Modelový zánik podniku se slavnou historií

Shodou okolností v den vydání tohoto čísla TT zahajuje společnost Siemens aukční systém výprodeje zbylých strojů z výrobny kolejových vozidel Zličín Praha, bývalého ČKD a T atra Smíchov. Ty nejcennější investice Siemense, výkonné stroje, byly samozřejmě odvezeny už dříve. Se Státním archivem se nyní jedná i o tom, které listiny a výkresy z majetku kdys největšího výrobce tramvají na světě ČKD Tatra Smíchov a L okomotivky ČKD budou archivovány. Jde o tuny výkresů, perfektní dokumentaci k servisu tramvají v zemích, kam kdys ČKD exportovala. Ví někdo, kolik jich jezdí jen v R usku? Nemovitý majetek, tedy 20 ha pozemků a haly ve velmi lukrativní poloze budou předány k exekutivě Správě majetku města Prahy. Ve Zličíně se v lednu zhasne, domů odejde (byť s tučným odchodným, ale pod příslibem mlčenlivosti) na 1000 lidí. Odejde s nimi obrovský objem lidských znalostí a další z oborů, v nichž jsme bývali, kde ty časy jsou, moc dobří. Zmizí znalosti, jež by mohly vydělávat tomuto těžce zadluženému státu peníze. Znalosti, které už nebudou předány mladým, další generaci. Historie nikoho nezajímala Panu Emilu Kolbenovi, zakladateli ČKD, dlužíme stejnou omluvu a obdiv, jako bratřím Baťům. O to větší, že vybudoval soupeře Škodě Plzeň a dotvořil image Československa jako strojírenské velmoci. Nakonec zemřel v 81 letech v koncentráku. Není nám hanba, že dnes z původních hal ČKD nezbylo skoro nic, nebo kulisy k natáčení amerických trillerů? Privatizace ČKD je dalším dějstvím tragedie lidské práce, která vstoupí do historie, když tam, kde se kdys pracovalo, je dnes hokejová hala či prodejna sportovních potřeb. Dodnes nevíme, jestli byl Jiří Maroušek vinen tunelem, či obětí rozpadajících se trhů, zejména bývalého SSSR, jež padly s rychlým rozpuštěním RVHP, nebo jen neschopným manažerem. (Není také ironií osudu, že v roce 1968 konstruktéři ČKD vyvinuli prototyp vozů metra na bázi německých vozů? O tuto soupravu, jejíž výrobu zarazili, projevili Sověti zájem a jen „nešťastnou náhodou“ se tyto klasické, ale lehké vozy metra v depu srazily, shořely a nedostaly se tak do rukou okupantů.) Ale o kolejová vozidla, která se postupně stala největší náplní strojírenské výroby ČKD, doplněné elektrotechnickými prvky z vlastního vývoje je zájem dodnes a dokonce roste. Když ne zde, doma, kde je ekonomika založena na prodeji benzínu, ale ve světě, například v Číně. Ale o domácím trhu bychom mohli silně zapochybovat. Ví levá ruka, co dělá pravá? Noční můrou a propásnutou životní šancí se stala pro ČKD nenaplněná zakázka na rychlovlak. Páni Jiří Maroušek a Lubomír Soudek, jimž privatizační vláda Václava Klause bez hlubší analýzy přiklepla oba strojírenské kolosy, se nedokázali dohodnout a soutěžili o zakázku, jež by jim mohla otevřít dveře na východní trhy a ke spolupráci se zahraničními firmami, nebo je zničit. Zvolili to druhé. Rivalita pýchy a pak pád. Jsou zde jen trosky obou a s nimi zmizela i představa, že jsme nadále strojařskou zemí. Natož velmocí. Předražené Pendolino je jen bolestná tečka za představou rychlostních vlaků, jejichž vizi dorazily stavební firmy na také předražené opravě železničního koridoru. Rozkradená budoucnost. Bylo jasné, že má-li vzniknout nová souprava vlaku na bázi hliníkových skříní, je třeba si novou technologii osvojit, vázla koordinace projektu i přes finanční zálohu ČD i bankovní úvěrování. Sláva ČKD padla a v pádu zde byly další chyby ze spěchu, například vícečlánková nízkopodlažní tramvaj. (Zde se už nedalo vycházet ze staré koncepce amerických tramvají PCC, jež založily slávu T1 až TR6.) Češi, kteří připravovali prodej ČKD do rukou společnosti Siemens, měli toto vše na paměti a snažili se znalostní tradici ČKD a nepodařenou privatizaci (či uměle řízený bankrot) zachránit. Ku pomoci jim byl fakt, že výroba kolejových vozidel i za bankrotu stále pokračovala a byly zde zakázky, především jedna lukrativní – pražské metro! Kdo by nekoupil podnik se zakázkami, byť s úvěrovými potížemi! Dobové titulky novin hovoří o tunelu, pak o uměle vyvolaném pádu ČKD, faktem je, že celé zařízení tzv. Lokomotivky ČKD bylo vytrháno a odvezeno ve zvláštním spěchu, výzkumné ústavy rozmetány, ač například řešení napájení vozidel ČKD různými elektrickými systémy zůstalo neřešitelným problémem pro mnoho výrobců dodnes. Zličín zůstal. současnost je cesta do historie Společnost Siemens měla se státem uzavřenu kupní smlouvu, z jejíhož obsahu vyšlo na veřejnost pouze to, že výroba kolejových vozidel měla být zachována až do roku 2013. Zrušení výroby společností Siemens je jistě výlučným rozhodnutím podnikatele, ale nedodržení smlouvy se státem, neboť podnik prodáván v konkurzním řízení a za chodu, dává jisté možnosti k záchraně – zvláště když dnes ČD potřebují levné opravy starého vozového parku. Jak poznamenaly HN v článku ze 13. ledna 2010, Německo silně bojuje i ústy paní kancléřky Angely Merkelové o firmu Opel, neboť i když je v této zemi více automobilek, Opel je tradiční marka. A jsou tu především lidé a jejich práce. Bude náš stát, tedy administrativa, bojovat za zachování výroby tramvají? Společnost Siemens byla postavena před problém uzavřít některý ze svých provozů kolejových vozidel, neboť představa o odbytu byla „ nadhodnocena.“ To patří k podnikatelským rizikům. Nebo nepředpokládala domácí konkurenci? Měla možnost uzavřít provozy v Německu nebo Rakousku či ČR. Globalizace nás začíná semílat ve svém stroji, ač donedávna nám díky levné pracovní síle přála. Před časem to byl německý provoz výroby turbín v Norimberku, jenž Siemens uzavřel na úkor zachování výroby v Brně. Řekněme třeba sportovně, že je to 1:1. Ale můžeme se jen tak nečinně dívat, jak se rozprodá a zanikne jeden z nejlepších podniků v naší historii? Nemohl se prodat jiným zájemcům, i když by to společnosti Siemens nevonělo, stejně jako GM nevoněl prodej značky Opel Rusům? Už jsme si zřejmě zvykli na přehled zmařených projektů minulosti, které bereme jako akt zvůle a lhostejnosti komunistů. Nyní si zřejmě musíme zvykat na mizející znalosti a dovednosti, které nás v tomto případě více než století živily. Pane Emile Kolbene, omlouvám se. Budeme se jen tak dívat na počínání našich politických špiček, když země svobodného podnikání, USA zachraňuje své podniky a pěkně zostra začíná tlačit na banky, aby úvěrovaly průmyslovou výrobu? Dospěli jsme v chápání kapitalismu tak daleko, že uznáváme nadvládu korporací nad úlohou státu? Jsme smířeni s úpadkem demokracie do systému, kdy budou banky a korporace určovat osudy zemí? Zřejmě jsme vůbec nepochopili ani původní ideu založení EU, udržet demokratický systém i v období sílících korporací. Tento text je dopsán ve 12 h dne 21. ledna, aniž MPO a někteří poslanci, na něž se obrátili postižení pracovníci Zličína a redakce, obdrželi jakoukoliv odpoveď. Redakce TT zaslala na MPO tři urgence s prosbou o vyjádření. Po pravdě je třeba říci, že jsme obdrželi pouze stanovisko společnosti Siemens s informacemi vloženými do textu. Jan Baltus