Velké průmyslové prostory (haly, sklady, výrobní a manipulační prostory aj.) musí kromě požadavků na účel jejich využití vyhovovat také pracovním požadavkům. Mimo jiné požadavkům na dostatečný komfort (zákoník práce ve znění účinném od 1. 1. 2013, naposledy novelizován zákonem č. 385/2012 Sb. ze dne 24. října 2012; úplné znění zákona č. 262/2006 Sb.). Citovanými požadavky se rozumí dostatečné osvětlení, přiměřená hlučnost, prašnost a v neposlední řadě také optimální tepelná pohoda (ČSN EN ISO 7730 Ergonomie tepelného prostředí – Analytické stanovení a interpretace tepelného komfortu pomocí výpočtu ukazatelů PMV a PPD a kritéria místního tepelného komfortu. Evropská norma ISO 7730, která byla jako ČSN EN ISO 7730 převzata do soustavy českých technických norem). K úvahám o instalaci vytápění vhodného jak z technického, tak zejména ekonomického hlediska si představme rovněž novou generaci elektrických sálavých topidel, které progresivním způsobem dostojí jak všem požadavkům norem ČSN, tak nárokům na moderní a efektivní způsob vytápění průmyslových prostor. Problematika vytápění průmyslových prostor je aktuální i proto, že investiční náklady na efektivní, bezporuchové vytápění a jeho provoz jsou zpravidla velmi vysoké. Tyto prostory jsou obvykle finančně velmi náročné už na samo zabudování kvalitního topného systému.
CO LZE OČEKÁVAT OD MODERNÍHO VYTÁPĚNÍ PRŮMYSLOVÝCH PROSTOR? V první řadě určitě efektivní tepelný účinek. Dále nízké investiční náklady na jeho pořízení a provoz. Volba zdroje tepla pro průmyslový objekt je závislá na potřebném výkonu zdroje a na druhu paliva, jež je v dané lokalitě dostupné v dostatečném množství. Důležitým faktorem je také charakter budovy a provozu. Nutný výkon zdroje se však vždy pohybuje v rozmezí od desítek kW až do cca 2 MW. Vedle tří možných „klasických“ druhů vytápění – teplovzdušné („sahary“ – vzduchové fukary), teplovodní (ústřední topení s pevnými radiátory), vytápění pevnými palivy (kamna, topná tělesa) lze zvolit i netradiční způsoby: spalování biomasy, kogenerační jednotky, tepelná čerpadla apod. Z ekonomického hlediska se však u kteréhokoliv z uvedených způsobu jedná o investičně náročnou akci. Existuje ale způsob vytápění, který má oproti jmenovaným nesporné výhody, a to nejen ekonomické, ale i provozní. Je to nová generace elektrického vytápění elektrickými sálavými topidly, která se v poslední době dostává do popředí zájmu jak techniků, tak investorů. Nejde o vytápění tzv. přímotopy, ale o elektrická sálavá topidla pracující na principu tepelných účinků infračerveného záření.
ROZHODNOU JENOM NÁKLADY? K ekonomické otázce cen elektřiny je nutno uvést, že zatímco ceny plynu i pevných paliv za posledních 10 let stouply o desítky (plyn) nebo dokonce o stovky (pevná paliva) procent, u elektřiny šlo pouze o jednotky procent. K otázce pořizovacích nákladů je nutno uvést, že rozhodne-li se provozovatel pro některou z klasických technologií (kotel jako zdroj tepla, rozvody, tělesa, regulace), pak pořízení podobného topného systému do průmyslových prostor obnáší kromě vlastní instalace zvolené technologie taktéž prováděcí projekt a řadu spojených administrativních opatření. Pokud provozovatel zvolí novou generaci elektrického vytápění sálavými topidly, vyhne se uvedeným komplikacím a zároveň získá další výhody vyplývající z této technologie.
TECHNICKÝ PRINCIP SÁLAVÉHO VYTÁPĚNÍ V současné době se na našem trhu stále častěji objevují elektrická topná tělesa, jejichž výhody jsou založeny na principu infračerveného ohřevu. Ten samozřejmě není nový. Jeho průmyslové využití se počítá již na desítky let. Nová generace elektrických sálavých topidel však využívá k docílení tepelného účinku zdokonalené technické provedení a hlavně nové materiály. Infračervené vytápění (šíření tepla radiací= sáláním) má značné výhody oproti konvekčnímu vytápění. To funguje na principu sdílení tepla teprve vzduchem ohřátým topným tělesem (šíření tepla prouděním=konvekcí). Elektrická sálavá topidla působí s okamžitým tepelným účinkem na tělesa, na která dopadne infračervené tepelné záření (760 až 2000 nm – oblast IČ A podle obr.). Díky technickému pokroku v oblasti zdrojů infračerveného záření dochází ke stále vyšší účinnosti sálavých topidel. K nejdokonalejším typům infračervených zářičů (sálačů) patří v současné době křemenné sálače s parabolickými hliníkovými reflektory, vyráběné kupř. firmami Tansun a Burda. Do ČR jsou importovány pod obchodním názvem „elektrická sálavá topidla“ pro jasné odlišení od všech starších typů křemenných zářičů. V infrazářičích nové generace se používají výbojky HeLen s elektricky žhaveným wol f ramovým vláknem v trubici z křemenného skla. Vlákno se žhaví na teplotu 2600 °C, takže vyzařuje maximálně v blízké infračervené oblasti s vlnovou délkou okolo 1000 nm (viditelné světlo je zhruba 400–800 nm). Ke zlepšené účinnosti zářičů jsou použity dvě speciální úpravy:
Vnitřek trubice z křemenného skla (pro maximální propustnost infračerveného záření) je pokryt speciální zlatou vrstvou, která pohlcuje značnou část z 5 % příkonu vyzařovaného jako viditelné světlo a mění je na další infračervené záření, čímž roste účinnost vyzařování v infračervené oblasti na 96–98 %. • Trubice je vyplněna plynným halogenem, jenž reaguje s wolframem (odpařovaným z povrchu vlákna) na halogenid wolframu. Ten se v těsné blízkosti povrchu vlákna vysokou teplotou rozkládá a způsobuje zpětnou depozici wolframu na vlákno. Tím je zabráněno jak ztenčování wolframového vlákna jeho odpařováním, tak snižování průhlednosti trubice usazováním wolframu na jejím vnitřním povrchu. Doba životnosti křemenných zářičů je dlouhá (až 7000 hodin), a to bez znatelného snižování účinnosti zářiče s jeho stárnutím. Relativně vysoká teplota wolframového vlákna, 2600 °C, způsobuje, že se maximum záření soustřeďuje do úzké oblasti blízkého infračerveného záření 760– 2000 nm (oblast IČ A podle obr.). /uai/
Pokračování v příštím čísle