Letošní vlajková investice společnosti TÜV SÜD Czech se týkala doplnění vybavení a rozšíření prostoru emisní laboratoře v Roztokách u Prahy. Luboš Trnka, ředitel sekce vlivu vozidel na prostředí v rámci divize Mobility, do jehož kompetence spadá i emisní laboratoř v Roztokách, mluví o výzvách projektu a o tom, jak bude vypadat mobilita v blízké budoucnosti.
Dokončení z minulého čísla Jaká vozidla můžete zkoušet ve vaší laboratoři? Na novém zařízení můžeme zkoušet osobní vozidla z kategorie M1, lehká užitková vozidla kategorie N1, případně N2 a motocykly. Jsme limitováni víceméně jen okamžitou hmotností těchto vozidel, která by neměla přesahovat cca 3 t. Všechna tato vozidla můžeme zkoušet jak s konvenčním pohonem – tradičním benzinovým či naftovým motorem, tak nově i v hybridním provedení, s různou úrovní elektrifikace, s pohonem jedné nápravy, ale i v provedení 4 × 4. Vozidla můžeme zkoušet též jako čistě bateriová, tzn. zcela elektrická. Zajímavostí je, že i taková vozidla bez výfuku jsou předmětem emisních předpisů. Musím ale podotknout, že z pohledu evropské legislativy a českých zákonů, v případě, že se bavíme o zkoušení emisí typu osobních či lehkých užitkových vozidel, tak se bavíme o zkoušení vozidla jako celku. Zde kromě samotných emisních vlastností spalovacího motoru hraje roli řada dalších faktorů, například hmotnost vozidla, jeho zpřevodování, druh nástavby nebo použité pneumatiky – zkrátka veškeré fyzikální vlivy, které na vozidle vyvozují náležité odpory, ať už se jedná o účinky setrvačných sil, nebo například aerodynamický odpor. My musíme všechny tyto fyzikální vlivy při testování zahrnout do simulace v laboratoři nebo přímo v reálném provozu. Na tomto místě bych rád dodal, že v emisní laboratoři můžeme zkoušet rovněž motory, jako samostatné konstrukční celky. Opět dle požadavku legislativy provádíme zkoušky na motorech, které jsou určeny buď pro užitková vozidla – nákladní vozy nebo autobusy, případně traktory. Při tomto typu zkoušek se jedná nejčastěji o pohon naftou nebo stlačeným zemním plynem, neboť pro dopravu zboží s velkými požadovanými výkony vozidel a dlouhou požadovanou dojezdovou trasou stále neexistuje plnohodnotná alternativa např. v podobě čistého elektropohonu. V průběhu realizace vaší investice, co vás osobně nejvíc potěšilo? Z čeho jste měl jako odborník největší radost? Těch dílčích radostí byla celá řada. Radost mi udělalo nejprve, že byl projekt schválen. Jsem rád, že vedení naší mezinárodní společnosti přikládá těmto činnostem význam. Pak mě potěšilo, když jsem viděl, že už bylo dostavěno a začali jsme instalovat technologie. Pochopitelně mi udělalo radost, když jsme prováděli validační zkoušky a začaly nám vycházet všechny výsledky. Jak jsem již zmínil, celkově to byl proces dosti náročný. Nemohu opomenout ani to, že naši kolegové, kteří s novým zařízením pracují, mají také radost, protože mají pěkné moderní zařízení na světové úrovni, které funguje spolehlivě a s požadovanou přesností. Budu jen rád, když tento pozitivní trend přetrvá. V rámci nového projektu spolupracujete hodně s ČVUT. V čem spočívá vaše spolupráce? Tady je třeba se podívat trochu do historie. Ještě v době, než byla založena společnost TÜV SÜD Czech, existovala poměrně úzká spolupráce mezi tehdejším Ústavem pro výzkum motorových vozidel a Strojní fakultou ČVUT za účelem vývojových zkoušek, ale i v rámci přípravy absolventů pro budoucí praxi. Kolem roku 2010 se začalo rozhodovat, jakým směrem se budou emisní zkoušky a laboratoř ubírat, a protože nějaká spolupráce už byla nastartována a rovněž z toho důvodu, že všechny tyto technologie, o kterých jsem mluvil, jsou velice nákladné, tak se jevilo jako smysluplné složit dohromady investiční prostředky i odborné kapacity a společnými silami vybudovat laboratoř na odpovídající úrovni tak, aby její provoz i rozvoj byly trvale udržitelné. Typickým příkladem toho, že se to daří, je právě realizace této poměrně velké investice. Pochopitelně na konfiguraci měřicího zařízení a jeho využití jsme se domlouvali s odborníky z ČVUT. Celkově se ukazuje, že spolupráce s ČVUT ve VTP Roztoky je oboustranně a dlouhodobě přínosná. Další rozvojové projekty, o kterých nyní společně uvažujeme, jsou zaměřeny na to, abychom stav současných technologií udrželi na dobré úrovni, a zároveň abychom umožnili jejich rozšíření o nové moderní přístroje, které se budou muset postupně doplňovat. Do jaké míry jsou v současné době do práce na měření emisí zapojeni studenti? U nás jsou studenti zapojeni různými způsoby. Tradičně se jedná o to, že máme v rámci vybraných projektů, které provádíme, zapojené praktikanty. Obvykle se jedná o studenty čtvrtých či pátých ročníků vysoké školy, kteří nám tu už mohou pomáhat nějakými odbornými činnostmi, ať se jedná o pomoc při měření, přípravu zkušebních vzorků, nebo třeba inženýrské zpracování a vyhodnocení dat. To je jedna část. Zároveň máme také studenty, kteří u nás píšou či s námi konzultují své diplomové práce. Díky tomu se nám daří již v rámci zahájené absolventské práce vnášet do ní praktický pohled buď na samotné měření emisí, nebo na způsoby vyhodnocování měřených dat. Spolupráce běží na různých úrovních. Co se týká mě osobně nebo i dalších kolegů, děláme rádi přednášky na vysokých školách, které se obsahově dotýkají právě zkoušení vozidel, jejich schvalování a různých zkušebních postupů. Tím se snažíme naši zkušenost a pohled, kde se prolíná legislativa s reálnou laboratorní činností, přenášet do praxe. Studenti díky tomu vidí, jak vypadá zkoušení vozidel v poslední etapě vývoje, kdy se vozidlo schvaluje, jaké jsou kvantifikátory, aby mohl být produkt vyroben nejen podle zákonných norem, ale byl i uživatelsky přívětivý a měl odpovídající hodnotu pro koncového zákazníka. V TÜV SÜD se dlouho zabýváte podporou studentů. Proč je to pro vás důležité? Jedním z důvodů je, že to patří k naší firemní kultuře. Naše společnost je inovativní v mnoha směrech, a zároveň nese i určitou společenskou odpovědnost. Nemohu opomenout to, že kontakt se studenty je pro naši společnost dobrou reklamou na správných místech. Nejednou se nám stalo, že jsme se s některými studenty potkali později v automobilovém průmyslu na různých pozicích. Též je nutné říci, že z řad šikovných studentů se rekrutují i naši noví zaměstnanci. Mohu se myslím pochlubit, že v naší divizi je poměrně nízká fluktuace, a pokud nabíráme, tak zejména proto, že se rozrůstáme nebo získáváme novou odbornost a potřebujeme, aby ji někdo zaštiťoval a systematicky rozvíjel. Máte z vaší spolupráce s ČVUT i nějaké vědecko-výzkumné výstupy? Naše činnosti nespadají přímo do oblasti výzkumu a vývoje, ale spíš do oblasti nezávislého testování, podle předem definovaných postupů a zákonů. Proto naše činnost, pakliže se týká nějakého výzkumu a vývoje, je orientovaná spíš na to, že ověříme emisní a další relevantní vlastnosti výrobků, pak zákazníkovi poradíme, co by mohl nebo měl zlepšit, případně na co by měl dát pozor. V tomto ohledu nejsme typicky výzkumná laboratoř. Tu činnost si obvykle provádí přímo zákazník nebo ji dělá například ČVUT. Někdy na tom spolupracujeme, některé projekty jsou oddělené, ale naše největší přidaná hodnota spočívá v objektivním posuzování podle předem definovaných postupů. Mluvili jsme o mladé generaci, o které se spekuluje, že už tolik netrvá na tom, aby vlastnila auta. Proto můžeme očekávat, že budoucnost automobilového průmyslu spočívá spíš ve sdílení vozidel než v jejich osobním vlastnictví. Jak to vidíte vy – souhlasíte? Sdílení aut je určitě jednou z variant, která se v budoucnu prosadí, již nyní jsme toho svědky. Osobně jsem přesvědčen o tom, že vlastnictví aut bude ještě nějakou dobu přetrvávat, zejména tam, kde je vlastnictví auta určitý status či společenský symbol. Je ale pravda, že náhled na vlastnění se mění a z pohledu mobility do budoucna mladší generace trvá asi spíše na tom, aby se někam dostala včas a pokud možno bez stresu. Jestli je mobilita zajištěna vlastním autem či autem v rámci nějaké sdílené služby – to je už méně podstatné. Opravdu si ale nemyslím, že tento holistický trend, ať už z pohledu výroby, nebo provozu vozidla, bude nějak převládat. Bude mít podle vás tento trend dopad i na české automobilky, na kterých je český průmysl závislý? Jako technik si dovolím říct, že v rozsahu, ve kterém se pohybujeme my, v nejbližší době nepocítíme přímý dopad na nás jako na zkušebnu exhalací. Nějakým způsobem se to ale určitě projeví, zejména na vozidlech s čistě elektrickým pohonem. Tady se bude muset řešit logistika v kontextu chytré mobility, což třeba znamená, že uživatel potřebuje mít auto dobře dobité nebo se bude chtít vyhnout dopravním kongescím, a aby trávil na cestě co nejméně času neefektivně. Možná bude chtít využít vozidlo i jako určitý prostředek komunikace, k tomu je však také zapotřebí zdroj dostatečně stabilní energie. Lze předpokládat, že bude důležité i on-line sledování provozních stavů vozidla nebo i možných závad během jízdy. Automobilový průmysl si dlouhodobě stěžuje, že tlak, který je na něj vyvíjen, je nepřiměřený ve srovnání s jinými průmysly. Jaký je váš názor? Do určité míry to je pravda. Pokud se díváme na nová silniční vozidla, ať osobní, či nákladní, limity škodlivin z výfuku jsou dnes nastaveny velmi přísně, dokonce by se dalo říci, že se pohybujeme na úrovni tzv. technické nuly. To je do jisté míry v pořádku, jenže z pohledu segmentu dopravy je třeba se dívat i na ostatní dopravní prostředky, třeba na železniční dopravu, na letadla či na zámořské lodě, které také používají motory s vnitřním spalováním. Regulace v těchto segmentech tak přísná není. Další stránkou věci je to, že silniční vozidla současnosti jsou podrobena velice přísným limitům, které musí splnit při uvádění do provozu, zatímco auta, která v provozu již jsou, tak přísná pravidla nemají. Jedno vozidlo, které je neodborně upravené, staré nebo špatně udržované, přitom vypustí do vzduchu více škodlivých emisí než třeba deset nových aut. Takže tu vnímám určitý nepoměr. Závěrem, co podle vás můžeme dělat osobně, jako jednotlivci a jako firmy, abychom snížili svoji environmentální stopu? Neplýtvat. Můžeme se chovat odpovědněji, přemýšlet o tom, zda vozidlo potřebujeme ke každé cestě, či nikoliv. Chovat se hospodárně, protože víme, že někdy můžeme stejnou cestu absolvovat třeba společně s kolegy nebo městskou dopravou; pokud existuje odpovídající alternativa na naše mobilitní potřeby, je vhodné ji využít. Snažit se o úsporu energie i materiálů při pracovních procesech. www.tuv-sud.cz
