem 30 GJ na byt. Za posledních 20 let tak díky úsporám podíl nákladů na vytápění, jako u jediné položky v nákladech na bydlení, klesl. Zatímco v roce 1993 vydala domácnost na roční vytápění a teplou vodu 3,5 mediánu (středního měsíčního platu), letos to budou už jen tři platy.
Pochybná porovnání prodejců
Při předběžné kalkulaci ceny tepla prodejci plynových kotlů a tepelných čerpadel, která nejčastěji nahrazují soustavy zásobování teplem, často započítávají pouze cenu paliva, v některých případech dokonce nezatíženou ani daní z přidané hodnoty. Pak se nelze divit odběratelům, že se při nabízené ceně 400, 300, nebo dokonce jen 200 Kč/GJ chtějí odpojit od tepláren, které jim dodávají teplo za průměrnou cenu 585 Kč/GJ. O tom, co tvoří podstatnou část ceny tepla, se totiž často v nabídkách alternativních zdrojů vůbec nemluví a ostatní náklady se schovávají do jiných plateb domácností, například do fondu oprav a podobně. Máme na mysli zejména investiční a provozní náklady. Do investice patří nejenom nákup kotle či tepelného čerpadla, ale i další technologie související s výrobou tepla. Ani provoz nového zdroje ale není zadarmo. Tak jako s koupí automobilu není všem výdajům konec, tak i nová kotelna znamená výdaje na údržbu, revize a obsluhu. Dalším nezanedbatelným nákladem je spotřeba elektřiny pro provoz kotelny a předepsané odborné kontroly zařízení.
Kouzla s čísly a laboratorními výsledky
Největším nákladem je samotné palivo. V případě kondenzačních kotlů na zemní plyn je třeba si dát pozor na oblíbený trik s účinností. Zatímco dodavatel plynu udává na faktuře spalné teplo, účinnost se počítá z výhřevnosti paliva, která je zhruba o desetinu nižší, takže kondenzační plynové kotle se prodávají jako perpetuum mobile a mají účinnost přeměny energie vyšší než 100 %. Ale i tak vysoké účinnosti dosahují jen v části topné sezóny, průměrná účinnost je pochopitelně nižší. Plynový kotel má navíc nezanedbatelnou spotřebu elektřiny, kterou je nutno také zaplatit, přestože se mnohdy tyto náklady „ztrácí“ v platbách za osvětlení společných prostor a dalších spotřebách elektřiny v domě. Podobné zavádějící informace dostanou odběratelé i v případě tepelného čerpadla. Tentokrát jde o topný faktor. Ten pro zjednodušení udává, kolik kWh tepla dokáže zařízení vyrobit z 1 kWh elektřiny. Topný faktor se u nejčastěji nabízených tepelných čerpadel pohybuje kolem 3. Opomíná se však dodat, že elektřinu spotřebovává v tepelném čerpadle nejen kompresor k výrobě tepla, ale i další zařízení – motory ventilátorů, řídicí elektronika, oběhová čerpadla, odtávání výparníků atd. – to je další nemalá spotřeba elektřiny navíc. Topný faktor se navíc standardně určuje při vyšších venkovních teplotách a při teplotě topné vody 35 °C. V tepelných rozvodech většiny bytových domů jsou zpravidla teploty topné vody 55 °C a vyšší a v zimě mrzne. V mrazech pak tepelné čerpadlo funguje spíše jako klasický přímotop. V řadě případu jsou instalovány dokonce takzvané bivalentní zdroje, tedy tepelné čerpadlo v kombinaci s elektrickým přímotopem. Průměrný sezónní topný faktor domovní topné soustavy vzduch voda s tepelnými čerpadly se pak pohybuje kolem 2. To má pochopitelně dost zásadní dopad, protože oproti zavádějícím informacím některých prodejců to znamená zvýšení ročních nákladů na elektřinu o 50 %! Až po sečtení všech uvedených nákladů je možné seriózně porovnat cenu tepla z domovní plynové kotelny či tepelného čerpadla s dodávkami tepla ze soustavy zásobování teplem, které již mají v ceně zakalkulovány veškeré náklady. Jak dokládá tabulka kalkulace konečných cen tepla z alternativních zdrojů, je teplo z nich při započtení všech výše uvedených nákladů spojených s výrobou a rozvodem tepla většinou dražší, než konečná cena tepla ze soustav zásobování teplem z tepláren. Vedle finanční kalkulace je také třeba uvážit skutečnost, že teplo z teplárny proudí do domácností „samo“, pouhým otočením ventilu na radiátoru nebo kohoutku na vodovodní baterii. Když se něco porouchá, stačí zavolat na příslušný dispečink a dodavatel už se postará o nápravu. Tento komfort je velmi cenný, a jak už to bývá, odběratel ho docení až ve chvíli, kdy ho ztratí…