Plynný vodík v dnešní době představuje významnou průmyslovou chemikálii, která slouží k výrobě paliv, hnojiv a řady dalších produktů. Zároveň jde o zdroj čisté energie, který je možné využít v palivových článcích nebo třeba v úložištích energie vytvořené solárními či větrnými elektrárnami. V současnosti je ale většina používaného vodíku vyráběna z fosilních paliv, čímž jeho výroba přispívá k emisím skleníkových plynů. Thomas Jaramillo z amerických laboratoří SLAC National Accelerator Laboratory a Stanford University se svými spolupracovníky vyvinul levný katalyzátor, který dokáže rozložit vodu na vodík a kyslík během pár hodin i v náročném prostředí. Tato technologie je založena na polymerové elektrolytové membráně (PEM) a má slušný potenciál pro průmyslovou výrobu vodíku. Širšímu využití této metody ale doposud bránila především cena používaných katalyzátorů. To jsou typicky drahé kovy, jako platina či iridium. Jaramillův tým nahradil platinový katalyzátor, který je zásadní pro uvolňování molekul plynného vodíku, nanočásticemi fosfidu kobaltu, které pak v podobě inkoustu z jemného černého prášku nastříkali na porézní uhlíkový papír. Tento katalyzátor fungoval stabilně a spolehlivě po celou dobu trvání experimentu, což bylo více než 1 700 hodin. Badatelé usuzují, že by tento katalyzátor měl zvládnout prostředí s náročnými podmínkami, včetně vysokých teplot, tlaků a extrémně vysoké kyselosti. Pokud vědci doladí výkon katalyzátoru s nanočásticemi fosfidu kobaltu a jeho syntézu zvládnou v průmyslovém měřítku, tak by se takové katalyzátory mohly úspěšně a široce uplatnit ve výrobě vodíku rozkladem vody. Stanislav Mihulka
