Manipulovat s nanočásticemi není snadné, právě kvůli jejich extrémně malé velikosti. Vyžaduje to důmyslné nástroje. Výzkumníci švýcarské Spolkové vysoké technické školy v Curychu proto nedávno vyvinuli systém s nepatrnými záklopkami, který dovoluje manipulovat s jednotlivými nanočásticemi v kapalině. Díky těmto nanozáklopkám je možné nanočástice oddělovat a třídit. Fungují na rozmanité nanočástice od kovových a polovodičových nanočástic až po částice virů, buněčné váčky liposomy nebo větší biomolekuly, jako jsou protilátky. Nanozáklopky pracují jinak než klasické kohoutky, které se používají k otevření či zavření vodovodu. Mechanické záklopky sice mohou být miniaturizovány, ale má to svoje hranice. Aby mohly nanozáklopky pracovat v nesmírně úzkých kanálcích, kterými proudí nanočástice, tak je nanotechnologové ovládají elektrickými silami. Dimos Poulikakos a jeho tým vytvořili kanálky o průměru 300 až 500 nm, které vyleptali do křemíkového čipu. Pak do těchto kanálků umístili nanozáklopky pomocí nanolitografie, které vlastně představují zúžení kanálku, a přidali k nim vždy po dvou elektrodách. V klidovém stavu je nanozáklopka „zavřená“ a nanočástice v čisté vodě nemohou zúžením kanálku projít. Pokud dojde k aktivaci elektrod, tak se změní elektrické pole v místě nanozáklopky, dotyčná nanozáklopka se „otevře“ a nanočástice projde skrz. Nanočástice ve slaném roztoku se chovají odlišně. V klidovém stavu mohou nanozáklopkou procházet, takže je vlastně „otevřená“. Šikovnou manipulací s elektrodami je možné jejich průchod zastavit, takže nanozáklopka je v takové chvíli „zavřená“. Biologické částice nepatrných velikostí, jako jsou viry, liposomy nebo protilátky, se obvykle nacházejí ve slaných roztocích, ať už v těle, nebo v laboratoři. Nanozáklopky pro manipulaci s různými nanočásticemi by se mohly uplatnit v rozmanitých aplikacích s laboratořemi na čipu. Takové technologie dnes frčí v materiálových vědách i v nanotechnologiích.
