Pronikání člověka do kosmu se neobejde bez studia chování různých materiálů i živých buněčných struktur ve stavu beztíže. Jako celý kosmický program, i přístup k takovému studiu byl povětšině v režii dvou supervelmocí – USA a Sovětského svazu, posléze Ruska. Evropské země, reprezentované Evropskou kosmickou agenturou ESA, byly odkázány do role čekatelů a měly poměrně málo možností uskutečňovat tak v kosmu své vlastní vědecké programy. Sice už v 80. letech 20. století připravily svou vlastní první kosmickou laboratoř, zvanou Spacelab, ale i ta byla pro svou činnost odkázána vždy jen na umístění na některém americkém raketoplánu a experimenty ve vesmíru mohly tak trvat jen po dobu jeho letu, tedy nejvýše dva týdny. Zvrat v možnostech evropského výzkumu nastal v únoru roku 2008, kdy raketoplán Atlantis vynesl po delších odkladech k Mezinárodní kosmické stanici ISS už dobře vybavenou evropskou vědeckou laboratoř nazvanou Columbus, která od té doby, a nyní v únoru tomu bylo už celých 5 let, dává možnost řešit dlouhodobě nejrůznější vědecké a výzkumné experimenty ve stavu nezatíženém zemskou gravitací. Vnitřní válcový prostor stanice o délce 7 m a průměru 4,5 m dává dostatek prostoru pro současný pobyt až tří kosmonautů a svým přístrojovým vybavením dovoluje provádět výzkumy materiálů i kapalin a zrovna tak studovat chování živých organismů. Přístroje laboratoře tak např. umožňují sledovat vlastnosti a proudění kapalin ve stavu beztíže, což by se dalo využít mj. i pro růst polovodičových krystalů, zkoumají vliv beztíže na tkáňové kultury, včetně vlivu i na růst rostlin s uměle pozměněnou genovou strukturou. Přímo pro kosmonauty jsou užitečné sledováním jejich zdravotního stavu, a to jak v daném okamžiku, tak i v souvislosti s délkou pobytu ve stavu beztíže. Laboratoř má navíc přístroje i ve volném prostoru a ty pak sledují sluneční záření či působení nefiltrovaných slunečních paprsků na uložené biologické vzorky. Evropská kosmická agentura ESA je při svém malém jubileu se stanicí Columbus patřičně hrdá na dosavadní úspěchy, ale zároveň hledá i další možnosti, jak je nadále rozšiřovat. Výhodu má v pozici koordinátora národních programů členských zemí ESA, kam kromě jiných patří i Česká republika. Koncem minulého roku se jí tak podařilo sladit švédský kosmický raketový program s realizací zkoušek tavení materiálu ve stavu beztíže, tak jak je mělo ve svém programu Německé centrum pro letectví a kosmonautiku DLR. Let výzkumné rakety Mapheus-3 (Materialphysikalische Experimente unter Schwerelosigkeit) ze švédské základny Esrange provázelo hned několik jednotlivých experimentů s taveninami různých slitin. Kovy se v malých pecích, umístěných v raketě, předehřívaly už před startem rakety, aby se po dosažení stavu beztíže mohly uvést do tekutého stavu. Raketa vystoupala až do výše 140 km a testy s taveninami se prováděly po dobu stavu beztíže, který trval 3 a půl minuty. O jaké testy šlo? V rámci difuzního experimentu ATLAS 80 probíhaly zkoušky hliníkových slitin, v programu DEMIX testy tavenin slitin kobaltu a mědi a konečně v programu MEGraMa pro zkoumání granulovaných plynů se sledovaly rázové poměry částic o průměru menším než 1 mm. U tohoto programu čtyři magnety urychlovaly malé kuličky během letu, videokamera sledovala při urychlení kuliček nárůst kinetické energie, ale vzápětí i její ztrátu při vzájemném narážení kuliček. To všechno byly testy, které se týkaly tekutých tavenin, po návratu rakety i se vzorky – raketa přistála na padáku – probíhaly ještě další závěrečné testy slitin v tuhém stavu s vyhodnocením celého projektu. Jeho průběh byl natolik úspěšný, že ESA chce v podobných akcích pokračovat a další obdobné testy připravuje již na letošní jarní měsíce.
