Letošní Evropský radiologický kongres (ECR), který proběhl minulý týden ve Vídni, letos nastolil pro oblast medicínské techniky poměrně nová témata: cloudové aplikace, big data, digitalizaci nemocnic a bezpapírový management a 4D zobrazování. Jsou to jednoznačné současné trendy, které v řadě jiných oblastí průmyslu nejsou novinkou. Na čistě lékařských symposiích jsme se s nimi dosud ale nesetkávali vůbec nebo jen velmi omezeně. Zdá se, že se tento obor rovněž dostává do přelomového období, kdy bude muset výrazně změnit svůj přístup a koncepci (v některém z dalších vydání Technického týdeníku přineseme rozhovor na téma první cloudové aplikace teamplay od firmy Siemens. Radiologických přístrojů po celém světě lavinovitě přibývá a s nimi i počet vyšetřených pacientů, tzn. objem zpracovávaných a ukládaných dat. Radiologie se tedy dostává do fáze, kdy musí být schopna poradit si se zpracováním tzv. big data. K tomu však pochopitelně potřebuje výkonné a funkční nástroje. Velký pokrok proto zaznamenávají jak softwarové aplikace pro samotné vyhodnocování snímků, tak i řešení pro celý datový management. Lokální úložiště jsou již v řadě případů nedostatečná a dají se obtížně sdílet. Přechod do cloudu je proto i v tomto oboru zcela přirozeným vývojem. Na letošním ECR již byly vidět první konkrétní aplikace. Oproti cloudovým aplikacím, jaké známe např. z oblasti průmyslového designu, jsou ale zatím tak říkajíc v plenkách. Jejich prvotní funkce bude zatím spíše jen o dočasném ukládání anonymních dat. Tato omezená funkcionalita pochopitelně neklade tak vysoké nároky na bezpečností kritéria. Budou-li v cloudu sdílená data anonymní, není zde tak velké nebezpečí jejich zneužití. A pokud se tam budou umisťovat jen dočasné adresáře bez ambice na trvalé uchování, nemusí se zatím až tak intenzivně řešit nebezpečí kolapsu systému. Toto je ale pochopitelně pouze první fáze. Velmi rychle a velmi brzo bude muset i sektor Healthcare přijmout stejná pravidla jako jiná odvětví průmyslu. Že si to dobře uvědomuje a že na těchto tématech intenzivně pracuje, bylo letos na vídeňském kongresu vidět téměř na každém rohu. Na letošní Lissenerově čestné přednášce, která bývá pronesena každoročně v první den konání kongresu, zazněla letos z úst prof. Jamese. A. Brinka z Bostonské univerzity poměrně kritická slova na adresu radiologie jako oboru. Hned v úvodu upozornil na to, že medicína není exaktní obor, a proto se musejí brát velmi vážně a s vysokým respektem subjektivní potíže pacienta. V současném široce přijatém systému, kdy lékař internista (či jiný specialista) odešle svého pacienta na radiologické vyšetření, které už však probíhá poměrně anonymně a příslušný diagnostik většinou nezná víc než zcela základní data o pacientovi. Ještě horší je to v další fázi – vyhodnocení snímků. Tam už se někdy i stane, že radiolog popisuje snímky zcela anonymně. K „sesazení“ závěrů z radiologického vyšetření s případnými dalšími, včetně vyslechnutí si subjektivních potíží pacienta, dochází až někde na konci celého řetězce. To je ale zcela zásadně špatně, upozornil prof. Brink. Vyhodnocování radiologických snímků je totiž, podle jeho slov, rovněž ve vysoké míře subjektivní činnost. Jinými slovy: dva lékaři můžou vidět v tom samém snímku i poměrně dost odlišný nález. (Stejně jako když se dva různí lidé dívají na ten stejný umělecký obraz, demonstroval prof. Brink.) Dobrým řešením této situace by tedy logicky bylo, kdyby měl už radiolog k dispozici komplexní údaje o pacientovi, k čemuž by zavedení v cloudu sdílených dat výrazně napomohlo. medicíně je více než kde jinde klíčová dobrá komunikace, poněvadž když tam něco nezafunguje, důsledky mohou být zcela fatální. V tomto oboru se, stejně jako i v jiných, podobně komplikovaných, jedná o komunikaci na několika různých úrovních: komunikace mezi přístrojem a člověkem, komunikace mezi přístroji (M2M), komunikace mezi lidmi. První kategorie, tj. komunikace mezi přístrojovou technikou a lidmi, se řeší velice intenzivně a spadá do ní i vše, co jsme řekli výše o cloudových aplikacích a sdílení dat. Patří sem ale i řada dalších aplikací, jako jsou například nejrůznější monitorovací zařízení, která mají u sebe přímo pacienti, apod. O komunikaci M2M jsem, přiznám se, v rámci sektoru Healthcare ještě neslyšela. To pochopitelně neznamená, že ji tento segment neřeší. A i kdyby tomu tak náhodou i bylo, tak ji zcela jistě velmi brzo řešit bude. Konceptu Internetu věcí, který už bude za nedlouho naší každodenní realitou, se medicínská technika a s ní spojený medicínský průmysl stoprocentně nevyhne. Co se týče komunikace mezi lékaři a pacienty, to je velké téma samo o sobě. A, jak řekla na Opening Ceremony ve Vídni Nicola Bedlingtonová, předsedkyně Evropského fóra pacientů, „lékaři a pacienti mají na to, co dělá komunikaci dobrou a efektivní, zcela odlišné názory. K překlenutí této propasti je nutný dialog mezi oběma stranami, ze kterého nakonec budou těžit všichni zúčastnění. Z jedné strany pomáhá radiologům lépe pochopit potřeby svých pacientů, přizpůsobit jim své praktiky a dále pracovat na vylepšování vzájemné komunikace. Z druhé strany těsná spolupráce s profesionály pomůže pacientům získat lepší porozumění práci lékařů, podstatě použitých zobrazovacích metod, jejich možnostem i nakonec pak samotným závěrům.“ I když vzájemné porozumění a dosažení konsensu z hlediska formy a vedení takto efektivní komunikace je velmi podstatné, těžko toho bude dosaženo bez moderních komunikačních nástrojů, které se rovněž budou čím dál tím více přesouvat na internet a do cloudů. Andrea Cejnarová, Vídeň
