„Projekt nekončí, dokončili jsme
jen jeho základní část, sestrojit dobré
letadlo k dalším zkouškám a vývoji,“
říká prof. Ing. Antonín Píštěk,
CSc. Je to skromné vyjádření zástupce
vysokoškolského pracoviště,
které dokázalo navrhnout a vyrobit
konkurenceschopný stroj, za nějž by
se nestyděla ani renomovaná továrna.
Za hluku leteckého motoru a bez
náznaku nervozity nám Antonín
Píštěk poskytl rozhovor.
? Dne 18. srpna 2011 na letišti
u Jihlavy opět vzlétlo letadlo
s označením Marabu a prokázalo
tak na závěr letových zkoušek, že je
projektem dotaženým do dobrého
konce. To jste ostatně konstatoval
ve své děkovné řeči kolektivu spolupracovníků
a spolupracujících firem
i Úřadu pro civilní letectví. Co
však bude dále, jak se bude projekt
vyvíjet v příštích letech, má-li se stát
skutečně bezpilotním civilním prostředkem?
Projekt byl nejenom dokončen, ale
my jsme jej využili i k nástavbě, tedy
vyzkoušení různých aerodynamických
řešení, a to jak s pístovým
motorem, tak i s proudovým motorem
z PBS Velká Bíteš. Letoun s označením
Marabu VUT 001 svoji úlohu
splnil. Tento typ, který vzlétá, půjde
na statické únavové zkoušky, hlavně
křídla, trup bude přestaven na elektrický
pohon. Za 18 měsíců by se
mělo objevit jiné letadlo pod označením
VUT 051 Ray. Ale první letoun
odvozený od Marabu, který půjde
do vzduchu, je VUT 061 turbo, což
je společný projekt s PBS Velká Bíteš.
V tomto projektu máme hotovy konstrukční
úpravy a první let by se měl
uskutečnit ke konci příštího roku. Pro
PBS i pro nás to bude doslova létající
laboratoř, neb motor je slibně výkonný
a dobrých parametrů.
? Dá se tedy říci, že projekt se dělí
na několik variant a vzniká celá rodina
verzí původního projektu Marabu?
Přesně tak, už jsem se zmínil o elektrickém
pohonu, který řešíme společně
s Elektrotechnickou fakultou VUT
Brno a tam před námi stojí opravdu
závažné problémy, jak vyřešit aerodynamiku
a další prvky. Tento model
řešíme pod zmíněným označením
VUT 051 Ray.
? A jak pokračuje vývoj celého
systému bezpilotního létání, kdo se
jej ujal?
Ujímáme se jej sami společně
s partnerskou firmou Ramet z Kunovic,
která se zabývá vývojem kamer,
měřením rychlostí a dalšími prvky,
které by měly naplnit možné funkce
bezpilotního projektu. A mimochodem,
na tento projekt už jsme získali
grant Ministerstva průmyslu a obchodu
ČR pod označením VUT 081
Kondor. Tedy třetí verze původního
Marabu. Na této fázi se již intenzivně
pracuje. Samozřejmě uvažujeme již
nyní o některých změnách, například
na trupu, aby byl takový letoun využitelný
i pro civilní letectví, čili jako
sportovní nářadí. Až toto vše dokončíme,
tak to bude teprve definitivní
konec řady, kterou nazýváme zatím
Marabu. Kondorem projekt završíme
a nabídneme jako bezpilotní prostředek,
přičemž začneme zřejmě s verzí
s instalovanými kamerami ke sledování
silničního provozu a podobným
účelům.
? Projekt má zřejmě obrovský
výchovný aspekt. Navrhnout a sestrojit
civilní letadlo s takovými
možnostmi, a to nehovořím o předchozích
projektech, jakými byly
Sova či Cobra, přičemž prvně jmenovaný
létá již ve 200 exemplářích
nad našimi hlavami, bylo pro
vysokoškolské pracoviště doslova
husarským kouskem. Mělo tedy určitě
i svůj pedagogický a vzdělávací
rozměr. Dá se říci, kolik doktorandů
se jen na Marabu podílelo?
Doktorandi byli hlavní pracovní silou,
i když dnes už neplatí, že někteří
na tom projektu dokončili doktorandské
studium a někteří se dokonce
habilitovali. Byť jde o období asi
čtyř let, je to asi 20 odborníků, kteří
jsou s projektem Marabu přímo srostlí
a mohou jít do praxe. Musíme však
započítat i čtyři akademické funkcionáře,
kteří se rovněž podíleli nebo
dosáhli své hodnosti v průběhu práce
na Marabu a dalších typech, které Letecký
ústav řeší. /bal/