V rámci mezinárodní konference VVER 2013, která se uskutečnila koncem loňska v Praze, se debata mj. soustředila na možnosti spolupráce v oblasti licencování nových reaktorů typu VVER. O detailnější informace jsme požádali Jukku Laaksonena, viceprezidenta společnosti Rusatom Overseas:
Licencování musí být provedeno separátně v každé zemi, protože licence poskytnutá v jedné zemi není argumentem proto, aby byla poskytnuta v dalším státě. Nicméně jaderní regulátoři z různých zemí spolupracují v rámci licenčního procesu na bezpečnostním hodnocení určitých technických témat pod záštitou organizace Multinational Design Evaluation Programme (MDEP). Tato spolupráce ohledně licencování již probíhá, a to od roku 2006, kdy vznikl pilotní projekt. Od roku 2009 se již jedná o plnohodnotný dlouhodobý projekt, na kterém se podílejí státy plánující výstavbu nových jaderných zdrojů. V nové pracovní skupině MDEP pro hodnocení bezpečnosti reaktorů VVER chceme nejdříve identifikovat některé technické systémy a zařízení, která jsou důležitá pro bezpečnost a musí být společně podrobně analyzována. Cílem je ověřit, že prodávající dostatečně prokázal spolehlivost funkcí těchto částí elektrárny. Po společné analýze se každý regulátor samostatně rozhodne, zda přijme analyzovaný systém nebo zařízení. Co si myslíte o procesu licencování reaktoru VVER-1200 ve Finsku, kde ROSATOM jedná s Fennovoimou? Vidíte nějaké problémy? Nevidím žádné specifické problémy. Technologii VVER předběžně přezkoumal finský regulační úřad již v roce 2009 a stanovily se určité body, které je třeba přehodnotit či zlepšit. Jedná se o běžnou praxi a obdobná doporučení byla stanovena i pro ostatní projekty nabízené ve Finsku. Znamená to, že ani potenciální dostavba Temelína při využití technologie VVER by neměla mít problém se získáním licence? Doporučení, která projektanti získali v rámci komunikace s již zmíněným finským regulačním úřadem, zapracovali do svých dalších plánů, včetně projektu pro dostavbu Temelína. Projekt proto obsahuje všechna tato zlepšení. Nevidím žádné překážky, které by mohly vzniknout při licencování technologie VVER nabízené pro dostavbu JE Temelín. Obecně lze říci, že bezpečnostní požadavky ve Finsku a České republice jsou velmi podobné a sledují cíle společně přijaté všemi evropskými jadernými bezpečnostními regulátory. Brusel připravuje nový zákon o jaderné bezpečnosti, který je výsledkem zátěžových testů provedených v posledních letech. Bude technologie VVER splňovat plánové změny v požadavcích? Návrh, který připravila Evropská komise, jsem viděl. Diskutoval jsem o něm s experty Komise a gratuloval jim. Jedná se o skvělý návrh a technologie VVER splňuje všechny jeho body. V rámci konference VVER 2013 jsme mluvili i o tom, že některé nově nabízené projekty výstavby jaderných elektráren budou mít problémy se splněním kritérií. Nicméně VVER mezi ně rozhodně nepatří. Jak hodnotíte bezpečnostní aspekty současných jaderných reaktorů v Evropě? Jsou zde rozdíly. Můžeme konstatovat, že národní regulační úřady provedly po nehodě ve Fukušimě velmi podrobné přezkoumání a jejich závěry jsou vesměs pozitivní. Samozřejmě každý reaktor dostal, jak se očekávalo, doporučení pro zlepšení, díky nimž lze zvýšit bezpečnost na ještě vyšší úroveň, než je dnes. Podle celkového závěru je současná situace přijatelná. JE Dukovany se řadí mezi nejbezpečnější jaderné elektrárny na světě. Souhlasíte s tímto tvrzením? Tato jaderná elektrárna je vybavena středním reaktorem typu VVER-440. Obecně se považují za velmi bezpečné. Základní provedení VVER-440 disponuje silnými bezpečnostními systémy a JE Dukovany můžeme vskutku považovat za jednu z nejbezpečnějších jaderných elektráren na světě. Jak vidíte vývoj jaderné energetiky v příštích 25 letech? Co se týče bezpečnostní úrovně nejnovějších typů reaktorů, ta je podle mého názoru nejvyšší možná, jakou lze v těchto typech rozumným způsobem dosáhnout. Neočekávám, že v následujících 30 letech dojde k zásadním změnám v bezpečnosti. Postupně je ovšem nutno vyvinout reaktor, který bude potřebovat méně uranu. Díky tomu se může používat efektivněji. V příštích letech nebude cena uranu již důležitým nákladovým faktorem. Za 25 let chceme fungovat se stejnými reaktory jako dnes. Vyrostou především v Číně, Rusku a Indii, ale také v menších zemích. Na druhé straně vidíme, že některé velké státy, kupř. SRN, se od jaderné energetiky odklánějí. Stejně je tomu dnes v Japonsku. Podle mého názoru čekají tyto země v budoucnosti potíže. /jb/