Společnost Plasty Gabriel uspořádala v polovině května v Kuřimi seminář Vtokové systémy vstřikovacích forem. Jednotliví přednášející auditoriu, které zcela zaplnilo školicí místnost v budově společnosti MCAE Systems, velmi detailně předestřeli, jaké vztahy panují nebo mohou nastat mezi studenými vtoky, polohou vtokových ústí, horkými tryskami, konstrukcí dílu a materiálem. Seminář zahájil Štěpán Šanda ze společnosti Hella Autotechnik a věnoval se studeným vtokovým systémům. Jejich uspořádání závisí na velikosti a zaformování výrobku či na násobnosti a konstrukčním uspořádání formy. Důležité je přitom zajistit geometrickou vyváženost rozvodných kanálů, tedy aby mechanické vlastnosti byly ve všech dutinách stejné. Štěpán Šanda upozornil na to, že určit správné rozměry kanálů je velmi obtížné. Rozvodový kanál by však v zásadě měl mít při minimálním povrchu co největší průřez a zaoblené tvary. Dále zástupce Hella Autotechnik přiblížil, jak by měla vypadat a kde by měla být umístěna vtoková ústí. Ta totiž zvyšují teplotu taveniny, smyková napětí a rychlosti vstřikovaného materiálu. Délka vtokového ústí se volí co nejkratší a je omezena pevností materiálu formy. Při plnění dutiny by mělo docházet k tzv. fontánovému toku, čehož lze dosáhnout buď volbou vhodného vtokového ústí, nebo způsobem zaformování. Nejznámějším typem zúženého vtokového ústí ležícího mimo nebo v dělicí rovině je bodový vtok. Ten se však nedoporučuje pro výrobky větších rozměrů z méně viskózních a plněných polymerů. Tunelový vtok je zvláštním případem bodového vtoku. Speciálním případem tunelového vtoku je pak banánový (srpkovitý) vtok. Používá se v případech, kdy stopa po vtoku nesmí působit rušivě na pohledové části výrobku, není však vhodný pro křehké materiály (PS, SAN nebo PMMA). Boční vtok je nejrozšířenějším a nejpoužívanějším vtokovým ústím ležícím v dělicí rovině. Je vhodný pro výrobky, které vylučují vznik velkých vnitřních pnutí. Štěpán Šanda dále zmínil i další typy vtokových ústí: vějířové, filmové, prstencové a membránové.
PŘEKVAPIVÝ OBJEV S následujícím příspěvkem vystoupil Michal Staněk z Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. V něm popsal poměrně překvapivé, experimentálně podepřené zjištění, že větší drsnost povrchu formy má na zatékání tavenin plastů pozitivní vliv. Experimenty prováděli pracovníci UTB Zlín na stroji Arburg Allrounder 420 C, použitými materiály byly Moplen HP 501 N a Hostacom GX R01v s různě velkými dávkami skleněných vláken a mastku. Rozborem tečení taveniny plastu ve vtokové soustavě a dílu se zabýval Aleš Ausperger z Technické univerzity v Liberci. Podrobně analyzoval mechanismus plnění dutiny formy včetně toho, jakým způsobem při něm dochází k orientaci makromolekul. Významnou roli zde hraje viskozita taveniny a smyková rychlost. Dále Aleš Ausperger rozebral mechanismus chlazení. V tomto kontextu zdůraznil, že doba, za niž zatuhne vtokové ústí, by neměla být kratší než potřebná doba dotlaku. Vtokové ústí odděluje výrobek od vtokového zbytku a při příliš dlouhém zatuhnutí hrozí zpětné tečení taveniny do vtokového kanálu, a tím vznik propadlin v blízkosti vtoku. Proto je třeba nezapomínat na důležitost vyváženého plnění a uvažovat o variantách rozvodů taveniny. Jiří Rejhon, zástupce společností Günther a GWK, seznámil přítomné zástupce plastikářských firem z ČR i SR s energetickou efektivností při vstřikování a s využitím moderních systémů horkých vtoků. Horká tryska BlueFlow, výsledek několikaletého vývoje, umožňuje ve srovnání s konvenčními způsoby topení ušetřit energii, snížit teplotu topného pouzdra a vykazuje podstatně lepší vedení tepla, a tím i rychlejší tepelnou odezvu a regulaci. Nová topná tělesa trysky jsou v průměru menší. Mají navíc vysokou dielektrickou pevnost a nejsou citlivá na vlhkost. Tavenina je vedena materiálovou trubkou při nižší průměrné teplotě a je chráněna před její částečnou degradací. Investice do trysek s topením BlueFlow se velmi rychle amortizuje díky nižší spotřebě energie o 30 až 50 %, zkrácením cyklu a snížením zmetkovitosti. Horké trysky s topením BlueFlow jsou tenčí než běžné trysky, a to umožní zmenšit jejich rozteč a také rozměry formy, nabízí se větší prostor pro umístění temperačních kanálů a rovněž větší možnosti pro konstrukci plastového dílu. Při srovnatelném rozměru formy lze zvýšit její násobnost a tak ve stejném čase vyrobit více dílů a jejich cenu snížit. Výrobu lze přímo zahájit bez časových prodlev a prodloužené topné fáze. Jiří Rejhon dále informoval také o fungování systému horkých vtoků při vícekomponentním vstřikování.
VTOKOVÁ ÚSTÍ A DEFORMACE DÍLŮ V odpolední části přednáškového programu hovořil Jiří Gabriel z pořádající společnosti Plasty Gabriel nejprve o problematice polohy vtokových ústí a deformacích plastových dílů, doložených na příkladech simulačních výpočtů v Cadmould 3D-F. Rozebrány byly průběh plnění, tlaková potřeba i závady spojené s provedením studených vtokových ústí. Vtoková ústí by měla být co nejkratší a velikost průřezu musí umožnit spolehlivé naplnění tvarové dutiny a dostatečně dlouhou dobu působení dotlaku. Minimální velikost ústí určuje limitní hodnota smykové rychlosti daného materiálu. Jiří Gabriel se věnoval rovněž správnému dimenzování vtoků s využitím simulační analýzy Cadmould 3D-F. Po skončení semináře si zájemci mohli prohlédnout bohatý sortiment 3D digitálních technologií od předních světových výrobců, které v České republice distribuuje společnost MCAE Systems, v jejíž budově se seminář konal.