Méně emisí, více práce a zisku

Už je jasné, že ani 20 let budování kapitalismu nás nenaučilo základním principům podpory průmyslové výroby zadáváním vyšších technologických cílů na domácím trhu, jež se dají později využít na export, a snaze po úsporách energie a paliv. V sousedním Německu vycházejí ve své energetické strategii z co nejnižší spotřeby energie a podpory průmyslových podniků vyrábějících energetická zařízení s vyšší účinností. A k tomu přidávají devizu nejnižších možných emisí. Tedy zde sice zanedbatelné položky, nicméně už ty dvě první by měly stát za to. Termodynamické zákony totiž hovoří jasně, čím vyšší teploty (v našem případě superkritické parametry páry), tím vyšší účinnost a nižší emise. Poté, co byl prodán společností J&T další podnik z portfolia energetiky, ČKD Blansko Rusům, a zrovna jim, je na místě ptát se, jestli nejde strach českých firem o možnost dodávek na rekonstrukci elektrárny Prunéřov tak trochu proti zájmům prachobyčejného kšeftu, kterým je ovládán rozvoj českého průmyslu od dob privatizace, a co vlastně můžeme v nejbližších letech na tomto poli, tedy výroby energie, očekávat. ČKD Blansko není první podnik, který se stal nejen tunelem, ale následně i prostým kšeftem bez špetky strategie. Na jedné straně vláda a Parlament ČR vyvíjejí jasný tlak na veřejnost aby se spokojila s nižší účinností retrofitovaného Prunéřova právě proto, aby mnohé české podniky měly co dělat, a na straně druhé je jasné, že budemeli chtít v budoucnosti zdroje s účinností vyšší než 40 a více procent, tedy ve standardu, jenž se ve světě vyvíjí, draze je zaplatíme u cizích dodavatelů. Je zajímavé, že se Milan Urban, bývalý ministr průmyslu, hlavní konstruktér odpuštění emisních limitů ve prospěch modernizace zařízení, neptá společnosti ČEZ, kolik že vlastně zainvestovala do výzkumu a vývoje nových zařízení a otázkou je, jak dalece jej vlastně úroveň českého energetického strojírenství zajímá. Jaroslav Míl se dal svého času slyšet, že japonské peníze na zelený program by bylo lépe využít pro výzkum v energetice. Tuším, že Japonci původně i nabízeli společný výzkum, ale nakonec se to nějak zvrtlo na konzum polystyrenu. Veřejnost by snáze pochopila ekonomiku Prunéřova, kdyby viděla pravdivou snahu po opuštění cesty rozprodávání české energetiky. Kdyby viděla vůbec nějakou snahu po cestě vzhůru. V tomto čísle TT je popis technologie uhelné elektrárny v Karlsruhe s plánovanou účinností 46 %. Bude jistě sloužit, stejně jako známá Schwarze Pumpe, coby další vzor moderní energetiky, jenž počítá i s tím, že využití jaderné energetiky nemusí být tak levné a snadné, jak se domníváme. A bude to jasný exportní signál, továrny v Německu se nezastaví a lidé dostanou práci. Nazvěme to třeba státní strategií, nebo podnikovou strategií, ale vzhledem k tomu, že energetický průmysl v Německu je podporován základním výzkumem, přiklonil bych se spíše ke slovu státní. Fyzikální zákony hovoří jasně: vyšší zisk a čisté prostředí. Bohužel, fyzikální zákony (stejně jako ekonomické) platí spíše na západ od naší hranice. Zde máme zákony jiné, přizpůsobené českému pojetí ekonomiky. Ale nemíjí se nakonec to prznění fyziky a ekonomiky účinkem? Oněch 200 firem čekajících na kšeft z Prunéřova se uspokojí jednou, dvakrát, ale co budoucnost? Nebo má někdo lepší představu, jak najít práci pro kvalifikované lidi? A jak je vidět, vymýtání ekologického ďábla se může pěkně zvrtnout a ve svém důsledku se obrací dvakrát proti lidem. Dýchají plyny, jež poškozují už notnou část populace a navíc přicházejí o práci. Vydělává na tom jen ten kšeftař. Nechcete o tom napsat knihu, pane prezidente? Jan Baltus