Ledovce byly na Zemi i v superskleníkovém období

V žurnálu Science nedávno uveřejnili poznatky mezinárodní studie vedené společně německými, britskými, nizozemskými a americkými badateli Společných oceánografických institucí (JOI). Studie byla finančně podporována Německou vědeckou nadací a Národní vědeckou nadací USA (NSF). Poznatky naznačují, že ledovce na Zemi existovaly i v superskleníkovém období před 91 mil. lety, kdy krokodýli žili i v Arktidě. Účastníci výzkumu jsou přesvědčeni, že jejich poznatky z dávno minulých klimatických dějů na Zemi mohou být klíčem k odhadům efektů globálního oteplování klimatu v budoucnosti. Geochemická data a údaje o výšce mořské hladiny, o něž vědci opírají své závěry, byly získány z mořských mikrofosilí uložených na dně v západním rovníkovém Atlantském oceánu (u pobřeží ostrova Surinam) v průběhu superskleníkové éry křídového období 145 až 65 mil. roků před současností. Analyzované sedimenty obsahují fosilní skořápky foraminifer, malých vodních živočichů, kteří žili v období křídy a dosud v oceánech žijí. Skořápky obsahují informace o teplotě, složení a slanosti mořské vody. V uvedené době historie Země byla teplota tropických oceánů o 10 °C vyšší než v současnosti a dosahovala teploty lidské krve, což vyvolávalo intenzivní skleníkové klima. Přesto vědci objevili nesporné důkazy 200 000 roků trvajícího zalednění Antarktidy v rozsahu zhruba 50 až 60 % ve srovnání se současností. Tyto závěry jsou podepřeny dvěma nezávislými izotopovými technikami. Jedna porovnává stálé izotopy molekuly kyslíku mořských mikrofosilií ze dna a u hladiny. Druhou analýzou byly teploty povrchu oceánu odvozeny ze záznamů stabilních izotopů mikrofosilií žijících při hladině. Obě metody potvrzují, že změny v chemii oceánu jsou konzistentní s růstem ledové pokrývky. Úvahy o možnosti formování velkých ledových pokryvů i během krátkých teplých období v průběhu meziledových dob mají dlouhou historii v geologii a výzkumu klimatu, ale nikdy se nedospělo k dokazatelným závěrům, vysvětluje profesor Thomas Wagner z univerzity v Newcastlu. Tato nejistota trvá, protože je velmi málo důkazů v horninách vyšších zeměpisných šířek, které by potvrzovaly nebo vyvracely koncepci. Také počítačové simulace mají obtíže při přesném modelování klimatických podmínek v polárních šířkách během minulých období skleníkových efektů. Ale nyní výzkum poskytl silné důkazy, dodal profesor. Profesor Jaap S. Damste z Královského nizozemského institutu pro mořský výzkum (NIOZ) konstatuje, že poznatky citované studie jsou konzistentní s důkazy ruských a amerických vědců, že hladina moří je v současnosti nižší o 25 až 40 m než v minulosti. Pokles hladin nastal tím, že voda z oceánů se proměnila v ledový pokryv polárních kontinentů. Hladiny oceánů porostou, jakmile začnou ledovce tát a voda odteče zpět do oceánů. Současný ledový pokryv Antarktidy obsahuje dostatek vody na zvýšení hladin oceánů o 60 m. Hlavní autor studie dr. André Bornemann ze Scripsova institutu oceánografie na University of California shrnuje, že poznatky naznačují, že ani superteplé období křídového teplotního maxima nebylo dostatečně teplé, aby zcela znemožnilo narůstání ledu. Během křídového teplotního maxima byl pochopitelně ledový pokryv menší než v dobách ledových a umožnil existenci tropických zvířat a rostlin, jako jsou chlebovníky a krokodýli vysoko u pólů. Paradoxně však minulé skleníkové éry klimatu přispěly k přírůstkům ledu zvýšeným množstvím prachu a nečistot v atmosféře ze sopečných výbuchů, což vyvolalo větší intenzitu sněhových srážek ve vyšších zeměpisných šířkách a nadmořských výškách.