Každý rok se zloději zmocní na
celém světě uměleckých děl v hodnotě
několika miliard eur. Podstatnou
část kradených předmětů registruje
mezinárodní Společnost pro
ztracená umělecká díla s pobočkami
v Kolíně n. R, Londýně, Amsterodamu
a New Yorku. V současně době
má v registru 180 000 uměleckých
artefaktů. Zaměstnává také detektivy,
kteří po ukradených dílech soustavně
pátrají. Od roku 1991, kdy
byla společnost založena, jich 5500
vrátili majitelům. Kromě této služby
pátrají po uměleckých dílech pocházejících
z krádeží také kriminální
služby všech států, FBI a Interpol.
Detektivové navštěvují dražby,
výstavy a podobné příležitosti, kde
se prodávají umělecká díla. Ale na
soukromých akcích tohoto typu je
velmi riskantní označit určité dílo
za kradené bez dostatečné jistoty.
Odborné posouzení shody s kradeným
předmětem někdy vyžaduje
dlouhý čas, a to velmi komplikuje
zásah proti zlodějům nebo jejich
pomocníkům.
Institut pro výrobní systémy a konstrukční
technologie (IPK) německé
Fraunohoferovy společnosti nabídl
pátračům užitečnou pomůcku. Podezřelý
předmět se vyfotografuje digitální
kamerou v mobilním telefonu
a obraz se odešle na centrální server,
který obsahuje digitální zobrazení
kradených předmětů zařazených do
registru kradených děl. Porovnání
a odpověď proběhne během několika
sekund. Je formulována obvykle takto:
„shoda 90 %“. Detektiv může na místě
okamžitě provést vhodná opatření.
Porovnávací algoritmus vyvinuli
v IPK. Podle vnějšího vzhledu, velikosti,
provedení, barev nebo textury,
systém vyhledá v databázi podobná
díla. Pak jsou podrobněji analyzovány
a klasifikovány vlastnosti objektu.
Rozliší zátiší od portrétu nebo krajiny
a v případě mincí vyražené symboly.
Analyzuje se rozložení barev nebo
opakování vzoru v kobercích nebo
textiliích. Přitom práci systému podstatně
neovlivní nízká kvalita zaslaného
obrázku. I při poměrně malé
rozlišovací schopnosti kamer v mobilech,
slabém osvětlení nebo odrazech
světla, systém obraz rozezná a srovná
jej s originálem v databázi.
Robert Mizia, rada bavorské policie
ze střediska strategických inovací
považuje mobilní systém za užitečnou
pomůcku, protože krádeže se přes stále
dokonalejší elektronickou ochranu
množí a některé ztráty jsou nenahraditelné.
Kriminálka v Mnichově
zaměstnává 5 detektivů speciálně
pátráním po kradených uměleckých
dílech. Během posledních dvou roků
jich objevili 21. Ale před nasazením
v rutinní policejní praxi bude nutno
systém důkladně testovat.
Také Ulli Seegers, ředitel německé
pobočky registru ztracených děl předpokládá,
že plné využití potenciálu
označování předmětů jako kradených
pomocí mobilního telefonu si vyžádá
určitý čas. Zatím se budou dále spoléhat
na zkušené historiky umění.
K tomu podotkl, že kvalita automatického
rozeznávání může být jen
tak dobrá, jako kvalita databáze na
kterou je systém napojen. Značným
problémem je nedostatečná vizuální
dokumentace významných děl v soukromých
sbírkách, která komplikuje
využití registru i v současnosti.
Algoritmus analýzy obrazu vyvinutý
v IPK může být použit i v jiných
aplikacích než je identifikace kradených
uměleckých artefaktů. V současné
době probíhá pilotní projekt
rozeznávání padělků. Celní úředník
na letišti vybavený přenosným
skenerem může zadržet cestujícího
nesoucího balíček s padělaným
obsahem na základě určitých charakteristik
balení. Další variantou
využití je vyhledávání zmizelých aut
nebo padělků cestovních dokladů.
IPK o těchto možnostech aplikací
jedná s různými policejními institucemi.
Pro soukromé sběratele chce
vyvinout pomůcku pro ověřování
pravosti starožitností nabízených za
podezřelých okolností.
