Sendvič nás potěší, když je čas na svačinu. A vědci americké Riceho univerzity zase vytvořili nanosendvič, který je molekulární delikatesou pro materiálové vědce. Recept je jednoduchý: vezměte dva plátky tradičního grafenu o tloušťce jediného atomu uhlíku a mezi ně vložte nanoplátky oxidu manganičitého. Výsledkem pak je superpevný vodivý materiál, který má vylepšené optoelektronické vlastnosti. Rouzbeh Shahsavari a jeho kolegové si tento nanosendvič důkladně prověřili na počítačových simulacích a zjistili, že by byl vhodný k vývoji citlivých molekulárních senzorů, pokročilých katalyzátorů a také nových postupů biologického zobrazování. Díky jejich výzkumu teď bude možné vytvářet rozmanité hybridní 2D i 3D materiály, v nichž budou umístěny vybrané molekuly, podobně jako dobroty v sendviči. Grafen sám o sobě nevykazuje charakteristiku takzvaného zakázaného pásu (band gap), která je vlastní polovodičům. Ale hybridní materiál nanosendviče už ano a vlastnosti zakázaného pásu je v takovém případě možné nastavit podle potřeby detailním složením a strukturou takového materiálu. Podobným způsobem lze nastavit i optické vlastnosti vytvořeného materiálu. Vločky oxidu manganičitého samy o sobě absorbují elektromagnetické záření jen v určitém rozmezí. Ale když je vrstva oxidu manganičitého v nanosendviči, tedy obklopená vrstvami grafenu, tak absorbuje širokou oblast záření. To je podle Shahsavariho důležitá vlastnost, kterou bude možné využít při vývoji senzorů. Badatelé věří, že jejich postup výroby hybr idních mater iálů v podobě nanosendvičů bude možné uplatnit i u jiných 2D materiálů, jako je například hexagonální nitrid bóru. Shahsavari připomíná, že neexistuje materiál, který by sám vyřešil veškeré technické problémy světa. Ale hybridní materiály, jako jsou nanosendviče, už nabízejí veliký potenciál pro rozmanité budoucí aplikace.
