Při náhradě docházející ropy vodíkem
může "vedoucí úlohu" sehrát
jaderná energetika. "To byl klíčový
důvod, proč se naše elektrárenská
společnost stala členem Kanadské
vodíkové asociace (CHA)," vysvětlil
pro mezinárodní informační
síť NucNet Duncan Hawthorne,
šéf ontarijské firmy Bruce Power.
Mezi jadernou energií a vodíkem
existuje přímá vazba, neboť "bezemisní
palivo lze vyrábět už dnes
z proudu, který produkují jaderné
elektrárny mimo špičku".
Bruce Power provozuje ve stejnojmenné
lokalitě dvě jaderné elektrárny
o celkovém výkonu 6241 MW.
Každou tvoří čtyři reaktory CANDU
na přírodní uran a moderované těžkou
vodou; v provozu je nyní 6 bloků,
zbývající dva dlouhodobě odstavené
chce společnost znovu uvést do provozu.
"Dnes nestačí uvažovat s výhledem
na 20 let. Přechod na vodíkové hospodářství
potřebuje dlouhodobější,
nejméně 40letý výhled a program.
Myslím, že právě naše reaktory sehrají
hlavní roli při rozvoji této vynikající
technologie," říká Hawthorne. Kanada
by se podle něj mohla stát průkopníkem
nového zdroje energie pro
dopravu, jehož "jedinou emisí je pár
kapek vody".
"Vodík lze vyrábět ze širokého
spektra surovin počínaje vodou přes
zemní plyn až po biomasu a ve spojení
s různými zdroji energie včetně
vodní, větrné a jaderné," uvádí ředitel
Ústavu jaderného výzkumu v Řeži
František Pazdera. "Potřebu větší
produkce vodíku odhadujeme na rok
2030, kdy má v Evropské unii na tento
pohon jezdit 35 procent nových
automobilů." Už dnes ústav chystá ve
spolupráci s dalšími firmami demonstraci
dopravního spojení Řež-Neratovice
s vodíkovým autobusem.
Vodík se s největší pravděpodobností
bude vyrábět hlavně elektrolyticky
nebo tepelným štěpením vody
v jaderných reaktorech nové generace.
Potřebné množství vodíku pro českou
dopravu dokáží zajistit nové energetické
bloky, jejichž elektrický výkon
pro elektrolýzu odhaduje František
Pazdera na 14 000 MW (14 temelínských
reaktorů) anebo na polovinu ve
vysokoteplotních zdrojích.
Kanada provozuje v 5 jaderných
elektrárnách celkem osmnáct těžkovodních
reaktorů CANDU na přírodní
nebo mírně obohacený uran
o celkovém výkonu 12 584 MW
(statistiky MAAE). Další čtyři jsou
dlouhodobě odstavené, uvažuje se
však o jejich urychleném znovuuvedení
do provozu. Jaderný proud se
na kanadské výrobě elektřiny podílí
jednou sedminou. Další čtyři dodala
Kanadská společnost pro jadernou
energii (AECL) do Jižní Koreje, po
dvou do Číny a Indie a po jednom
do Pákistánu, Argentiny a Rumunska.
V tamní podunajské Cernavodě
se blíží k závěru výstavba druhého
708megawattového bloku, který se
má uvádět do provozu v únoru příštího
roku; pro třetí blok hledá Bukurešť
investora.
Doprava se na produkci skleníkových
plynů podílí v České republice
přibližně čtvrtinou, zhruba stejné
množství vypustí do ovzduší průmysl
a po šestině připadá na energetiku
a vytápění. Českých 120 milionů tun
vypuštěného CO2 představuje podle
statistik Mezinárodní energetické
agentury (EIA) půl procenta světových
emisí. V přepočtu na obyvatele
se Česko řadí mezi větší producenty.
V roce 2003 se mu však na pouhou
půltunu přiblížilo s 11,5 tunami
Rakousko v důsledku celkového
zvýšení emisí CO2 právě v dopravě
o plných deset miliónů tun. "Tento
vývoj jsme si nepřáli," komentoval
přednedávnem zveřejněnou analýzu o
plnění rakouských závazků v oblasti
skleníkových plynů lidovecký ministr
životního prostředí Josef Pröll.
Vodík se dnes vyrábí především
parním reformingem zemního plynu
a v některých závodech, například ve
Spolaně Neratovice, je vedlejším produktem.
Masová výroba vodíku jako
náhrady za ropu souvisí s vývojem
dopravních prostředků a jejich hromadnou
výrobu a zejména s budováním
nezbytné infrastruktur, především sítě
čerpacích stanic. "Potřebu větší produkce
vodíku odhadujeme na rok 2030, kdy
má v Evropské unii na tento pohon jezdit
už 35 procent nových automobilů,"
soudí ředitel Ústavu jaderného výzkumu
v Řeži František Pazdera.
Vodík se podle něj bude vyrábět
elektrolýzou nebo tepelným štěpením
vody, při němž připadá v úvahu
zejména vysokoteplotní reaktor.
V prvním případě bude na produkci
vodíku, jenž by plně nahradil ropu
spálenou v tuzemské dopravě, potřeba
vybudovat devět evropských reaktorů
EPR, tedy například tři elektrárny o
třech blocích každá, o celkovém elektrickém
výkonu zhruba 14 000 MW.
Na vysokoteplotní rozklad postačí mít
ve třech lokalitách po čtyřech podstatně
menších reaktorech (o přibližně
polovičním elektrickém výkonu).
